Změnu ve vedení jedné z nejvýznamnějších českých galerií, jež hospodaří s více než dvacetimilionovým rozpočtem a ročně ji navštíví desítky tisíc lidí, toto pondělí oznámila Česká filharmonie. Ta v novorenesanční budově na vltavském nábřeží sídlí a právě pod ni Galerie Rudolfinum spadá.
Rozdíl je už v tom, že dnes dvaasedmdesátiletý Nedoma byl v první řadě historik umění a kurátor. Spoustu výstav zde sám připravil. Nástupkyně si sice ponechá jeho tým, svou roli ale vnímá jinak. "Jednou za rok dva bych tu coby kurátorka nějakou výstavu ráda připravila, mým hlavním posláním ale bude instituci řídit a přivádět sem ty nejlepší umělce i kurátory," avizuje nová šéfka, která nemá fixně stanovený mandát.
Na pondělním seznámení s novináři nejprve řekla několik vět česky s omluvou, že se jazyk teprve učí, načež přešla do angličtiny. Připomněla, že dva roky pracovala v pražské Národní galerii a dosud v české metropoli žije. "Praha má potenciál stát se důležitým centrem světa výtvarného umění. Budu pracovat na tom, aby se čeští a zahraniční umělci i kurátoři setkávali právě v Rudolfinu, které zároveň může pomáhat českým tvůrcům do světa," věří.
Veřejnost může výsledky její práce posoudit nejdříve za dva roky. "Rok 2024 bude přechodový, program je z velké části hotový a připravilo ho bývalé vedení," říká a konkrétně zmiňuje skupinovou výstavu, které se zúčastní jihoafrický umělec William Kentridge s českým malířem Hynkem Martincem.
Julia Bailey používá prostřední jméno po babičce, ruské umělkyni, jak řekla v podcastu. Vystudovala kompozici v Londýně. Deset let pracovala coby produkční nebo "markeťačka", mimo jiné pro Viktoriino a Albertovo muzeum či Královskou akademii umění v Londýně. Protože výtvarné umění ji zajímalo čím dál víc, mezitím ho studovala ve Washingtonu a Londýně. Roku 2015 získala doktorát za kunsthistorickou práci o přijetí sovětských děl na Západě ve 20. století. "Samozřejmě přejít ze světa marketingu ke kurátorství bylo těžké. Když jsem se k tomu před asi deseti lety odhodlala, stálo mě to hodně sil," přiznává dnes.
Tentýž rok nastoupila do nejrespektovanější britské galerie současného umění Tate Modern na pozici asistentky kurátora. Pomáhala s akvizicemi východoevropského umění nebo výstavou Soul of a Nation, jež v roce 2017 mapovala černošské umění v USA od 60. do 80. let minulého století. Vymysleli ji kurátoři Mark Godfrey a Zoe Whitley.
Z Londýna se Julia Tatiana Bailey přesunula do pražské Národní galerie, kde roku 2019 začala pracovat ve Sbírce moderního a současného umění. Připravila tu výstavy děl Alberta Giacomettiho a Viktora Pivovarova, stejně jako pražskou verzi projektu Stanislava Kolíbala pro Benátské bienále. V galerii, která se tou dobou personálně otřásala po vyhazovu ředitele Jiřího Fajta ministrem kultury, vydržela Angličanka dva roky. Skončila za pandemie.
"Od té doby jsem zůstala v Praze, ale hodně jsem cestovala. Pro nakladatelství Karolinum jsem připravila anglická vydání asi deseti knih o českém umění, například o Bohumilu Kubištovi nebo o secesi," doplňuje. Jako kurátorka naposledy v nové bratislavské Steinhauser Gallery představila Mihaela Milunoviče, srbského malíře žijícího v Paříži.
Julia Tatiana Bailey má sice bohaté zkušenosti, na druhou stranu galerii nikdy neřídila, česky se úplně nedomluví a místo současného umění, jemuž je Rudolfinum zasvěcené, se specializuje na 20. století. "Samozřejmě že pociťuji jisté obavy, na druhou stranu už jsem vedla početnější týmy a spravovala výrazně větší rozpočty. Fakt, že jsem si vyzkoušela tolik profesí, beru jako přednost. Když teď budu mít v týmu marketéry, kurátory, lidi specializující se na vzdělávací programy nebo finance, nemusím se jen slepě spoléhat na to, co mi řeknou, protože mám ze všech těch oblastí sama zkušenosti," argumentuje.
Galerie Rudolfinum je začleněná pod Českou filharmonii, od ministerstva kultury vloni dostala 22,7 milionu korun. Zbytek si musí shánět od sponzorů. Dle výroční zprávy orchestru v roce 2022 vlastní výnosy galerie činily 5,2 milionu. "Vnímám tlak na veřejné finance. Mým cílem bude rozpočet galerie udržet, ale zároveň zkusit zvýšit její příjmy a rozvinout návštěvnost, to vše při zachování vstupného zdarma," říká nastupující ředitelka. Galerie díky sponzorům od roku 2019 umožňuje volný vstup na všechny výstavy.
Julii Tatianu Bailey vybrala komise, ve které kromě končícího ředitele Petra Nedomy zasedli Helena Musilová z ministerstva kultury, polská kurátorka Hanna Wróblewska, ředitelka Slovenské národní galerie Alexandra Kusá nebo hudebník Vladimir 518, jenž se kromě rapu zabývá architekturou a typografií.
