Recenze - Jak posunout akční žánr v éře Jasona Bournea a Jamese Bonda? Kde mezi návratem k hromadám svalů, krvi, potu a dávným traumatům najít trochu poťouchlé zábavy?
Stačí přihodit tři ingredience: novorozeně, kilo mrkve, Clive Owen. Zahustit na 90 minut a podávat ve zběsilém tempu s popkulturní oblohou.
Britský fešák Owen ve filmu Sejmi je všechny představuje Smithe - muže s nejobyčejnějším jménem, který se zjevil odnikud na pusté noční ulici, právě když se kolem něho prožene nastávající rodička s hordou zabijáků v patách. Owen jako správný akční hrdina nejprve musí svou mrkev dohryzat a hned na to nebohou zachránit.
Jenže dotyčná vzápětí po narození potomka zemře a Smithovi nezbývá než se pustit na dlouhou cestu za záchranou dítěte a rozmotáním problému, proč zabijáci touží odklidit i jeho.
Na cestě plné akce se potká nejen s neodolatelně slizkým šéfem vrahounů v podání Paula Giamattiho, ale také s neodolatelně krásnou prostitutkou DQ, která zákazníky uspokojuje - mateřským mlékem.
Právě Monica Belucci se stává jeho průvodkyní a pomocnicí při záchraně novorozence, který je příchylností k heavy metalu (narodil se za zvuku Mötorhead) dovede na stopu děsivého spiknutí, jež zasahuje do nejvyšších pater americké politiky
To všechno jsou klasické atributy a stačily by na dobrou akční podívanou. Ale scenárista a režisér Michael Davis u nich neskončil. Až rigidně dodržuje pravidla a klišé, oplývá elegancí i sebevědomím, natočil film vynalézavě a s citem pro akční žánr - a zároveň se mu nadšeně i s pochopením vysmívá.
Právě akční pasáže jsou často stylizované až na hranici uvěřitelnosti: hned od té první, kdy Smith pomáhá ženě rodit a přitom zvládá vyřídit hordu protivníků.
Nemenší zručnost prokáže, když novorozence točí na kolotoči, aby zabránil střelcům dítě sejmout, když se utkává s nepřáteli při sexu i při seskoku padákem. Owen je stoprocnetní klaďas, dárce krve a spermatu, nesnáší piráty silnic ani matky bijící své děti.
Místo Joeovy kolaloky a Pepkova špenátu Smith vzývá mrkev: jako ostrostřelec potřebuje dobré oči. A tak do sebe tuhle zeleninu cpe po kilech - samozřejmě v těch nejnemožnějších momentech, takže občas mu dobře poslouží i v boji s nepřítelem.
A netrvá déle, než sní Owen jednu ze svých mrkví, aby člověk přišel na to, že i u jeho kolébky stál v pozadí Quentin Tarantino.
Jeho resuscitace gangsterek ovšem byla postmoderní mozaikou plnou hlášek a citací; filigránskou strukturou, kterou držela pohromadě stylová hudba. Davisův film už má tenhle pohled vrostlý mnohem hlouběji, až ve "zdrojovém kódu".
Hrdinu stíhá souboj za soubojem, ve zběsilém tempu, s rychlými střihy a s nadupanou hudbou jako v počítačové hře. Žánrová rozostřenost neznamená rozpačitost, naopak. Režisér je tu jejím absolutním vládcem i stvořitelem a v té samozřejmosti je cítit duch doby.
Celé je to napínavé i zábavné - a každopádně skvěle hratelné. To všechno z filmu dělá bonbonek pro fanoušky, ale paradoxně i pro odpůrce akčního žánru. Odradit může snad jen skalní mrkvofoby.
Škoda; přijdou o to, jak si Owen užívá postavu posledního spravedlivého, který dokáže přestřelit pupeční šňůru, proskočit i s dítětem oknem a vyváznout bez zranění, stejně jako navléknout své vyvolené místo prstýnku pistoli.
Na tuhle rovinu přisoupil i skvostný Paul Giamatti s efektní přehazovačkou a Monika Belucci. Od momentu, kdy ji objevíme ve špeluňce pracovat s mlékem, až do chvíle, kdy nasedne do autobusu, který jede - kam jinam než - do Wherever a úžasně růžové cukrárny.
Sejmi je všechny (Shoot´Em Up), USA 2007. Scénář a režie Michael Davis, kamera Peter Pau, hrají Clive Owen, Monika Belucci, Paul Giamatti a další. 86 minut, distribuce Warner Bros.
