Kolíbalovy Benátky. Národní galerie do Prahy přenesla pavilon z bienále

Replika pavilonu z Benátek.
Foto: Katarína Hudačinová/NG
Magdalena Čechlovská Magdalena Čechlovská
17. 5. 2020 11:32
Radikální zvraty, které nemůže předvídat ani ovlivnit, provázejí život mezinárodně uznávaného umělce Stanislava Kolíbala docela často. Loni vystavoval na prestižním bienále umění v Benátkách, kde vichřicí zlomený strom poničil společný Český a slovenský pavilon. Expozice kvůli tomu byla tři týdny uzavřena.

Podobně Kolíbal nemohl předpokládat, že sotva Národní galerie uvede benátský "remake" v pražském Veletržním paláci, výstava bude po čtyřech dnech uzavřena kvůli pandemii koronaviru. Od tohoto týdne je však přehlídka nazvaná Ozvěny Benátského bienále: Stanislav Kolíbal znovu otevřena, a navíc prodloužena do 10. ledna příštího roku.

Jiná nenadálá událost ovlivnila tvorbu čtyřiadevadesátiletého umělce hned v jejím počátku. Stanislav Kolíbal dodnes neví, kdo mu v roce 1956 poslal balíček s monografií sochaře Alexandera Caldera ani jak je možné, že zásilka odeslaná z USA vůbec došla do stalinisticky orientované republiky.

Socha se vznáší

To, co na reprodukcích děl amerického umělce spatřil, pro něj bylo osudové zjevení. "U nás se tvrdilo, že sochařství je jen objemové, že socha musí být těžká. To je předsudek! Tenhle myslbekovský základ asi přežívá i dnes. Mě naopak fascinovalo, když jsem z katalogu Alexandra Caldera zjistil, že socha může viset, že se vznáší, že ji může tvořit několik drátů. To bylo základní pozicí, z níž jsem vyšel," vyprávěl Kolíbal v rozhovoru pro Hospodářské noviny.

Pro Benátské bienále zvolil soubor starších prací od 60. let minulého století přes novější díla až po ta aktuální. Národní galerie, která českou účast na bienále organizuje, do Prahy přenesla celou výstavu, podle jednoho díla nazvanou Bývalé nejisté tušené.

V Malé dvoraně Veletržního paláce vznikla replika Českého a Slovenského pavilonu, aby měl divák přesnou představu, jak to na bienále vypadalo. Nejde ale o reprízu, nýbrž rozšířenou verzí Kolíbalovy přehlídky. Mimo stěny "pavilonu" jsou ve Veletržním paláci přidány další práce včetně nástěnných maleb, které korespondují s architekturou místa.

Pět pater bíle natřených ochozů s funkcionalistickým, trubkovým zábradlím vypadá samo o sobě dost kolíbalovsky. Jako by působila podivuhodná synergie - Veletržní palác se začal stavět v roce 1925, což je i rok narození Stanislava Kolíbala. A tentýž rok začal vznikat tehdy ještě Československý pavilon v Benátkách, jehož replika teď stojí v Malé dvoraně.

Foto: Katarína Hudačinová/NG

Kresba zezadu

Stejně jako v Benátkách i tady vchod cloní průhledný paraván, bílý rám vyplněný zhmotněnými liniemi, které vykružují geometrické tvary. Dílo nazvané Kresba v prostoru vzniklo loni přímo pro bienále. Velká plastika působí zároveň robustně i odlehčeně, vychází z kresby, ve které se půlkruh dotýká nepravidelně rozmístěných přímek. Je to čistá abstrakce ztvárněná sochařsky.

Jako by si autor ověřoval, jestli má původní kresba stabilitu, jestli její rytmus přímek bude fungovat i v "nadživotní" zvětšenině a jak vůbec kresba vypadá zezadu. Podobných úvah překračujících hranice mezi obrazem a sochou je "benátský pavilon" plný.

K nejstarším dílům patří Počátek věcí z roku 1963. Rozměrný reliéf je jako koláž - ovšem z čistě bílých desek geometrických tvarů, nejčastěji půlkruhů, které se překrývají. Složitá struktura působí harmonicky, i když nelze vysledovat žádný řád ve skládání jednotlivých desek.

Foto: Katarína Hudačinová/NG

Squateři pomohli

Naopak naprosto souměrná je plastika Labile z roku 1964, ležící téměř na holé zemi. Podstavec nahrazuje tenká deska. Labile jsou čtyři navzájem se opírající polokoule. Jejich nepravděpodobná pozice působí hypnoticky, okamžik křehké rovnováhy je dokonalým symbolem životního pocitu.

Stanislav Kolíbal.
Stanislav Kolíbal. | Foto: Libor Fojtík

Benátská výstava ukazuje i Kolíbalovy berlínské kresby, které zhotovil v roce 1988 během roční stáže v západní části německé metropole. Tamní pobyt umělce, který celá sedmdesátá léta nesměl vystavovat, nebyl nijak euforický.

