Recenze - Záplava animovaných snímků vyvedených v rozjásaných barvách a s nejrůznějšími zvířátkovskými hrdiny jako by neměla konce. Teď vyplavila další exemplář - pixarovský snímek Ratatouille americkými kritiky shodně vynášený do nebes jako jeden z nejlepších filmů roku.
Pixar nastartoval všeobecnou oblibu animovaných dobrodružství se svým Příběhem hraček z roku 1995. Masy přitáhl ve spolupráci s Disneyem i s Nemem, Úžasňákovými a Auty. Ostatní studia se shrekovským Dreamworks v čele nikdy na Pixar nestačila; to potvrzuje i Ratatouille.
Snímek provázely fámy a nejasnosti. Začal na něm před sedmi lety pracovat český pixarovský animátor Jan Pinkava, po převzetí Disneyho studii byl projekt několikrát zásadně změněn a Pinkavu nahradil Brad Bird, který bodoval Úžasňákovými.
Disney chtěl sledovat linii spíše teenagerské zábavy, kterou nastavil v sedmém pixarovském snímku Auta. Ta sice vydělala velké peníze, ale také se dočkala nejslabších kritik.
Během finálních prací pak prosakovaly zprávy o neukotvenosti snímku a řadě kompromisů. Výsledek naštěstí vyvrací obavy: osmý pixarovský snímek drží vysoce nastavenou laťku po všech směrech.
Nadšené recenze po celém světě doplňují slušné tržby - sice nejslabší od Života brouka z roku 1998, ale pořád dostatečně vysoké, aby se dalo říct, že Pixar opět výrazně posunul vývoj žánru ve smyslu kompaktnosti vize, technické bezchybnosti i scenáristického nadhledu.
Pixarovští v čele s Birdem ukázali, jak udržet komerční i umělecký potenciál, aniž se musí snížil ke stále vyprázděnějšímu schématu: dětinské pitvoření a prvoplánovitě roztomilé postavičky pro děti v kontrastu s popkulturními vtípky pro rodiče.
Animovaná krysí dobrodružství jsme sledovali už v aardmanovském snímku Spláchnutej, ale v Ratatouille je sympatický krysí hrdina konfrontován s o dost fotogeničtějším prostředím než špinavé londýnské kanály.
Krysák Remy totiž není obyčejný hlodavec, ale vytříbeným čichem vybavený gourmet, který před shnilými ohryzky a šlupkami od brambor dává přednost těm nejvybranějším francouzským sýrům okořeněným šafránem.
Není divu, že chytne za pačesy možnost vařit v proslulé pařížské restauraci. Činí tak prostřednictvím nešikovného umývače nádobí a později kuchtíka Linguiniho. I díky němu vítězí nejen nad nabubřelým šéfkuchařem, ale i nad svými krysími kořeny a nad slovutným kritikem Antonem Ego.
Postava sucharského recenzenta, který restauraci před lety připravil o dvě michelinovské hvězdičky a způsobil tím smrt někdejšího šéfkuchaře, patří k nejpovedenějším: od rachitické fyziognomie přes roztomilý flashback odhalující kořeny jeho negativismu, který se samozřejmě v happy endu promění mávnutím proutku. Ale žádné vydírání, celý snímek nebývale inteligentně vypráví i o tak otřepaných věcech, jako je síla přátelství.
Sympatickým rysem pixarovských snímků je i snaha nedělat ze svého hrdiny svatouška. Remyho postavě dodává na plastičnosti, jak se v něm pere gurmetská hrdost s krysí zlodějskou podstatou, nemluvě o realistickém vzhledu.
Trefou do černého je spojení precizní animace s luxusní restaurací. Nejenže se tak tvůrci šikovně vyhnuli používání křiklavých barev a naladili snímek do uměřenějších odstínů chromové, tmavě modré a hnědé.
Vybrané pokrmy v animované verzi vypadají ještě víc k nakousnutí a finální Ratatouille vás možná vyprovokuje, abyste pro sebe tuhle zeleninovou lahůdku objevili.
Navíc v případě Ratatouille se oproti řadě jiných animovaných snímků uváděných do českých kin povedl i dabing. Autoři neváhají použít i odkazy na české reálie (třeba Krysaře Dana Landy), aniž sklouzli ke komunální trapnosti, se kterou se český Shrek svého času označil za Paroubshreka.
A kdyby nestačil kompaktní snímek, jako bonus tvůrcí nabízejí předfilm o nemotorném ufonovi a jeho zkouškách z únosů lidí. Jejich obětí se stane právě kuchtík Linguini, nemotorný loser, který s Remym tvoří dojemný i groteskní pár.
Na tenhle chaplinovský valér nezapomínají ani při akčních scénách. A to je důvod, proč se přistihnete, že se pořád usmíváte. Ale nemusíte se za to okřikovat.
Ratatouille, USA 2007. Scénář a režie Brad Bird, hudba Michael Giacchino, v českém znění Martin Písařík, Michal Holan, Tatiana Vilhelmová, Oldřich Vízner a další, režie českého znění Vít Karas. 110 minut, distribuce Falcon.
