Recenze - Šest let po drogové komedii Perníková věž se Milan Šteindler zase vrací mezi nás, mladé a crazy - Tedy Hodně Cool, rozumíte. A jeho film O život by opět mohl potěšit příležitostné konzumenty drog, tentokráte spíš těch lehčích.
Na lesní chatě se po bujarém večírku budí dva outsideři, zbrklý medik Michal a koktavá modelka Zita. Prožili vášnivou noc, která kvůli prekérnímu prasknutí kondomu může mít nežádoucí důsledky. Dvojice se tak narychlo vydává do civilizace pro Postinor.
Cestu jim zkříží řada lapálií a podivuhodných setkání - s místními opilci, ústředním topením, agresivními netopýry i vzteklým kolouškem, s chlupatým ufo i se štábem, který na planině natáčí sci-fi porno s Robertem Rosenbergem.
Putování ústřední dvojice ještě střídá příběh křesťanskodemokratického poslance Palcáta. Jeho duch nemůže najít klid navzdory radám mystického průvodce a usiluje o novou inkarnaci v případném plodu z modelčiny dělohy.
Antikoncepční téma se odráží i ve zbytečných flashbacích na hrdinovu matku v továrně na prezervativy i v průhledech do hrdinčina nitra, kterým krom citronu brázdí sada dynamických spermií ověnčených duchy, kteří taktéž touží po reinkarnaci.
To ještě doplňuje řada halucinačních odboček a přeludů z minulosti a budoucnosti. Hrdinům (a vyděšeným divákům) se zhmotní dětství i vtipná minutka společenského chování s Alexandrem Hemalou, talk show, v níž se utkávají Zitini bývalí milenci, reinkarnované batole v podobě Boba Klepla a v závěru i společný život ve stáří.
Šteindlerova fantasmagorie podle originálního námětu Jaroslava Pozziho, poněkud přepracovaného do scénáře Halinou Pawlovskou (a několika dalšími), řetězí scénky a postavy s ďábelskou rychlostí, čemuž odpovídá zběsilé tempo a nadupaná hudba.
Množství motivů a dějových odboček ovšem převažuje nad schopností diváka se na neustálé novinky adaptovat. A výsledkem je spíš pocit přehlcení opulentními obrazy, pokud tedy člověk nemá připitomělý úsměv a pocit, že všechno dává smysl.
Pak mu ani nevadí, že Kotek ani Nvotová nemají dost charismatu, aby film utáhli, zato mají problém své postavy uchopit bez křeče a pitvoření, které si mylně vykládají jako stylizaci.
Líp se daří Kleplovi, který přesvědčivěji zvládá crazy stylizaci, nebo Ivaně Chýlkové v roli hysterické řidičky, které působí problémy splývání s duchem zemřelého poslance.
Svým způsobem Šteindlerovi nelze upřít odvahu vkročit na nepříliš prozkoumaný terén. Jenže tradici macourkovsko-vorlíčkovské komedie se mu každopádně resuscitovat nepodařilo, a tím spíše navázat na spřízněné Allenovo Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu a báli jste se zeptat.
Že to není komedie romantická ani humorně romantická, je už celkem jasné. Ale není to ani komedie bláznivě romantická, nezávislá, ani žádná jiná. Je to jiný velmi rozšířený žánr - komedie nepodařená.
Roztříštěný film přes řadu jinak docela zábavných scén připomíná přezdobený a přeslazený dort, který kočička Pawlovská a pejsek Šteindler splácali ze všeho, co jim přišlo pod ruku. Do děje by plynule zapadnul i Václav Klaus s ananasem naraženým na hlavě a trpaslíkem v podobě Václava Havla v náručí.
Ve výsledku tak O život v současné kinematografii působí vcelku osvěživě, a zároveň vystihuje chaotičnost a mizérii, do které české filmy poslední doby upadly.
Běžné návštěvníky multikin lehce vyděsí, snad jen pro ty zhulenecké partičky může znamenat blízké setkání třetího druhu, a nejen s tím chlupatým ufo.
O život, ČR 2008. Scénář Halina Pawlovská, Jiří Vejdělek, Tomáš Putna, režie Milan Šteindler, kamera Tomáš Sysel, hrají Vojta Kotek, Dorota Nvotová, Bob Klepl, Robert Nebřenský, Pavla Tomicová, Ivana Chýlková a další. 90 minut, distribuce HCE. Premiéra 7. února 2008.