"Najednou jsem žil takříkajíc ve velikém svobodném světě, ale zároveň jsem začal prožívat i jiný druh stresu, než jaký jsem znal z domova," vzpomínal Kolíbal před pěti lety. "V Československu na nás byl vyvíjen politický tlak, který se postupně vžíral do mého života, ale v Berlíně jsem uprostřed toho vysněného světa svobody viděl najednou tolik problémů jiných. Potíže sociální, národnostní, prvně jsem se například setkal se squatery. A snad i to bylo podkladem k hledání řádu."

V Berlíně si nejprve nevěděl rady, až začal kreslit s pomocí pravítka a kružítka. Papír dělil přímkami, úhlopříčkami a kružnicemi tak dlouho, až se na nich začaly zjevovat nečekaně vyvážené kompozice. "Ty objevy mě úplně fascinovaly. Kompozice byly od začátku schované v těch arších, ale zřejmé byly teprve tehdy, když jsem je nějakým způsobem odhalil. Každé cvičení mělo úplně jiný výsledek, a protože se nic na světě neopakuje, možnosti variací byly téměř nekonečné," dodal umělec.

K berlínskému objevu se dodnes vrací například formou reliéfů. Výstava představuje Bílé reliéfy z roku 2016.

Stanislav Kolíbal ve svém ateliéru.
Stanislav Kolíbal ve svém ateliéru. | Foto: Matej Slávik

Náhodou v New Yorku

Stanislav Kolíbal vystudoval grafiku a divadelní scénografii u proslulého profesora Františka Tröstera. Ve volném umění se cítí být samoukem. Jeho nekonvenční konceptuální pojetí sochařství zpočátku odmítal i teoretik umění Jindřich Chalupecký. Doporučil Kolíbalovi, ať se raději nadále věnuje knižní ilustraci.

V polovině šedesátých let si jej však náhodou všiml kurátor proslulého newyorského muzea. "V roce 1965 přijel do Prahy někdo z Guggenheimova muzea, obešel pár sochařských ateliérů a byl i u mě. Kupodivu jsem byl vybrán na výstavu sochařství dvaceti národů v tomto newyorském muzeu," líčil Kolíbal.

Od newyorské přehlídky, na které vystavil stůl "s deskou rozežranou proudem času", se pomalu stal mezinárodně vyhledávaným autorem. V roce 1970 se dostal také na výstavu konceptuálního umění do Tokia. "V té době jsem nevěděl, že se rodí něco jako konceptuální tendence. A přesto jsem do toho svým pojetím času zapadal," dodal Kolíbal, jehož práce jsou dnes zastoupeny v pařížském Centre Pompidou, londýnské Tate Gallery nebo v newyorských muzeích Guggenheim a MoMA.

Stanislav Kolíbal bývá považován za racionálního umělce, byť sám považuje za důležité mít rozum a intuici v rovnováze. "Tvorba není ryze spontánní. Spontaneita, i když jde o projevy velmi vitální a zdánlivě nekontrolované, musí být kontrolovaná. Ale rozum není něco chladného, je to součást osobnosti," říká. "Bez spontaneity by nám rozumovost byla k ničemu. Během práce se stále rozhoduji. To není věc rozumu, potřebuji citový popud. Rozum mě vede k tomu, že třeba nanesu čáru, ale cit mi řekne, až kam a proč," doplňuje Stanislav Kolíbal.

Ozvěny Benátského bienále: Stanislav Kolíbal

Veletržní palác, Praha, výstava potrvá do 10. ledna 2021.

Komentovaná prohlídka výstavy Stanislava Kolíbala s kurátorkou Julií Bailey. | Video: Národní galerie
 

Právě se děje

Aktualizováno před 4 hodinami

Milion chvilek vpustí na úterní demonstraci jen 500 lidí

Spolek Milion chvilek vpustí na úterní demonstraci v centru Prahy pouze 500 lidí, přestože kvůli omezení počtu účastníků hromadných akcí chystá správní žalobu. Na videu na facebooku spolku to dnes večer oznámil jeho předseda Mikuláš Minář. Kvůli dodržení omezení Milion chvilek ruší také pochod k sídlu vlády, který měl být součástí demonstrace. Policie dnes odpoledne na twitteru oznámila, že nebude lidem bránit ve shromažďování kvůli mimořádným opatřením ministerstva zdravotnictví. Pokud policisté zjistí porušení hygienických podmínek, věc zadokumentují a předají hygienické stanici.

Kvůli riziku nákazy novým koronavirem jsou v Česku zakázané hromadné akce nad 500 osob. Spolek Milion chvilek je ale přesvědčen o tom, že příslušné nařízení ministerstva zdravotnictví se nevztahuje na právo shromažďovací. "Vláda tvrdí opak, proto podáme správní žalobu," uvedl dnes Minář. Podle názoru právníků spolku je omezení nezákonné a protiústavní.

Minář je také přesvědčen o tom, že omezení má za cíl zdiskreditovat protestní akce. "Vláda na nás šije 'boudu' a chce protesty jednou provždy u většiny národa zdiskreditovat. Nedejme jí teď tu záminku," uvedl. Organizátoři demonstrace na Staroměstském náměstí proto dodrží podmínku maximálního počtu účastníků. "Na úterní akci proto skutečně vpustíme pouze 500 osob," upozornil předseda spolku.

