Recenze - Po Spider-Manovi a Pirátech přichází třetí velká trojka tohoto roku - a svá předchozí pokračování se snaží překonat podobnou taktikou co se efektů, počtu postav i nepravděpodobných zápletek týče. Výsledkem je zase spíš barevný kabaret než film.
První příhody zeleného zlobra Shreka před šesti lety vydělaly celosvětově téměř půl miliardy dolarů. Tři roky poté přišel Shrek 2, který už dosáhl skoro na miliardu. Není divu, že se tvůrci třetího Shreka snažili, co jim síly stačily, aby dostáli pověsti filmu, který animované snímky otevřel i dospělým. Shrekovy příběhy byly vždycky zakotveny v pohádkovém světě, zároveň se více či méně zdařile vyjadřovaly k současnosti.
Ve třetím dílu autoři kvůli tomu Shreka vysílají na cestu, která má hollywoodskému království Za sedmero horami přinést nového panovníka. Zlobrovi se z plesnivé chatrče uprostřed smrduté bažiny na královský trůn příliš nechce, a tak se vydá najít dalšího možného následníka trůnu - teenagera Artieho. K ruce si vezme své věrné společníky, Kocoura v botách a Oslíka.
Do osiřelého království zatím vpadne zlý a z minulých dílů velmi frustrovaný princ Krasoň. Spolu s dalšími odhozenými záporáky se rozhodne moc uzmout pro sebe a manželce Fioně nezbývá než království bránit vlastním (těhotným) tělem s pomocí celého komanda princezen.
Zatímco Spider-man 3 dostal nový fešný obleček a Jacku Sparrowovi ve trojce přibylo hned několik dvojníků, Shreka Třetího tvůrci vybavili i roztomilými zelenými potomky - kteří se mu nejdřív zjevují v nočních můrách.
Taktika velí násobit nejen množství postav, ale také charakteristiky hlavních tahounů. Takže Johnny Depp se chová čím dál neurotičtěji, Shrek je zase čím dál tlustší a zelenější. V Pirátech bylo ještě víc vody a příšer z hlubin, ve Shrekovi je ještě víc infantility i odkazů do reálného světa; někdy nepovedných, někdy roztomilých.
I tentokrát si film utahuje z kýčovité muzikálové poetiky, kterou využívá Krasoň ve svém závěrečném vystoupení, nově z feminismu - jehož ozvuky se objeví v princeznovském pálení podprsenek - nebo z poblouznění mysticismem, které tu postihne kouzelníka Merlina.
Shrekův humor byl vždycky trochu zlobrovsky humpolácký, to mu ostatně získalo slávu. Nejinak tomu je ve třetím dílu, který kombinuje záchvěvy vtipnosti s buranstvím. Nápaditě proniká do světa pohádkových loserů, mezi které se vydá v úvodu Krasoň, o něco méně nenápaditěji pak do elitní pohádkové školy, kde se "hulí" kadidlo. S černým humorem sleduje nekonečné umírání Fionina otce, vzápětí naservíruje Shrekovo drbání zadku.
Technologie už pokročila tak daleko, že animace toho všeho je skutečně hyperrealistická. Krasoň místy vypadá skoro jako živý herec, animátoři se vyřádili i s takovými detaily, jako jsou žmolky na Shrekově haleně. Ale ta dokonalost je tak vypulírovaná, až občas ubírá na nadsázce.
Tři titulkované kopie nabídnou slavné americké hlasy, devětatřicet s českým zněním je o ně ochuzených, přece jen je to film primárně dětský. Pro doprovod je to ale škoda - tím spíš, že překlad se tentokrát příliš nevyvedl, a navíc si vypomáhá podivnými lokalizacemi. Třeba když se Shrek své Fiony zeptá, jestli jí v podivném královském oblečku nepřipadá spíš jako "Paroubshrek". To sice zapadá do zlobří lidovosti a strategie útoku na peněženky, zároveň je to jaksi až příliš laciné.
Ale když kocour vykulí dojímací oči, Oslík klopýtne a zlobr obejme Fionu, je jasné, že diváci Shrekovi odpustí. Už proto, že si zelený kabaret nevzal ze soupeřů příklad v tom nejhorším a spokojil se s hodinou a půl.
Shrek Třetí (Shrek The Third), USA 2007, scénář Jeffrey Price, Peter S. Seaman, Jon Zack, režie Chris Miller, Raman Hui, hudba Harry Gregson Williams, v českém znění hrají David Novotný, Tomáš Juřička, Kamila Špráchalová, Aleš Procházka a další. 92 minut, distribuce Bontonfilm.