Výběrové řízení mělo dvě kola, do toho prvního se přihlásilo 14 uchazečů. Finalistů zůstalo pět. Jejich jména ministerstvo s Českou filharmonií nezveřejnily, stejně jako neiniciovaly veřejnou debatu o tom, co má být rolí Rudolfina.
Výstavní instituce funguje na principu německé kunsthalle, což znamená, že nespravuje vlastní sbírku. Zaměřuje se na současné české a zahraniční umění, jak to při svém nástupu v lednu 1994 zavedl Petr Nedoma. Brněnský historik umění, jenž začínal za komunismu na neoficiální scéně, v Rudolfinu jako první uspořádal výstavu sovětského umění ze stalinské éry, kam měli členové KSČM po předložení stranického průkazu humorně vstup zdarma.
První ředitel instituce záhy nastavil strategii, kdy galerie začala organizovat tři čtyři velké výstavy ročně. Už roku 1995 tu lidé stáli fronty na práce do té doby zapomenutého Josefa Váchala. Nakonec je viděly desítky tisíc návštěvníků.
Nedoma byl aktivní ředitel, často i autor nebo kurátor zdejších projektů. Absolvoval stáže v Nizozemsku i Francii, objížděl světové instituce a budoval si kontakty, které zužitkovával o to snadněji, že Galerie Rudolfinum neměla minulost a nemusela se vůči ničemu vymezovat ani na cokoliv navazovat. Na druhou stranu Česko tehdy požívalo pověst chudší země z východu Evropy. Nedoma patřil k těm, kteří toto vnímání pomáhali změnit.
V Rudolfinu pořádal samostatné, kolektivní i tematické výstavy, jež zkoumaly motivy jako identita a české umění zařazovaly do mezinárodního kontextu. K těm nejžádanějším skupinovým patřilo Decadence Now z roku 2010 či projekty zaměřené na Velkou Británii a příslušníky neformální skupiny Young British Artists jako Damiena Hirsta, bratry Chapmanovy nebo Mata Collishawa.
Galerie postupně seznámila Čechy s tvorbou amerických fotografek Cindy Sherman a Nan Goldin, francouzské sochařky Louise Bourgeois, německého malíře Georga Baselitze, amerického fotografa Davida LaChapella, v posledních letech třeba i Arthura Jafy z USA, jenž pak získal Zlatého lva na Benátském bienále. Do předminulého měsíce byla v Rudolfinu k vidění společná instalace světoznámého Briana Ena a českého Jiřího Příhody, u které mohli diváci v rámci speciální akce přenocovat.
Zejména v začátcích Rudolfinum iniciovalo též retrospektivy starších českých autorů, kterým se v té době nevěnovala Národní galerie, jmenovitě Mikuláše Medka či Aléna Diviše. Z žijících zdejších tvůrců tu měli zásadní výstavy Petr Nikl, František Skála či Krištof Kintera, za jehož díly sem v roce 2017 přišlo rekordních více než 161 tisíc lidí.
Za tři dekády se proměnil nejen interiér, kde někdejší malou galerii nahradil takzvaný Artpark orientovaný na diskuse a vzdělávací programy. Měnila se i pomyslná mapa pražského výtvarného světa, na které v novém tisíciletí přibyly Museum Kampa, Centrum současného umění Dox a naposledy vloni pražská Kunsthalle.
Stejně tak se vyvíjelo Nedomovo postavení. Když jej v roce 2009 chtěl odvolat tehdejší ředitel České filharmonie Vladimír Darjanin, na Nedomovu podporu vznikla petice s tisíci podpisů odborníků i umělců. Darjanin couvnul a spor měl jen zvláštní byrokratickou dohru, kdy se Galerie Rudolfinum na dva roky stala součástí sousedního Uměleckoprůmyslového musea, než se vrátila pod Českou filharmonii.
Vloni se naopak část výtvarné scény postavila proti Nedomovi v důsledku jeho sporu s kurátorem Davidem Koreckým. Vznikl otevřený dopis žádající, aby bylo na post vypsáno výběrové řízení.
Šéfem galerie nakonec Nedoma zůstal tři desítky let, což je nestandardní, ale ne ojedinělé. Helena Koenigsmarková vedla Uměleckoprůmyslové museum ještě déle, od roku 1990, zatímco Ondřej Hrab byl v čele Divadla Archa od roku 1994 a Michal Lukeš šéfuje Národnímu muzeu od roku 2002.
Nedoma jednou za čas čelil kritice, například když mu v roce 2005 aktivista Mirek Vodrážka vyčetl, že nepořádá více samostatných výstav českých umělkyň. Deset let nato Michal Novotný, dnešní ředitel Sbírky moderního a současného umění Národní galerie, zkritizoval Galerii Rudolfinum za to, že málo pracuje s umělci, nevytváří nový pohled na jejich díla a nevybírá si ty nejrelevantnější.
Nedoma za tři dekády v čele galerie uspořádal 120 výstav, jimiž do předminulého měsíce prošlo 1,6 milionu návštěvníků. Zažil i nezvyklou situaci, kdy se na podzim 2019 prozatímní ředitelkou Národní galerie stala jeho žena, ekonomka Anne-Marie Nedoma. Manželé tak rok a čtvrt řídili dvě významné výtvarné instituce spravované státem.
