Spider-Man bojuje sám se sebou. A se scénářem

Jan Pomuk Štěpánek
3. 5. 2007 0:00
Pavoučí muž se trochu zaplétá do vlastních sítí

Recenze - Třetí díl Spider-Mana ukazuje limity svého konceptu superhrdinské adaptace a s trochou škodolibosti by se dalo parafrázovat motto, se kterým film brázdí svět: že Spider-Man svede největší boj právě sám se sebou.

Jinak ovšem nemají tvůrci pravdu právě v tom, když říkají, že třetí díl je výjimečný tím, že se musí Peter ala Spider-Man postavit sám sobě. V prvním díle se srovnává s tím, že coby teenager je náhle vybaven nadlidskými schopnostmi. Ve druhém musí překonat sám sebe, aby se vyhrabal z finanční a partnerské krize a přitom pochopitelně zachránil svět.

V každém pokračování Spider-Man bojuje především se svými slabostmi.  To je ostatně jeho největší deviza, která nabízí čerstvý pohled na fenomén superhrdinů. I díky tomu oba předchozí díly dohromady vydělaly  1,7 miliardy dolarů. Že ve třetí části přijde souboj mezi Peterovým egem a podvědomím, je jen logickým pokračováním.

Start je ostrý a mnoho ohledů na ty, kdo neviděli předchozí díly, tvůrci neberou. Od první minuty je plátno plné postav a do třetí části si přenášejí rány a mindráky, které jim tvůrci nachystali už dřív. 

Opět je tu (pořád ještě) truchlící Peterova teta připravená kdykoliv dát Spider-Manovi babičkovskou radu. Je tu i Harry Osborn, který si stále myslí, že Peter zabil jeho otce, samozřejmě nechybí Peterova láska M.J. (toho času chvilku zazářivší hvězdička Broadwaye) ani Peterův ruský domácí nebo jeho lolitkovská dcerka.

Staré křivdy linoucí se napříč trilogií jsou zajímavým rozvíjením tématu a dodávají filmové sáze punc rozmáchlého epického díla. Bohužel právě tyhle otevřené rány zároveň táhnou film ke zbytečně vyhrocenému sentimentu.

Všechna ta slzavá melancholie spolu s nutností odvyprávět aspoň v reminiscencích důležité zlomy z předchozích filmů pomalu vytlačují sebeparodický humor a nadsázku, které od druhého dílu zřetelně ubylo.

Foto: Aktuálně.cz

Těžko říct, jestli je to cynismus recenzentů nebo důkaz, že tvůrci vším tím sentimentem skutečně nešetřili, faktem nicméně zůstává, že většina zahraničních kritik říká v zásadě totéž: pokud má kromě akčních scén něco skutečně zajímavý náboj, pak je to prostřední část.

Tehdy Peter sundá z obličeje naivňoučký výraz babiččina mazánka, rozhodí vlnku do drsňáčké patky (chvílemi vypadá jako zdařilý mix Jarvise Cockera a Briana Molka) a nechá v sobě probudit svou temnou stránku.

Filmu neubližuje jen přecitlivělý sentiment a melancholický patos, které lze při dobré vůli pořád brát i coby součást hry. Zarážejí hlavně všechny ty drobné nelogičnosti a nedokonalosti, zvlášť v ostrém kontrastu s perfekcionistickým stylem, který režisér Sam Raimi a jeho lidé promítají i do sebemenších detailů.

Například přerod Flinta, zlodějíčka a vraha Peterova strýce, v Sandmana je úplným výsměchem veškeré logice. Kde se vzali, tu se vzali uprostřed noci na jakémsi testovacím zařízení vědci chystající přelomový pokus. Ale když do zařízení někdo vleze a rozmetá ho to na kousky, nikdo se ani nepodiví, natož aby se šel na místo nehody podívat...

Foto: apple

Podobnou schválností je tajemný meteor, který spadne na zem a zlá hmota z něj se chytne Peterovi na motorku, aby mu později ulpěla na těle - a samozřejmě na duši. Nejdříve nikoho nevzrušuje, odkud, jak a proč se na Zemi objevila, aby pak přispěchala postava profesora, který mimozemskou látku po nocích analyzuje a hrdinu nervózně do telefonu varuje, že to může být "nebezpečné".

Být to v klasické akční střílečce nebo legračně přemotivovaném béčkovém pokusu, dalo by se to přejít. Jenže po všech stránkách perfekcionistický snímek za bezmála 300 milionů dolarů, který se chtěl chlubit hlubším scénářem a propracovanějším dějem, by se měl podobných chyb vyvarovat. Nelze se vymlouvat, že jde "jen" o zábavu, a zároveň se tvářit, že nabízím něco víc než "jen" zábavu.

Co nemá chybu, je vizuální stránka. Ve třetím díle je nepřekonatelná, výtečný je především amorfní písečný "padouch" Sandman, který opět posouvá možnosti trikové alchymie. Ani už klasické létající scény mezi mrakodrapy se ani do třetice neokoukají .

Spider-Man 3 je odbržděný parní válec. Jen tak tak ho někdo uřídí, aby se nepřevrátil; jestli a jak se dole zastaví, není do poslední chvíle jasné. Nicméně pohled je to natolik impozantní, že na převálcovanou logiku a podobné drobné nehody se příliš nehledí. Po závěrečné (jak se patří velkolepé) bitvě si divák si oddechne, že se věci (více méně) vracejí do starých kolejí a že tenhle válec neposbíral po cestě ještě víc šrámů.

Ale víc postav, dějových motivů, křivd a nezhojených ran už by čtvrtý díl nevydržel. Pokud se pro něj Raimi a producenti s vidinou pár set milionů dolarů rozhodnou, musí uklidit stůl a začít zase odjinud.

Spider-Man 3, USA 2007. Scénář Alvin Sargent, režie Sam Raimi, hrají Tobey Maguire, Kirsten Dunstová, Topher Grace, Thomas Haden Church a další. 156 minut, distribuce Falcon.

 

Právě se děje

Další zprávy