Clint školí Ameriku: díl druhý, vlastně první

Vojtěch Rynda
30. 3. 2007 0:00
Recenze - Dvojice Eastwoodových filmů z 2. světové války může být důležitá pro Američany. Ale pro zbytek světa? Uvnitř: VIDEA

Pro ten nejspíš zůstane standardní válečnou podívanou.

Prvotní inspirací pro kombo snímků Vlajky našich otců a Dopisy z Iwo Jimy se stala slavná fotografie Joe Rosenthala. Mariňáci na ní vztyčují americkou vlajku na japonském ostrově Iwo Jima, kde v únoru a březnu 1945 proběhla jedna ze zásadních bitev 2. světové války.

Syn jednoho z vojáků, James Bradley, příběhy "vlajkonošů" sepsal v knize Vlajky našich otců, která upoutala pozornost režiséra Clinta Eastwooda.

Během natáčení prý pocítil potřebu ukázat konflikt i z druhé strany a začal - paralelně s Vlajkami - pracovat na Dopisech z Iwo Jimy. Vyšel z neodeslaných dopisů japonských vojáků, jež byly na ostrově nalezeny desítky let po konci války.

Ve filmu hrají japonští herci, mluví se tu téměř výhradně japonsky a Američané figurují jen coby nerozčleněná útočící masa.

V USA šly filmy do kin v pořadí, v jakém byly natočené; s odstupem dvou měsíců. Protože ale Dopisy vzbudily nadšenější reakce a byly nominované na víc Oscarů, český distributor tuzemské premiéry prohodil; až teď přicházejí Vlajky.

Rozhodnutí je to pochopitelné, ale špatné. Nejenže je lepší vidět oba filmy v původní sekvenci, ale Dopisy bez Vlajek pro evropského diváka dokonce nedávají žádný smysl.

Zatímco na starém kontinentu dávno víme, že každý konflikt musí mít minimálně dvě strany, které se na něj dívají diametrálně odlišně (viz například snímky o bitvě u Stalingradu z pohledu Němců), pro Američany jsou filmy nahlížející na události jejich národní historie odjinud pořád ještě nezvyk.

Foto: Reuters

Za vyšším hodnocením Dopisů tak stojí i zážitek ze zjištění, že "i Japonci jsou jenom lidi" - že se bojí, trpí, milují a bojují stejně jako Američané. Samy o sobě však Dopisy představují pouhý doplněk k Vlajkám, který na vlastních nohách stát nedokáže.

Oba filmy si jsou přitom podobné. Střídají bitevní vřavu s intimnějšími vhledy do nitra vybraných postav. Scény z bojiště připomínají Zachraňte vojína Ryana, jejichž režisér Steven Spielberg se zde angažuje jako koproducent.

Divák je vtažen do děsivého mlýnku na maso, přímo mezi vybuchující šrapnely a kulometnou palbu.

Po technické stránce filmy fungují dokonale, snad až příliš intenzivně: ne každý skousne naturalistické záběry na utržené hlavy a vojáky páchající sebevraždu granátem.

Ale i Eastwood chápe, že v roce 2006 nestačí, aby válečný film realisticky zachycoval hrůzy fronty, nýbrž že musí mít nějaké přesahové téma. A tady jako obvykle selhává.

Dopisy z Iwo Jimy
Dopisy z Iwo Jimy | Foto: Aktuálně.cz

Nikdy nevynikal v drobnokresbě, náznacích, nuancích: když vám chce něco říct, omlátí vám to o hlavu, pak to ještě několikrát zopakuje a nakonec nechá hlavní myšlenku pro jistotu zaznít explicitně.

Vlajky tímhle způsobem řeší koncept hrdinství - totiž to, že lidé, kteří prošli událostmi kalibru bitvy na Iwo Jimě, se za hrdiny nepovažují; heroickým odérem je opatří až ti ostatní, aby se podobnému prožitku vůbec dokázali v mysli přiblížit. Těžištěm filmu je proto putování tří ze vztyčovačů vlajky po Spojených státech, kde jsou vystavováni jako v cirkuse a zneužíváni k vybírání dalších peněz na válečné účely.

Foto: IMDb

Téma se dotýká i zkreslování reality, k němuž samozřejmě dochází: fotografie ukazuje až druhou vlajku, která na ostrově zavlála, přičemž rozhodně nešlo o gesto vítězství, neboť bitva pokračovala ještě déle než měsíc.

Dopisy se věnují otázkám vlastenectví. Generál Kuribajaši si uvědomuje, že Američané mají několikanásobnou přesilu a že s posilami nemůže počítat. Přesto naplánuje rafinovanou strategii, díky níž se předem prohraná bitva stane hrdinským bojem za vlast do posledního muže. Podobně to cítí jeho vojáci - nejvíc ti nejobyčejnější.

Foto: IMDb

Ve výsledku jsou ovšem Vlajky i Dopisy příliš dlouhé, příliš polopatické a jaksi kožené - jako ostatně Eastwood sám. Velká část diváků včetně oscarové akademie ale jeho filmařský styl oceňuje.

Zda to platí i o vás, budete muset zjistit sami. Vězte ale, že odkoukat čtyři a půl hodiny válečných scén je samo o sobě úctyhodnou bitvou.

Vlajky našich otců (Flags of Our Fathers), USA 2006. Scénář William Broyles Jr., Paul Haggis, režie Clint Eastwood, hrají Ryan Phillippe, Jesse Bradford, Adam Beach, John Benjamin Hickey, John Slattery. Distribuce Warner Bros., 132 minut. - Dopisy z Iwo Jimy (Letters from Iwo Jima), USA 2006. Scénář Iris Yamashita, režie Clint Eastwood, hrají Ken Watanabe, Kazunari Ninomiya, Tsuyoshi Ihara, Ryo Kase, Shido Nakamura. Distribuce Warner Bros., 141 minut.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Halové mistrovství světa v atletice se kvůli koronaviru odkládá na příští rok

Halové mistrovství světa v atletice se letos neuskuteční. Mezinárodní federace se kvůli epidemii nového typu koronaviru v Číně dohodla s pořadateli v Nan-ťingu na odložení šampionátu na rok 2021. Světová atletika to oznámila na svém webu. V Nan-ťingu se mělo o světové medaile bojovat od 13. do 15. března.

Federace dala přednost radikálnímu řešení a šampionát rovnou zrušila, místo aby jej přeložila do jiného dějiště. Vysvětlila to nejistou situací a obavami z šíření viru mimo Čínu, což by později mohlo vést k dalšímu odkladu termínu. Světová atletika učinila rozhodnutí na doporučení lékařské komise, jež situaci konzultovala se světovou zdravotnickou organizací WHO.

Zdroj: ČTK
Další zprávy