Zelenka oživil epileptického mončičáka Dostojevského

Irena Hejdová Irena Hejdová
24. 4. 2008 17:00
Karamazovi vyprávějí, že lehkomyslnost není hrdinství
Martin Myšička a Ivan Trojan ve filmu Karamazovi.
Martin Myšička a Ivan Trojan ve filmu Karamazovi. | Foto: Mateusz Skalski

Recenze - Ten rozpustilý mončičák se v novém filmu Petra Zelenky objeví až téměř v závěru. V jedné scéně poskakuje po jevišti a předvádí epileptický záchvat, který prý předcházel u F. M. Dostojevského tvorbě.

Vtipný výjev ve své bizarnosti připomene starší Zelenkovy filmy. Nový počin scenáristy Samotářů a tvůrce Knoflíkářů, Roku ďábla nebo Příběhů obyčejného šílenství ale víc charakterizují citáty na zdi továrny v Krakově, kam přijedou herci z Dejvic na divadelní festival předvést své slavné představení.

Stojí tu mimo jiné Lehkomyslnost není hrdinství - přičemž nápis na jedné a mončičák na druhé straně charakterizují poměr i póly, mezi kterými se filmoví Karamazovi pohybují. Asi není nutné zdůrazňovat, že nejsou všichni zrovna vzorní věřící, ale peklo spotřebních komedií, které vládnou českým kinům, nechávají daleko za sebou. 

Zelenka se ale trochu vymezuje i vůči svým dřívějším filmům. Pro Karamazovy zadaptoval inscenaci Dejvického divadla, kterou Lukáš Hlavica nastudoval podle dramatizace Evalda Schorma. Jeho scénář posiluje detektivní prvky předlohy, ale nerezignuje na ústřední téma, tázání se po existenci Boha a absolutní svobody.

Vypráví příběh starého zhýralce Karamazova (Ivana Trojana) a jeho synů, kteří se setkávají nad mrtvým tělem s otázkou Kdo zabil našeho otce? Byl to vážný Ivan (Igor Chmela), věřící Aljoša (Martin Myšička), prostopášník Dimitrij (David Novotný) či ďábel pokušitel Smerďakov (Radek Holub)?

Karamazovi přitom nejsou prostým zachycením skvostné inscenace a ojedinělé konstelace souboru. K příběhu touhy po bohatství a smyslnosti Zelenka přidal rámcový příběh herců, kteří vystupují z rolí, aby řešili podmínky ubytování i taktiku při svádění průvodkyně.

Režisér Petr Zelenka při natáčení v železárnách v Hrádku u Rokycan.
Režisér Petr Zelenka při natáčení v železárnách v Hrádku u Rokycan. | Foto: Mateusz Skalski

Právě tady probleskují ony zelenkovské legrácky: při jejich špičkování, v odporu postavy režiséra, že herci smrdí, protože se potí víc než normální lidé, a tak se pořád sprchují, nebo že neumějí cizí jazyky.

Odskoky do "opravdového" světa za oponou relativizují "záznam" divadelní hry, kterou herci inscenují ve staré tovární hale, ale zároveň slouží k propojení velkého tématu a tragického příběhu s dnešními smrtelníky.

Stejně jako drama jednoho z továrních dělníků a jeho těžce zraněného syna, které vyklene kýžené finále. Z pohledu diváka to může působit už příliš chtěně; jako snaha, aby do sebe všechna kolečka obřího mechanismu hladce zaklapla. I to je ale už od Knoflíkářů typickým znakem Zelenkova stylu.

Film začíná cestou na polský zájezd a hned v tomto prologu lze vysledovat další stránku Zelenkova talentu, jeho smyslu pro humor, živou situaci a vtipný dialog.

Herci tu sebeironicky vystupují sami za sebe a přisprostle vtipkují; a přestože tento princip prostupuje i děním v továrně, právě v úvodní scéně dosahuje - poněkud předčasně - svého vrcholu. Lze litovat, že Zelenka nevyhradil samostatný snímek jen "filmu o divadle ve filmu" a prostupování jednotlivých rovin. Při jeho kombinatorických schopnostech by se bylo na co těšit.

Režisér ovšem tvrdí, že Karamazovi vznikli právě proto, aby uchovali inscenaci. A to se povedlo beze zbytku. Genius loci industriálního místa nasáklého olejem a špínou tu dobře hraje a všechno ještě povyšuje skvostná kamera Alexandra Šurkaly.

