O Červené karkulce, která se mimozemšťanů (ne)bojí

Irena Hejdová Irena Hejdová
4. 12. 2008 7:30
Film Kdopak by se vlka bál cílí na děti i rodiče
Kdopak by se vlka bál
Kdopak by se vlka bál | Foto: Bionaut Films

Recenze - Bohatá tradice českého dětského filmu jako by vymizela.

Věra Plívová-Šimková se odmlčela po Kruhu z roku 2001, Marie Poledňáková se rovnou zaměřila na opačný věkový extrém a natáčí romantickou komedii o důchodcích Líbáš jako Bůh.

Děti v kinech je možné vzít do (taktéž trochu skomírajícího) světa výpravných českých pohádek nebo to rovnou vzdát a koupit lístky na oblíbené zahraniční animované filmy.

Noví pokračovatelé zatím nejsou tak průrazní, aby si ve světě dětské fantazie našli své pevné místo. Třeba to změní nová tvář na scéně, Maria Procházková s filmem Kdopak by se vlka bál.

Byla jednou jedna šestiletá Terezka, která měla ráda maminku, tatínka a pohádku o Červené Karkulce. Dokud se vlk ze stránek pohádkové knížky neobjevil ve skutečnosti a nevzal málem sebou i tu milovanou maminku, o ubohé holčičce nemluvě.

Kdopak by se vlka bál
Kdopak by se vlka bál | Foto: Bionaut Films

Režisérka Maria Procházková měla ve svých filmech vždy blízko k dětskému, imaginativnímu vnímání světa.

Ať už v ceněných, ještě školních Příušnicích, které v mnohém jako by byly malou předehrou pro Kdopak by se vlka bál, nebo v celovečerním debutu Žralok v hlavě, kde dětskou imaginaci vyměnila za ne nepodobnou imaginaci psychicky lehce vyšinutého hrdiny v podání Oldřicha Kaisera.

Další rozměr jejím snímkům dodávají animované prvky, často v podobně dětském, ne-li až infantilním duchu.

Tentokrát se opět vrátila k dětským hrdinům a dobře udělala. Těžiště a největší půvab Vlka je ve scénách s dětmi, kde Procházková s citlivostí i empatií vystihla leckdy legračně bizarní zákruty jejich představ, nápadů a vidění světa.

Svět klasických pohádek se tu prolíná s moderními mýty o mimozemšťanech, kteří zasahují i do vztahu maminky a tatínka, a tím Terezku děsí. Musí se jim proto odhodlaně postavit, s vidličkou v ruce a bez bázně a hany.

Mile nenápadný snímek z české kinematografie vybočuje už právě tím, že jde o film zaměřený na dětské publikum. Ovšem ne výhradně -  a v tom může být ta potíž. Slogan ho nazývá  „prvním filmem o lásce, na který můžete vzít i děti".

Kdopak by se vlka bál
Kdopak by se vlka bál | Foto: Bionaut Films

Kdopak by se vlka bál nabízí dospělým docela věrný pohled do dětského světa a dětem zas tajemný pohled do světa dospělých.

Ale obojakost snímku a široká náruč, kterou oběma cílovým skupinám otevírá, může paradoxně vést k tomu, že zcela spokojena nebude ani jedna strana.

Snímek ve své infantilnosti občas působí až moc poplatně dětskému světu; o něco později  zas může pro dětské diváky sledovat poněkud příliš komplikované a přece jen příliš depresivní osudy dospělých.

Kdopak by se vlka bál honí dva zajíce, ale pravděpodobně nechytne ani jednoho. Neznamená to ale, že by jim oběma nebyl nablízku a skoro na dosah.

Předností filmu je originální mix dětsky hororových prvků s romantickými odstíny v příběhu rodičů, směs humoru s poměrně vážným až depresivním tématem i střet všech Terezčiných úniků do fantazie s tvrdou realitou.

Kdopak by se vlka bál
Kdopak by se vlka bál | Foto: ČT

Chvíli trvá, než si na ten zvláštní úhel pohledu člověk zvykne a nejspíš nebude imponovat každému.

Ve filmu se dlouho zdánlivě nic neděje a pomalejší rozjezd může i deptat - o to větší smršť až akčních scén přijde na řadu v překvapivém závěru z letiště.

Zásluhu na autenticitě má krom vynikajících dialogů i představitelka hlavní role. Dorotka Dědková před kamerou neztrácí spontaneitu, přitom zvládá místy i opravdu hrát, tedy třeba předstírat smutek, vztek či zmatek z toho, co se v její rodině děje.

Svět dospělých reprezentují seriálové tváře Jitky Čvančarové a Pavla Řezníčka. Jim nelze upřít snahu vymanit se z televizních škatulek - i když přes svou zkušenost mají paradoxně docela daleko k přirozenosti malé Terezky.

Poněkud jednostranněji je pojata záporácká postava maminčina starého známého v podání Martina Hofmanna. Vstoupí do děje jako jeho katalyzátor, ovšem vazby mezi ním a pohádkovým vlkem jsou průhledné stejně jako jeho úmysly.

Procházková i tentokrát využívá animované prvky, když nechává do hraného děje vstupovat neobratné dětské malůvky a Terezčina náklonnost k Červené Karkulce velí i její příběh komentovat skrze známou pohádku. Ve které se stejně sváří naivita mládí s nebezpečími dospělosti.

Kdopak by se vlka bál, ČR 2008. Scénář a režie Maria Procházková, kamera Martin Štěpánek, hrají Dorotka Dědková, Jitka Čvančarová, Pavel Řezníček, Martin Hofmann, Jana Krausová a další. 90 minut, distribuce Bontonfilm. Premiéra 4. prosince 2008.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Indonéská sopka Merapi obnovila aktivitu, chrlí lávu

Nejaktivnější indonéská sopka Merapi ve středu vybuchla a do délky 1500 metrů po jejím svahu vytekla láva. Jde o její nejprudší aktivitu od listopadu, kdy úřady zvýšily stupeň nebezpečí v blízkosti sopky. Při jejím výbuchu v roce 2010 zemřelo 347 lidí.

Merapi leží na hustě obydleném ostrově Jáva, poblíž historického města Yogyakarta. Je nejaktivnější z desítek sopek na indonéském území a v nedávné době vybuchla několikrát.

Nebezpečí je nyní na druhém nevyšším stupni a úřady zakázaly vstup do pětikilometrového okruhu kolem kráteru. Merapi se zvedá do výšky 2968 metrů a vulkanologové na její zvýšenou aktivitu upozorňují od loňského listopadu.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Basketbalista Wall v NBA zazářil proti bývalému týmu

První utkání proti bývalému týmu Washingtonu vyšlo v NBA rozehrávači Johnu Wallovi na výbornou. Jeho Houston přehrál Wizards jasně 107:88, přičemž třicetiletý basketbalista k vítězství pomohl 24 body a pěti asistencemi. Na druhé straně zápas nevyšel Russellu Westbrookovi, jenž sice nasbíral 19 bodů, 11 doskoků a sedm asistencí, ale prohrál v sezoně poosmé ze svých devíti vystoupení.

Výsledky NBA:

Atlanta - LA Clippers 108:99, Houston - Washington 107:88, Utah - New York 108:94.

Další zprávy