Nechat se infikovat Sestrou, z níž sálá vášeň

Irena Hejdová Irena Hejdová
10. 12. 2008 8:16
Do kin míří český film roku: adaptace Topolova románu
Sestra
Sestra | Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Do kin přicházejí v těchto dnech dva nové české filmy a symbolizují dvě krajní podoby současného filmu.

Zatímco Sněženky a machři po 25 letech jsou typickým výplodem filmového byznysu, který slouží ke generování zisku, Sestra přináší na česká plátna to, co už tu dlouho nebylo k vidění - umění bez kompromisů.

Na motivy stejnojmenné knihy Jáchyma Topola a CD Psích vojáků vznikl film, který se vymezuje vůči zbytku české kinematografie už svou existencí.

Naplňuje smysl a uvědomuje sebe i diváky, že film má především zasahovat do hloubi duše; vzrušovat a bolet i dojímat a děsit.

Sestra rozhodně není nudným filmem. Je jen filmem, který není servírován na stříbrném podnose a vyžaduje spoluúčast.

Což znamená především otevřenou mysl a vstřícnost. A možná ze všeho nejvíce duševní rozpoložení, které umožní se na něj napojit, uchvátit ho a získat z něj co nejvíc.

Sestra
Sestra | Foto: Artcam

Kdo bude v Sestře hledat slavný Topolův román, bude nejspíš zklamán. S ohledem na rozsah je stejně nezfilmovatelný, a tak si z něj režisér Vít Pancíř s Topolovou pomocí vypreparoval jen základní kostru.

To umožňuje označit Sestru prostě za film o lásce a neohlížet se příliš na to, zda diváci vůbec znají knihu, o níž i sám autor říká, že ji hodně lidí zná, ale málo dočetlo.

Důležitější než převyprávění obsahu knihy - lze-li o obsahu mluvit u tak introspektivní prózy - je zprostředkování její atmosféry, zběsile poetické a něžně brutální směsi nostalgie a touhy ukotvené v počátku 90. let, ale v čemsi živé i v roce 2008.

Svoboda a smrt jsou sestry, a moje sestra je ohnivá voda, jen ty blyštivé hračky léty nabyly na oplzlé blyštivosti a zrcadla se více lesknou, Indiáni jsou ještě ztracenější a okna dutě odrážejí ještě divnější svět.

Hrdina Potok tu potkává dívku Černou, tajemnou femme fatale, s níž poté uhání světem, a přestože mu přitom z úst nepadají rádoby vtipné hlášky jako v řadě jiných českých filmů, je to strhující pouť jedním milostným vztahem, který je odrazem mnoha jiných, i iniciační pouť jedním dospíváním a ztrátou mladických nadějí a tužeb.

Sestra
Sestra | Foto: Artcam

Že režisér vzešel ze světa experimentálního filmu, je samozřejmě znát, Sestra ale není jedním z těch nesnesitelných ryze formálních snímků, které spíš dokáží naštvat než něco sdělit. Hluboko uvnitř Sestry tluče srdce a sálá vášeň.

Nabízí se porovnání s předchozími topolovskými filmy, s Žiletkami Zdeňka Tyce a Andělem Exit Vladimíra Michálka - i tyhle filmy výrazně překročily obzor českého filmu, Sestra ale oproti nim nabízí asi největší ústup od dějovosti k obraznosti.

Pro oko uvyklé rozplizlé vizuální podobě typických českých filmů může být pohled do světa Sestry šokem. 

Snímek staví na silných obrazech, střihových kontrastech a rafinovaných montážích, na analogiích vnitřních i vnějších.

Zdánlivě jen řetězí obrazy: všechny ty záběry oken, zrcadel odrážejících svět hrdinů, pohledy přes cizí obýváky a cizí dvory, pohledy cizích zvědavých očí.

Sestra
Sestra | Foto: Artcam

Navozuje atmosféru dávnými fotkami školních tříd, záběry němých figurín ve vánočních výlohách, divokými bitvami moderních hraček se starými indiány, pohledy do očí a pohledy do města, lítého, nebezpečného a nevyzpytatelného jako dívka, která zkříží hrdinovi cestu.

A při tom pádí vpřed jako o závod a dynamickými střihy udává tempo, kterému často skoro nelze stačit.

Sestra je nespoutaná a divoká jako vlci a upřímná jako hrdinův pohled do zrcadla, které odráží jeho duševní rozpoložení lépe než chybějící dialogy.

Je to přímý úder na solar bez obezliček, šidítek a kliček, kterým už diváci uvykli tak, že jejich absence je může vyvést z míry.

A pak je tu hudba - geniální hudba Psích vojáků, která ve spojení s hypnotickým hlasem Filipa Topola pronášejícím slova z bratrova románu a strhujícím proudem obrazů činí ze Sestry emočně asi nejsilnější domácí filmovou událost roku.

Nabízí se varování, že není pro každého. Těm, které osloví, ale nabídne zážitek, jakých je málo. Sestra je divácky vstřícným filmem, jen vyžaduje stejnou vstřícnost od svých diváků.

Nechat se infikovat Sestrou znamená nechat se dusit a svírat a zároveň vzrušovat a povznášet.

Sestra, ČR 2008. Scénář a režie Vít Pancíř podle románu Jáchyma Topola, kamera Martin Čihák, střih Adam Brothánek, hudba Psí vojáci, hrají Jakub Zich, Verica Nedeská. 70 minut, distribuce Artcam. Premiéra 11. prosince 2008.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Sčítání lidu se uskuteční v plánovaném termínu, kvůli epidemii se odkládat nebude

Sčítání lidu se uskuteční v plánovaném termínu od 27. března do 11. května i za současné epidemické situace. Kvůli koronavirové nákaze se odkládat nebude. Souhlasilo s tím ministerstvo zdravotnictví a potvrdil to Ústřední krizový štáb. Informovala o tom ve čtvrtek mluvčí sčítání Jolana Voldánová.

O případném odkladu jednal krizový štáb před týdnem. Ministerstvo zdravotnictví mělo posoudit, zda by nebylo kvůli epidemii vhodné cenzus odsunout. Šéf krizového štábu a vicepremiér Jan Hamáček (ČSSD) zmínil posunutí o půl roku. Bylo by k tomu nutné změnit zákon. Předseda Českého statistického úřadu Marek Rojíček uvedl, že podle nynější normy by bylo možné odložit konání o 30 dnů.

Zdroj: ČTK
Další zprávy