Praha - Do kin letos vstoupilo 39 českých filmů, z toho rovná třetina dokumentů. Poměr kvality je ale přinejmenším opačný.
Zatímco českému dokumentárnímu filmu odborná veřejnost přiznává nezpochybnitelnou kvalitu, stejně jako schopnost reflektovat aktuální problémy i historická témata, český hraný film ve svém celku je stále přijímán spíše s rozpaky.
Enormní množství premiér vede ke klišé o kvantitě převažující nad kvalitou a znesňadňuje divákům orientaci. Co tedy bylo letos v kinech k vidění a co za to stálo?
Nejnavštěvovanějším letošním českým filmem byla Jakubiskova koprodukční Bathory, o její kvalitě to ale mnoho nevypovídá. Recenzenty byla Jakubiskova interpretace příběhu krvavé hraběnky přijata spíše s rozpaky.
Do minulosti se s menší dávkou fantazírování, ovšem o to zajímavěji vrátil Václav Marhoul s Tobrukem. Propagoval ho stejně jako Jakubisko a film také provázelo podobně napjaté očekávání.
Jestli k Marhoulovi patří už dlouhá léta chlapácká „military" stylizace, v případě výsledného Tobruku se to nepotvrdilo.
Snímek překvapil minimálně autenticitou pohledu na osudy československých vojáků z 2. světové války v africké poušti. Hůře už se vedlo Anglickým jahodám, které se vrátily k roku 1968, nepřesáhly ale rozměr dosti slabé televizní inscenace.
To Jan Němec s Holkou Ferrari Dino vracející se také k srpnovým událostem triumfoval, i když zatím ne v běžné distribuci.
Úspěch Bathory neznamená, že by vymřeli tvůrci spotřebních komedií. Druhým nejnavštěvovanějším filmem roku 2008 se stala vinařská komedie Bobule, která už míří k metě 400 tisíc diváků.
Hned dva filmy vpustil do kin Jan Hřebejk; z nich se výborně vedlo zejména vieweghovské adaptaci Nestyda, která přišla po mariášové komedii U mě dobrý.
Své zástupce měla i kategorie crazy - Šteindlerova zhulenecká komedie O život, kategorie laskavá - František je děvkař - i kategorie nostalgická, která na konci roku povolala do kin druhý díl Sněženek a machrů.
Nepříliš dobře byly hodnoceny komediální snímky Svatba na bitevním poli, vykrádačka českého sitcomu Taková normální rodinka, Kotíkova komedie Vy nám taky, šéfe aspirující na Plyšového lva, stejně jako melancholický albánsko-český Smutek paní Šnajderové, o Brabcově romanticky rozplizlém Máji nemluvě.
Filipu Renčovi lze přičíst k dobu, že zkusil vykročení od komedie - jeho Román pro ženy byl nejnavštěvovanějším filmem roku 2005 - k dramatičtějším látkám. Na počátku roku přišel s nijak valným akčním thrillerem Na vlastní nebezpečí, ale renomé mu napravil v listopadu uvedený Hlídač č 47.
Tradičně oblíbené jsou v české distribuci filmy cílící na dětské publikum: třetím nejnavštěvovanějším českým filmem roku se stala Troškova pohádka Nejkrásnější hádanka s přibližně 300 tisíci diváky.
Dobře se v kinech kupodivu vedlo i nemotornému „prvnímu českému 3D filmu" Kozí příběh, až na začátku prosince do kin vstoupil zajímavý pokus o syntézu rodinného dramatu s dětským filmem v Kdopak by se vlka bál.
Mezi nejcenněnější filmy roku ale patří ty hrající na vážnější strunu - krom Slámova Venkovského učitele i Karamazovi Petra Zelenky či Michálkovo O rodičích a dětech.
Více či méně zdařilý pokus o výpověď přinesly i méně nápadné filmy jako Kuličky Olgy Dabrowské či Tycovy Malé oslavy.
Stejně nenápadným, ale asi nejambicioznějším filmem překračujícím obzor české kinematografie je letos Sestra Víta Pancíře, která se ve své nekompromisnosti nejspíš stane filmem dosti odmítaným. I pro konzervativní akademiky z Českých lvů to asi bude příliš silná káva.
Ti své favority filmového roku 2008 oznámí na nominačním večeru Českého lva 30. ledna, vítězové budou vyhlášeni na hlavním večeru 7. března.
To už budou v kinech i některé české filmy roku 2009. Pro příští rok je zatím v plánu snesitelných 27 snímků.
V souhrnu českých filmů roku 2008 chybí Děti noci Michaely Pavlátové, jichž je autorka článku scenáristkou a nepovažuje tak za vhodné je veřejně hodnotit.
