Filmový Máj: Na plátně lehký kýč, hluboký v srdci žal

Irena Hejdová Irena Hejdová
20. 8. 2008 21:00
Máchovská poezie podle Brabce přerostla v obludnost

Recenze - Politici doposud v českých filmech dostávali epizodní role. Brabcův Máj to mění, jeho hlavní hvězdou je člen Strany zelených Matěj Stropnický. Snad jsou jeho politické instinkty předvídavější a výsledky lepší než rozhodnutí týkající se jeho herecké dráhy.

Kameraman F. A. Brabec má coby režisér na kontě pestré množství filmů, které s ohledem na jeho původní profesi logicky spojuje především důraz na vizuální stránku. Opulentní a na hranici (a leckdy až za hranicí) kýče balancující styl logicky dominuje nad smyslem sdělení, často ho dokonce přebíjí.

Týkalo se to debutu Král Ubu, erbenovské Kytice, Krysaře i detektivního Bolera. K tragické dokonalosti svou režijní metodu Brabec dotáhnul právě v Máji.

Máj
Máj | Foto: Bontonfilm
Čtěte také:
Brabcův Máj dostal první dámu i Dagmar Havlovou
Po Kytici se F. A. Brabec vrací s adaptací Máje

Máchův Máj je klasickou básní českého romantismu. Oproti Erbenovým zpěvům je to romantismus vypjatější a intimnější než kostlivci na hřbitově, ale hlavně to znamená, že na rozdíl od epičtější Kytice nabízí daleko méně děje.

Brabec tak měl mnohem svobodnější pole působnosti a naznačenou milostnou linku Máje dotáhl k finále s razancí slona v porcelánu.

Výsledkem je příběh - nebo spíš zhuštěná reklamní story - mladé Jarmily, která navzdory milostnému poměru s mlynářem Schiffnerem podlehne volání touhy místního rebela a šéfa loupežnické bandy Viléma, který je shodou okolností mlynářovým synem.

Slovy režiséra: "Táta to dělá s Jarmilou, kluk to dělá taky s Jarmilou, a když to s ní dělá táta, tak zrovna přijde kluk, zezadu ho podřeže, a pak teprve zjistí, že to byl jeho táta. Já každému tvrdím, že je to tam napsané."

Ano, děj nelze shrnout pregnantněji, ale o něj nakonec u Brabce nikdy moc nešlo. Tady se čaruje s magickými atmosférami, mocí přírody a "básnickou obrazností". Kdyby byl Máj nejen v rukou talentovaného kameramana, ale i talentovanějšího režiséra, možná by aspoň nepůsobil tak obludně.

Foto: Jan Vojtek, Beltfilm

Je to vlastně smutný pohled na tu hostinu plnou patosu, na pečlivě komponované záběry zabírající ve výsledku jen prázdnotu. Brabcův film může sloužit jako učebnicová definice kýče právě tím, že se pod prvoplánově hezkým povrchem nenachází nic hlubšího, jen "kdo a co s kým dělá" v barvotiskovém oparu. 

Máj je plný pseudoromantického balastu, což u Brabce znamená zálibu v "slintavě" erotických pohledech na nahá, případně nahá a souložící těla, prudké kamerové jízdy, ve vichru vlající sukénky, závoje a listy stromových pahýlů. Za každý pomyslný řádek důkladná minutová ilustrace.

Tu stéká kapka vína do Jarmilina záňadří, tamhle létají klobouky až do nebes, onde se odhalují ňadra, lýtka i stehýnka. Jen proto, že to všechno pěkně vypadá před kamerou.

K tomu znějí  z kontextu vytrhávané věty z Máchova Máje, které ještě doplňují připsané neobratné lyrické proslovy typu "voníš trávou, jsi jako silné víno", případně "voníš svěcenou vodou" - a návdavkem ještě pseudofilozofující řeči o vině a trestu.

Výsledný dojem dlouhého klipu nebo reklamy dotváří hudba Support Lesbiens. S Máchovou poetikou má jen málo společného a spíš než děj dokresluje Brabcovu strategii filmového "průkopníka".

Pseudoestét nejspíš se zalíbením pokývá i nad hereckým obsazením. Tomu vévodí právě zelený hezounek Stropnický, bohužel s velmi prkennými hereckými schopnostmi a ještě afektovanějším projevem než na republikových radách a sjezdech.

Oku kamery ještě víc lahodí jeho krásná kolegyně v boji Sandra Lehnertová, ale i její herecké schopnosti, které jsou založeny hlavně na práci s výstřihem, zůstávají za těmi vizuálními značně pozadu.

Tragické je i obsazení zasloužilejších herců. Jan Tříska špulí ústa jako kapřík a deklamuje pateticky verše, které v jeho podání znějí jako pohřební projev průměrné úrovně; Juraj Kukura je aspoň mužně sošný.

A Kryštof Hádek dost zachraňuje nesporným talentem a bezprostředností v roli člena loupežnické bandy - která ovšem vypadá jak banda hipíků šéfovaných Vilémem s rozhalenkou a indiánským náhrdelníkem.  

Takhle by šlo hrůzy Máje vršit ještě dlouho, zásadnější je otázka, jak se to všechno stalo. Bohužel nelze Brabce "podezřívat" z poučené hry na kýč, nebo dokonce z toho, že by s ním podvratně pracoval.

A přestože se sám označuje za kýčaře, což je přinejmenším rafinovaná obrana, je zbytečné ho vinit z přímé vypočítavosti. I když by bylo svůdné konstatovat, že film vychází vstříc estetickým nárokům českého diváka.

Možná k tomu Brabce inspiroval život na vsi, možná romantické ego vzpurnější než to Vilémovo. 

Máj má jediný smysl krom toho, že jím Stropnický prokázal naprostý nedostatek hereckého talentu - jako školní představení pro líné čtenáře. Ale proč kazit vkus mládeže?

Máj, ČR 2008. Scénář F. A. Brabec a Ivana Nováková na motivy básně K. H. Máchy, kamera a režie F. A. Brabec, hrají Jan Tříska, Juraj Kukura, Sandra Lehnertová, Matěj Stropnický, Vladimír Javorský, Nina Divíšková, Kryštof Hádek a další. 95 minut, distribuce Bontonfilm. Premiéra 21. srpna 2008.

 

Právě se děje

Další zprávy