Recenze - Filmům, které bodují na festivalech, se často vyčítá menší atraktivnost a intelektuálský odér divácké nudy. Pro letošního vítěze z Cannes, rumunský snímek 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny, to neplatí - i když o "pěkném filmu" nemůže být řeč.
Strhující drama ze sklonku Ceauseackovy éry vypráví drsný příběh o ilegálním potratu velmi sugestivně. A během jeho sledování si je nutné neustále připomínat, že je to jen film - i když to není tak dlouho, co byla tahle doba realitou.
Režisér si rozhodně nebere servítky a nic nezlehčuje idylickým a nostalgickým přikrašlováním - tak typickým pro Hřebejkovy filmy, ale třeba i německý snímek Good Bye Lenin!. Éru socialismu nahlíží jako dobu, ve které se z občanů stávaly spíš figurky v rukou politické garnitury i udavačů.
Kamarádky Gabita a Otilie žijí na bukurešťské studentské koleji obklopeny povědomým marasmem života v reálném socialismu. Nakupují nedostatková mýdla, cigarety i cukrovinky od kšeftařského spolužáka, bloudí v utahaných teplácích ponurými chodbami koleje, pod oprýskanými stropy a s častými výpadky teplé vody.
Pouze na černém trhu se dají sehnat nejen západní cigarety, ale i další cenný artikl - antikoncepce. Její nedostupnost a zákaz potratů odstartoval v Rumunsku v roce 1966 podobnou populační explozi, která o něco později nastala v Husákově Československu.
Nechtěné otěhotnění bylo dobře známou součástí reality - tak se to stalo i Gabitě, které nezbývá nic jiného než ilegální potrat. Jak komplikované to může být, sleduje film z pohledu spolubydlící Otilie. Právě ona zařizuje vše, co je třeba - pronajme s obtížemi hotelový pokoj, vyjednává s arogantními recepčními, sežene gynekologa Bebeho ochotného za tučný peníz věc provést.
U všeho asistují úplatky a malé pozornosti, všudypřítomná podezíravá atmosféra, pocit ohrožení i další nemalé oběti. Tu nejtěžší musí dát obě dívky v okamžiku, kdy se Bebemu zdá, že peněz není dost.
Nakonec se podaří lékaře přesvědčit, přestože Gabita není ve druhém měsíci, jak tvrdila. Plod v jejím břiše roste tak dlouho, jak je řečeno v názvu filmu. Dívkám nezbývá než čekat, jestli ho tělo vypudí a nenastanou komplikace, které by Gabitu mohly připravit o život a uvrhly je minimálně do rukou Státní bezpečnosti.
Gabita se spíš nechává vléct událostmi a ta odevzdanost může lézt na nervy její kamarádce i divákům. Otilie vystupuje jako rozhodnější a praktičtější z dívek, skoro jako jakási antická hrdinka ochotná největších obětí.
Infobox
- Film 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny je prvním z cyklu s ironickým názvem Vzpomínky na zlatý věk, v němž rumunští tvůrci chtějí vyprávět o skutečném životě v komunistickém Rumunsku. Z letošního festivalu v Cannes si odnesl Zlatou palmu a cenu FIPRESCI, Rumunsko ho nominovalo do oscarového klání, Evropská Unie do prvního ročníku svých cen Lux, bojuje i o Evropské filmové ceny.
Pozornost si zasluhují nejen jejich autentické postavy, ale i výkon Vlada Ivanova v roli Bebeho. Na malé ploše přesvědčivě ztvárnil odpudivou postavu a vznáší otázku, nakolik z lidí pomáhal vyrábět kreatury pokřivený systém.
Tragický příběh se odehrává v průběhu jediného dne roku 1987, z velké části v ponurém hotelovém pokoji. Otilii odtud na chvíli vysvobodí jen společenská návštěva, ale z bujaré panoptikální oslavy rychle pospíchá zpět.
Film přitom nemá typickou dramatickou stavbu; začne jakoby mimoděk a stejně náhle, vlastně nečekaně, skončí. Jako hrůzný sen, který hned navodí první záběr. Na vikslajvantovém ubruse v pokoji dívek spočívá malé akvárium a rybičky symbolizují obyvatele komunistických zemí za železnou oponou.
Chmurnou realitu socialismu vykresluje bez hodnocení a vlastně i bez emocí. Skvělá, zdánlivě nezúčastněná kamera v dlouhých záběrech pozoruje socialistické rybičky. Ale největší drama plné zámlk se odehrává v onom uzavřeném pokoji a nesouvisí už bezprostředně s komunismem.
Cristian Mungiu s minimálními prostředky docílil maximálního účinku a syrové vyznění může slabší povahy odradit. Pro někoho se režisér možná pohybuje až na hraně psychického vydírání diváků, kteří musí unést spolu s dívkami drastický záběr na plod.
Silnější a působivější film letos v kinech neuvidíte. Temné obrazy se zarývají pod kůži a dlouho zůstávají v mysli - už proto, že závěr rozhodně nenabízí "prvoplánovou" katarzi. Postavy opouští ve stejné, ne-li větší mizérii, než je ta, která jejich dobrodružství předcházela.
4 měsíce, 3 týdny a 2 dny (4 luni, 3 septamini si 2 zile), Rumunsko 2007. Scénář a režie Cristian Mungiu, kamera Oleg Mutu, střih Dana Bunescu, hrají Anamaria Marinca, Laura Vasiliu, Vlad Ivanov a další. 113 minut, distribuce Artcam.
