Recenze - Tváří v tvář současným slabým výsledkům návštěvnosti českých kin se divák nutně musí ptát: Je problémem příliš hezké počasí, příliš drahé lístky do multikin, přemíra českých novinek nebo jen (ne)kvalita současné české produkce?
Sestava více či méně bujarých komedií, pár slibných či méně slibných debutů a alespoň jedna - letos dokonce dvě - novinka Jana Hřebejka k tomu; to je tradiční nabídka českých kin. Řada lidí pragmaticky dává přednost spíš televizím, které donekonečna reprízují klasické svěrákovsko-smoljakovské komedie. Může dnes těmto komediím vyrůst adekvátní konkurence, která vytáhne diváky z gauče?
- Čtěte více: SPECIÁL - vše o filmu Frantrišek je děvkař
Od debutantů se aspoň v českém kontextu očekává, že se ve svých prvních filmech vyjádří k aktuálním problémům, předvedou nutnou dávku niternosti a neobratně pohovoří o pocitech nastupující generace.
Čím dál víc je ale těch, kteří z nutnosti či osobního přesvědčení debutují „jen" komedií - v poslední době mimo jiné Bobule či Taková normální rodinka. Teď k nim přibyl i Jan Prušinovský s filmem František je děvkař - po podobně vydařeném prvním filmu Chyťte doktora je to další snímek s nenapravitelným svůdníkem v hlavní roli.
František je děvkař, o tom není pochyb. Je to ale děvkař spíše mimochodem, vlastně to není žádný charismatický frajer, ale truhlíkovitý ňouma s embéčkem a posmutnělým basetím pohledem, který si nemůže pomoct.
Jeho děvkařství ho přesto dostihne - přeteče manželčin pohár trpělivosti i pohár trpělivosti jeho zaměstnavatelů a František se ocitá na dlažbě, resp. na dlažbě předsíně své poněkud příliš ochranitelské matinky. Podaří se mu znovu uchopit zvrtaný život do svých rukou?
Prušinovský osvědčuje smysl pro nahořklý tón, sympaticky uvěřitelné hrdiny i účinnou směs humoru s melancholií. Právě posmutnělost asi překvapí všechny, kdo na tenhle film půjdou jako na komedii - ale právě ta Františka odlišuje po nedávných komediálních řachandách.
Občas má jeho film problémy s poněkud vleklým tempem, snad ze scenáristické nezkušenosti, snad i z toho, že někdy je té melancholie příliš. Film neodsýpá, ale spíš plyne jakoby samospádem, bez výraznějších vzruchů.
Na druhou stranu to znamená, že nespoléhá jen na laciné gagy, provařené tváře a pokleslý humor, ale na dobré dialogy a svěží herce.
Josef Polášek hraje sympaticky civilně a objevuje se v poloze opačné, než je ta z reklam na „domácí žvýkání" či z buranských Posledních plavek.
Nutno zmínit i Elu Lehotskou v roli jeho manželky, Martina Pechláta jako jejího nového, poněkud slizkého přítele, Petru Nesvačilovou coby žačku autoškoly a opět skvělou Mariku Procházkovou jako manželku Františkova bratra (výborný Leoš Noha).
Sestava herců šlape jako hodinky a jako třešnička na dortu na to vše dohlíží Zdena Hadrbolcová v roli Františkovy matky, vždy připravená za dveřmi s nastraženým uchem či hrnkem kakaa.
Krom ní je tu ještě jedna dohlížitelka - Hana Hegerová, jejíž písně spolu s hudbou Petra Hapky posilují hořkosladkou atmosféru filmu.
Výsledek dává vzpomenout na dávné české komedie. Jestli to bude stačit na návrat diváků, ale jisté není.
František je děvkař, ČR 2008. Scénář a režie Jan Prušinovský, hrají Josef Polášek, Ela Lehotská, Martin Pechlát, Zdena Hadrbolcová, Petra Nesvačilová, Leoš Noha, Marika Procházková a další. 81 minut, distribuce Bioscop. Premiéra 5. června 2008.