"Zfilmovává" divadlo, aniž používá prázdná gesta. I díky tomu ožívá všeprostupující vášnivá atmosféra, z  níž magicky povstal strhující příběh o zločinu z nejtěžších, o jeho příčinách i následcích.

Označit v něm výkon hlavních představitelů za "herecký koncert" je klišé, protože hlavní představitelé si role užívají, ale pořád jim i slouží. Nelze ani vyzdvihnout jeden výkon; herci v Karamazových představují živoucí a vzrušující organismus, který funguje jako ty těžké stroje v tovární hale, které zkoušku souboru obklopují.

Bratři Karamazovi
Bratři Karamazovi | Foto: Mateusz Skalski

Ústřední mužskou pětici v čele s démonickým Ivanem Trojanem doplňují ženy, z nichž lze spíše než Lenku Krobotovou vyzvihnout Michaelu Badinkovou za ztvárnění cnostné Kateřiny. Snad jen výkon Romana Luknára v roli režiséra je poněkud matný.

Filmu lze trochu vyčíst přílišnou délku, i když nejspíš v zájmu toho, aby se v něm objevily všechny vrcholné okamžiky divadelní hry; a není jich málo.

Zbývá jen zodpovědět, zda Karamazovi nejsou jen (jakkoliv geniálním) divadélkem, zda obstojí jako film. Ale to je dnes pojem poněkud vágní, takže upřesněme, že obstojí jako strhující umělecký film - který výměnou za pozornost zasáhne do hloubky duše a omračuje vizuální krásou světa, ve kterém jsme všichni Karamazovi.

Karamazovi, Česká republika, Polsko 2008. Scénář a režie Petr Zelenka, kamera Alexandr Šurkala, hudba Jan A. Ap. Kaczmarek, hrají Ivan Trojan, Igor Chmela, Martin Myšička, David Novotný, Radek Holub, Lenka Krobotá, Michaela Badinková a další. 113 minut, distribuce Cinemart. Premiéra 24. dubna 2008.

 

Právě se děje

před 8 minutami

ČEZ plánuje do roku 2030 investovat do modernizace tepláren 30 až 40 miliard Kč

Energetická společnost ČEZ plánuje do roku 2030 investovat do modernizace a transformace svých teplárenských lokalit na nová paliva 30 až 40 miliard korun. Největší část půjde do lokality Mělník. Místopředseda představenstva ČEZ Pavel Cyrani na úterní konferenci Institutu pro veřejnou diskusi o budoucnosti českého teplárenství uvedl, že celkové investiční výdaje v Mělníku mohou od letoška do roku 2030 dosáhnout na 20 až 30 miliard korun.

"Lokalita Mělník dodává teplo pro Prahu, je největší a představuje tedy největší část investic. Do transformace ostatních teplárenských lokalit ČEZ na šetrnější zdroje předpokládáme investovat do deseti miliard korun celkem," řekl mluvčí ČEZ Roman Gazdík. Další teplárny má polostátní energetická společnost v Trmicích, Dětmarovicích, Hodoníně, Poříčí, Dvoře Králové nebo Jindřichově Hradci.

Zdroj: ČTK
před 55 minutami

Slavná sopranistka tvrdí, že s ní francouzská policie jednala jako se zločincem

Jihoafrická sopranistka Pretty Yende tvrdí, že s ní francouzští policisté při kontrole na letišti Charlese de Gaulla v Paříži zacházeli jako se zločincem. "Svlékli mě a prohledali, jako bych byla zločinec, a umístili mě do cely," tvrdí zpěvačka.

Ta podle policistů přicestovala v pondělí z Milána na jihoafrický pas, v němž neměla vízum. "Nebyl tam ani v jedné chvíli žádný incident," tvrdí policejní zdroj a popírá, že by se sopranistka kvůli letištní kontrole musela svléknout. Z místnosti, kde čekala na vyřízení případu, vyšla po hodině a půl s vízem, které jí povolovalo vstup na francouzské území, a barva její kůže nehrála žádnou roli, řekl zdroj z letiště agentuře AFP. "Pro lidi, jako jsem já, je policejní násilí skutečné," tvrdí naopak pěvkyně. Do Francie přiletěla proto, že zpívá Belliniho operu Náměsíčná v Théâtre des Champs-Élysées.

Zdroj: ČTK/AFP
Další zprávy