Recenze - Po šesti dlouhých letech se k filmové režii vrací Zdeněk Tyc. Autor filmů Vojtěch řečený sirotek, Žiletky, UŽ a Smradi dokonce v nejbližší době vypustí do kin hned tři filmy.
Snad přinesou Eldorádo a El paso na začátku příštího roku průkaznější výsledek než Malé oslavy, které přicházejí právě teď.
Filmografie Zdeňka Tyce je v české kinematografii jednou z nejrozkolísanějších - a ve své nejednotnosti nejzajímavějších. Debutoval nadšeně přijatým vesnickým dramatem Vojtěch, řečený sirotek, považovaným dodnes za jeden z nejlepších filmů konce 80. let.
Pokračoval introspektivními, v mnoha ohledech pozoruhodnými Žiletkami a podivnou komedií UŽ, která si odnesla Plyšového lva.
Smradi podle scénáře Terezy Boučkové vznikli o sedm let později a byl to asi divácky nejvstřícněji přijatý Tycův film. Aktuální Malé oslavy ale znamenají další propad.
Komorní příběh se sociálními prvky sleduje společné soužití matky a dcery - ve ztvárnění skutečné matky Anny Šiškové a její dcery Terezy Nvotové.
Obchodní neúspěch se zkrachovalým kadeřnictvím uvrhne matku Magdu do letargického stavu beznaděje. Musí se přestěhovat na ubytovnu a nedokáže se příliš postarat ani o sebe, natož o dospívající Agátu.
Dcera tak začne vlčit a tahat se s pouliční drsnou partou, která okrádá a šikanuje spolucestující v tramvaji a sexuálně experimentuje.
Agáta se snaží držet krok, zároveň provokuje o generace staršího emigranta, který chodí s matčinou kamarádkou. Matka zatím hledá východisko z nouze tu blouděním po městě, jindy setkáním s Agátiným otcem. Pád na dno pokračuje.
Nejsmutnější na Malých oslavách je, jak ambiciozní chtějí být, a jak málo stačilo, aby do česko-slovenské kinematografie přinesly něco nového.
Nebojí se zobrazit sociální témata, před kterými většina zdejších filmů spíš zavírá oči, budovat dramatickou linku založenou na citovém sebezraňování a zoufalství hlavních hrdinek ani nabídnout opravdu drsné scény z Agátiny party.
To vše ale činí skrze papírem šustící charaktery, kterým nejde uvěřit ani nos mezi očima. V praxi to znamená, že figury zcela postrádají konzistenci a chovají se tak nepředvídatelně, že už to nelze považovat ani za autorský záměr.
Pokulhávají i herecké výkony. Šišková filmem prochází v poloze ukřivděné, ubrečené a ubohé chudinky, která působí příliš nesympaticky, rezignovaně a pasivně, než aby jí člověku mohlo být opravdu líto.
Tereze Nvotové v roli Agáty nutno přiznat, že působí o dost autentičtěji než matka a docela přesvědčivě ztvárňuje zmatky a tápání v období dospívání.
Chabý scénář jí ale spoutává ruce a nedovoluje předvést víc než černobílou polohu "v jádru dobré dívky, která se ocitla na scestí".
Třetím do party je Bolek Polívka, ale ani on v roli navrátivšího se bohatého emigranta není schopen překročit limity scénáře a působí jaksi bezradně.
O afektované, rádobyživočišné Slovence Agi Gubikové v roli Magdiny kamarádky ani nemluvě.
I díky své komornosti občas film připomíná televizní Bakaláře, ale "hledání jiskřiček štěstí a radosti" nevykřeše ani z podivně zakomponovaného motivu salsy a scén, v nichž se veselí ústřední ženské trio, aby dokázalo, že titulní malé oslavy lze učinit i z pár tanečních kroků uprostřed špinavé kuchyně.
Řada scén působí nechtěně směšně až parodicky, film přes nijak opulentní stopáž brzy začne nudit, protože postavy se příliš neposouvají vpřed.
Z bezkrevného ospalého zpracování vybočuje jen pár autentických momentů, které dokumentují ztracenost hrdinek v nepřátelském světě.
Jinak film natočený na Slovensku přes český původ režiséra připomene mondénní slovenské snímky typu Poločasu rozpadu.
Jako by u sousedů na filmaře padla deka, která jim nedovoluje - až na výjimky, jako jsou Slepé lásky, aktuálně nominované za Slovensko na Oscara - nahlížet věci bezprostředně a se smyslem pro realitu a bez prvoplánového křiku.
Snad se Tycovi v jeho dalších filmech - natáčených už v Česku - bude dařit lépe.
Malé oslavy, ČR/SR 2008, scénář Slavena Liptáková, Zdeněk Tyc, režie Zdeněk Tyc, kamera Miro Gábor, hrají Anna Šišková, Tereza Nvotová, Bolek Polívka a další. Distribuce Bontonfilm. Premiéra 23. 10. 2008.
