Recenze - Španělskou kinematografii v českých kinech v poslední době zastupují převážně filmy Pedra Almódovara. Princezny režiséra Fernanda Leóna de Aranoy mají stejně vášnivé hrdinky - jednu z nich ostatně ztvárnila herečka, která si zahrála v Almodovarově stylotvorném filmu Vše o mé matce.
Název navozuje dojem, že půjde o romantickou pohádku se šťastným koncem. Ale klame tělem a zase nás vrací spíš k Pedrovi: Princezny jsou o přátelství dvou prostitutek a šťastných konců je tu pomálu.
Hlavní hrdinkou je Caye. Nijak zvlášť hezká ani mladá, ale "v oboru" se pořád drží. Navzdory zahraniční konkurenci, která se usídlila v ulicích. K té patří i krásná Zulema, která si do Španělska přijela vydělat z Dominikánské republiky.
Přes počáteční vzájemné předsudky se spřátelí - a to je vlastně všechno. Princezny prostě znázorňují obyčejný život prostitutek; bez příkras a idealizace, což v tomto případě znamená při postávání na nárožích, při nakupování sexy hadříků, při prázdném plkání v místním kadeřnictví, ale i v brutálních okamžicích, které jim jejich klienti leckdy připraví.
Zulema kvůli příslibu pracovního povolení spí se slizkým úředníkem, Caye naváže vztah s programátorem Manuelem, ale zasáhne, jak jinak, její povolání. Nejen při obzvláště silném obrazu v restauraci, kde jejich romantickou večeři přeruší cizí muž.
Film nad volbou hrdinek nemoralizuje ani nehledá odpovědi na otázku, proč tuhle práci dělají. Zulema vágně mluví o tom, že si chce jen vydělat, i Caye prohlašuje, že je to jen dočasné. A jejich telefony dál zvoní a další zákazníci čekají...
Přitom si nalhávají, že žijí normální život, že ještě žijí důstojně. Stejně jako si Cayeina matka Pilar nalhává, že ještě má ctitele a stejně jako všechny ostatní ženy ulice doufají, že jednou najdou prince, který je z toho polosvěta vytáhne. Právě o tom jsou Princezny - navzdory povolání hrdinek tu je sexu pomálu; víc se tu o něm mluví.
Všechno korunují přirozené herecké výkony a skvělá hudba Manu Chaa, která zachycuje vlastně nezachytitelný pocit, s kterým se tyhle Princezny probouzejí i usínají.
Je těžké snažit se ho zaznamenat bez patosu i voyeurství. Filmu se to daří střídavě, psychologii postav občas mění za obrazy, ve kterých jsou Caye, Zulema i jejich kolegyně "vlastně obyčejné a citlivé holky, které se sice kvůli profesi stávají předmětem opovržení, přesto neztrácejí svou důstojnost".
Lehce melodramatické vyznění posiluje i skvělá kamera: zachycuje bezděčnou syrovou krásu prostředí, kde se prostitutky pohybují. Prázdně bloumají po periferním náměstíčku, v úchvatné noční scéně loví klienty a jedna z nich balancuje nahá na obrubníku jako padlý anděl.
Občas jsou to až příliš oduševnělé dívky, na kterých není znát žádná devastace; jsou prostě krásné, sympatické a jen jaksi mimochodem prostitutky. Realitě to asi úplně neodpovídá - ale v příbězích o princeznách, byť těch padlých, lze něco takového odpustit.
Princezny (Princesas), Španělsko 2006, scénář a režie Fernando León de Aranoa, kamera Ramiro Civita, hrají Candela Pena, Micaela Nevárez, Mariana Cordero a další. 113 minut, distribuce Atlantis.