Ze stejného důvodu se neuskuteční ani plánovaný pochod ke Strakově akademii, který měl být součástí úterní demonstrace. "O to důležitější bude, aby se po celé republice uskutečnilo co nejvíc lokálních akcí, které se do 500 lidí pohodlně vejdou," řekl dnes Minář.

Zdroj: ČTK
před 4 hodinami

Francouzská armáda zabila velitele Al-Káidy v severní Africe

Francouzská armáda zabila v Mali velitele teroristické organizace Al-Káida v islámském Maghrebu (AQIM) Abdal Malika Drúkdala. Oznámila to dnes ministryně obrany Florence Parlyová. Francie stojí od roku 2013 v čele mezinárodní koalice proti islamistům v této africké zemi.

"Dne 3. června zabily francouzské armádní síly s podporou místních partnerů během operace v severním Mali emíra Al-Káidy v islámském Maghrebu Abdal Malika Drúkdala a několik jeho nejbližších spolupracovníků," uvedla Parlyová na twitteru. Informaci následně potvrdila agentura AFP, podle níž byl Drúkdal zabit poblíž malijského města Tessalit u hranic s Alžírskem, kde se údajně dlouhodobě skrýval.

Drúkdal byl považován za jednoho z nejzkušenějších militantních džihádistů v severní Africe. V roce 2012 patřil k hlavním organizátorům převzetí severovýchodní části Mali pod kontrolu islamistů, po němž v zemi intervenovala francouzská armáda. Ta sice ve spolupráci s místními silami zatlačila džihádisty zpět, bezpečnostní situace v zemi na severozápadě Afriky je nicméně dlouhodobě nestabilní a islamistům se daří podnikat útoky nejen v severní, ale i centrální a jižní části státu.

Zdroj: ČTK
před 5 hodinami

AstraZeneca začíná s výrobou vakcíny proti koronaviru, i když testování ještě neskončilo

Britská farmaceutická společnost AstraZeneca oznámila, že začíná s výrobou potenciální vakcíny proti nemoci covid-19. Ačkoli klinické testování očkovací látky není dosud u konce, a není tedy jasné, zda je vakcína funkční, chce firma mít k dispozici zásoby pro případ, že by testy dopadly dobře. Stanici BBC to dnes řekl šéf společnosti Pascal Soriot. AstraZeneca si zajistila kapacity pro dodávku celkem dvou miliard dávek testované vakcíny.

"Začínáme s výrobou vakcíny ihned - musíme ji mít připravenou ve chvíli, kdy budou výsledky (testování)," řekl Soriot. "Samozřejmě, že toto rozhodnutí s sebou nese riziko, ale jde o finanční riziko, pokud vakcína nebude funkční… Pak by všechen materiál, všechny vyrobené vakcíny přišly vniveč," dodal.

AstraZeneca vyvíjí vakcínu s pracovním názvem AZD1222 ve spolupráci s Oxfordskou univerzitou a v současnosti ji testuje na 10 000 dobrovolnících v Británii. Výsledky zkoušek by měla znát do srpna.

Firma se zavázala, že polovinu dávek očkovací látky, které se chystá vyrobit, poskytne chudším zemím. Ve čtvrtek oznámila, že uzavřela další dva kontrakty, přičemž jeden z nich ve výši 750 milionů dolarů s nadacemi filantropů Billa a Melindy Gatesových. Z celkem jedné miliardy dávek očkování určených pro chudší země by mělo být 400 milionů k dispozici ještě před koncem letošního roku.

Zdroj: ČTK
před 5 hodinami

Na Teplicku skončil první den senátních voleb, účast byla asi 12 procent

Volební místnosti na Teplicku, kde voliči vybírají nástupce Jaroslava Kubery (ODS), se ve 22:00 pro dnešek uzavřely. První kolo doplňovacích voleb bude pokračovat v sobotu od 8:00 do 14:00. Účast je zatím podle předběžného odhadu v průměru kolem 12 procent, řekla Pavla Doksanská z teplického magistrátu, která má na starosti organizační zabezpečení voleb.

Hlasování doprovází kvůli epidemiologické situaci zvýšená hygienická opatření. Lidé musí mít při vstupu do budov roušky, které si sejmou jen kvůli ověření totožnosti.

Nástupce Jaroslava Kubery, který nečekaně v lednu zemřel, lidé vybírají z devíti kandidátů. Pokud žádný z nich nezíská v prvním kole nadpoloviční většinu, o vítězi rozhodne za týden finále mezi dvěma nejúspěšnějšími uchazeči z kola prvního. Vítěz voleb se ujme mandátu v horní parlamentní komoře na zbytek Kuberova funkčního období, tedy do 13. října 2024. Mandát chtějí získat například teplický primátor Hynek Hanza (ODS), ústecký hejtman Oldřich Bubeníček (KSČM) nebo ředitel teplického gymnázia Zdeněk Bergman (za Senátor 21 s podporou TOP 09, Liberálně ekologické strany a Strany zelených).

Zdroj: ČTK
Další zprávy