Recenze - Jaký je nejlepší film pro žaslnivé podzimní a předvánoční podvečery? Má hvězdné obsazení, netradiční zápletku a humor prostoupený melancholií, ke které patří trochu melodramatičnosti. Jako Sněhový dort. I když v jediné kopii, diváky si jistě najde.
Alexe právě propustili z vězení. Není mu moc do řeči a oprsklou stopařku Viviene vezme jen se sebezapřením. Postupně trochu roztaje, ale v té chvíli přichází dopravní nehoda s osudovými následky.
Proto se rozhodne vyhledat matku, za kterou měla Viviene namířeno. Linda je autistka - což Alex pozná velmi záhy. Proto se zhostí úkolu postarat se o ni na pár dní. Záhy se seznámí (a vyspí) i s její sousedkou. Vztah s Lindou je o poznání nevinnější, přesto se pozvolna a svérázně sbližují.
Nenápadný, ale pozoruhodný snímek má hned několik trumfů v rukávu - ty hlavní se jmenují Alan Rickman a Sigourney Weaver. Představitelé hlavních rolí zvládli s přehledem své party v trochu modelovém, ale dobře naplněném Sněhovém dortu.
Jakoby i v tom bylo poselství autorů, které s klidem můžeme prozradit už teď: suroviny máme v zásadě k dispozici stejné, záleží na tom, co z nich ukuchtíme.
Alan Rickman vyměnil profesora Snapea za uzavřeného bručouna a sarkastika, Sigourney Weaver své autistické ženě vtiskla osobitost i šarm, jakkoliv poznamenaný jejím postižením.
Film zvolna uplývá, posmutnělou atmosféru prostupuje několik humorných okamžiků. Pochopitelně vyplývají zejména z Lindina rainmanovsky rigidního trvání na dodržování pravidel, bezpečných zón i potřebě soukromí.
I z jejího svérázného vnímání světa, kde je sníh lepší než orgasmus, zvonění v uších lepší než Stereophonics a řádění na trampolíně lepší než smutek. Nemluvě o možnosti zahrát si "komiksový scrabble" se slovy jako "jaamúúl" či "žaslnivé".
Linda a její uměřená kreace autistky ale není hlavní postavou. Tou je Alex, který poznává její poetický svět, i to, co ho obklopuje - podezíravé nechápavé prostředí maloměsta Wawa, ze kterého vyčnívá jen bezprostřední svobodomyslná sousedka Maggie v podání Carrie-Anne Moss.
I díky ní začne Alex pozvolna roztávat a odhalí svá traumata: co ho přivedlo do vězení, kam měl namířeno, když vzal Viviene, a proč se stará o leckdy nesnesitelnou Lindu nevnímající okolí.
Tady už začne trochu vylézat lehce vykonstruovaný záměr, ale kanadsko-britský film naštěstí charakterizuje střízlivost v dávkování emocí - i když pod povrchem jich bublá víc než dost.
O to drsněji působí vypjaté okamžiky ve zdánlivě chladné krajině severního Ontaria: brutální scéna autonehody nebo Lindino opájení se blikajícími "svítítky" a sněhem.
Titulní dort přijde na řadu až v samém závěru naplněném tolika symbolickými momenty, že to zavání melodramatem. Slabší, respektive silnější povahy to může až znechutit. Dočkáme se i Lindiny taneční tryzny, která posílí idylicky nepřekvapivé poselství o toleranci a o tom, že je třeba se radovat ze života a jeho maličkostí.
Komorní film ale lehce vrátí na zem jemný humor. Vyplaví melancholii tak rychle, jako se Linda elegantně zbaví maloměšťácké sousedky Diane i nenáviděných odpadků.
I proto se paradoxně většina diváků v tomhle testu ukáže být menšími cyniky, než si mysleli. Asi to vážně bude tím podzimem...
Sněhový dort (Snow Cake), Velká Británie - Kanada 2007. Scénář Angela Pell, režie Mark Evans, hrají Alan Rickman, Sigourney Weaver, Carrie-Anne Moss a další. 112 minut, distribuce HCE.
