Praha - Letošní rok byl - aspoň co se pokladen a mainstreamu týče - ve znamení opakovaných návratů osvědčených hitů s většími efekty, ale stejnými vtipy. To je poměrně přesný obraz Hollywoodu. Naštěstí existovaly v roce 2007 i výjimky.
Filmaři potřetí na scénu uvedli Spider-Mana, Shreka i Dannyho parťáky, Jack Sparrow v Pirátech z Karibiku odplul napotřetí až Na konec světa, snad už tam zůstane.
Počtvrté se vrátil John McClane ve Smrtonosné pasti, popáté Harry Potter. Všechny ale trumfl Rocky Balboa, který se na stará kolena podíval do ringu pošesté.
Některé oddychovky vážně umějí jen Američané. Diváci se mohli pobavit při Superbad, Zbouchnuté i Mojí superbejvalce, vyděsit u Disturbie a udělat obojí u pocty béčkovým krvákům ve dvojfilmu Grindhouse: Auto zabiják a Planeta teror.
Zazpívat si mohli s Christopherem Walkenem ve vtipném muzikálu Hairpspray, dojmout se u Kouzelné romance a nevěřícně zírat na útok autorobotů z Transformers, nahou Angelinu Jolie v Beowulfovi či eskapády mrkvového gangstera v Sejmi je všechny.
Z americké produkce stály za pozornost spíše nezávislejší počiny nabité skvělými hereckými výkony: Justin Timberlake hrál v Alpha Dogu, Kate Winsletová v Jako malé děti a Jake Gyllenhaal ve vynikajícím Zodiacovi. Sharon Stoneová pro mnohé překvapivě zabodovala v Atentátu v Ambassadoru.
Čím žil filmový svět v roce 2007?
- ZLATÉ GLOBY 2008: Pokání připadlo sedm nominací
- CANNES 2007: Vše o letošním nejprestižnějším festivalu
- KARLOVY VARY 2007: Speciál k MFF Karlovy Vary
- SPECIÁL: Filmové ceny 2007 - Oscar, Zlaté Globy, Český lev
Tak trochu navzdory Leonardovi DiCapriovi a Angelině Jolie byly skvělé filmy Krvavý diamant a Síla srdce. Na Oscarech bodoval Babel.
Režírující herci se věnovali převážně agitaci: Mel Gibson naservíroval brutální Apocalypto, Clint Eastwood dvojici válečných filmů z japonsko-amerického konfliktu a Robert Redford úmorné Hrdiny a zbabělce.
Vlna anagažovaných filmů o "Bushově" válce a o tom, co dělají Spojené staty za hranicemi, se vůbec moc nepovedla. Tedy až na "volně související" třetí nervní pokračování prchajícího agenta Jasona Bournea.
Stejně tak nevyšla sázka na další záplavu fantasy snímků - nejočekávanějšímu Zlatému kompasu nepomohla ke slávě ani vlna křesťanské kritiky.
České filmy do světové kinematografie letos výrazněji nezasáhly, přesto tu Češi otiskli svou stopu. Srdce Stevena Spielberga i amerických diváků si získala Markéta Irglová spolu s Genem Hansardem v irském nízkorotpočtovém muzikálu Once.
V česko-slovenských luzích a hájích už podruhé vyrostl krvavý Hostel a Miloš Forman po sedmi letech od Muže na Měsíci přišel s rozporuplně přijatými Goyovými přízraky.
Že má ale (bývalá) východní Evropa co říct, dokázal hned na začátku roku film Životy těch druhých - následující zisk Oscara pro nejlepší cizojazyčný film jen potvrdil kvality německého snímku, který vypráví i "o nás". Stejně jako skvostné rumunské drama 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny, které od slavného vítězství v Cannes sbíralo jednu trofej za druhou.
Ctitele filmového umění potěšily i další evropské lahůdky - rakouský Import/Export, německý Drsňák, maďarská Taxidermia, francouzská Edith Piaf, dánský Kdo je tady ředitel? i španělské Princezny, belgicko-britská Irina Palm či norský Kurz negativního myšlení, hit karlovarského festivalu.
Z větší dálky přijel kanadský Sněhový dort, mexicko-španělský Faunův labyrint i thajský bonbonek Občan pes.
Silný rok měla britská kinematografie, která ovládla Oscary s majestátním duem Královna a Poslední skotský král. Cate Blanchettová zářila v Zápiscích o skandálu i ve snímku Královna Alžběta: Zlatý věk.
Děti ocenili roztomiloučkou Šarlotinu pavučinku či Most do země Terabithia. Do kin (nejen pro ně) vstoupilo i velké množství animovaných filmů. Od jistých trháků jako Simpsonovi ve filmu či Ratatouille až po skvostnou černobílou Persepolis. Nabídku doplnili američtí Robinsonovi, návrat Želv Ninja nebo černý kůň, dánská komedie Terkel má problém.
Konec roku přinesl (zatím jen do amerických kin) dva výrazné filmy: Tahle země není pro starý a Až na krev. Adaptace románů Cormaca McCarthyho a Uptona Sinclaira přinášejí místo efektů drsné příběhy a skvělé herecké výkony. S přivřeným okem k nim lze připočítat i přepis románu Pokání od Iana McEwana.
Jestli to bude recept na východisko z krize i nový trend, to ukáže rok 2008, kdy také filmy uvidí čeští diváci.
