Recenze - Výstava prací Damiena Hirsta v pražském Rudolfinu není zvlášť obsáhlá a s ohledem na počet exponátů (je jich jedenáct) nelze mluvit ani o zvláštní reprezentativnosti.
I když je možné alespoň dílčím způsobem nahlédnout některé z typických tematických i formálních trendů, které se objevují v díle slavného britského umělce, "šedévry" chybějí.
Vzhledem k tomu, že je kompletně zapůjčená z fondů jediné galerijní instituce - The Astrup Fearnley Museum of Modern Art v norském Oslu, je ostatně otázka, do jaké míry se dá vůbec mluvit o autorské výstavě v pravém slova smyslu.
Je tu prostě několik zpochybňujících momentů - včetně toho, že když se člověk na prezentované práce podívá, nemůže se zbavit dojmu, že Hirst vlastně nic nového nepřináší; ani nešokuje. Jestli je na jedné straně možné vnímat takzvaně několik mínusů, na druhé je ovšem jedno opravdu významné plus. V Praze je konečně k vidění autentický Damien Hirst, nejvlivnější žijící umělec světa. Za to Rudolfinu a řediteli Nedomovi dík.
| Čtěte také: Hirst přivezl do Prahy Adama a Evu na pitevním stole |
Hirst patří mezi ty nemnohé umělce, o nichž slyšel snad každý. Předchází ho pověst provokatéra, rekordmana aukčních přehledů a mediální celebrity. Je to v první řadě megastar a chodí se na něj z úplně stejného důvodu jako na koncerty Michaela Jacksona. To je hlavní důvod, proč se zase po čase stojí před pokladnou Rudolfina fronty.
Česká výstava nabízí především trochu zlatého prachu z jeho ramen. Její největší přitažlivost tkví v možnosti ukojit zvědavost, přesto je tu možnost udělat si alespoň částečně na práci tohoto autora vlastní názor.
Výběrová přehlídka má název Život, smrt a láska. Je to řetězec typově stejných - dostatečně zvučných, významově přeplněných, a přitom hluchých slov, jehož kýčovité vyprázdněnosti a artistní banalitě se zřetelně vychechtal Woody Allen už v roce 1975 (Láska a smrt).
Život sice v titulu jeho filmu absentoval, ale po pravdě řečeno ani na výstavě Damiena Hirsta toho moc životného není; i přes její torzálnost je smrt tématem číslo jedna. Nicméně jedno slovům z názvu upřít nelze: typově jsou poměrně výstižným odrazem vystavených artefaktů.
Kurátoři výstavy nabízejí především atraktivní podívanou, prožitek mezi její přidané hodnoty už tolik nepatří. Člověk z výstavy odejde nepoznamenán - tak, jak tam přišel. Hirst má blízko ke strategiím pop-artu, objevil pro sebe několik témat a způsobů jejich zpracování, ale typická je pro něj spíš těkavost.
Trochu to čiší i z pražské přehlídky, která je sama o sobě formálně roztříštěná. Hirst obecně vzato zmnožuje své cykly, cituje sebe sama, někdy až do úrovně rozmělňování - a jeho kritikové mu to také vyčítají. Spíš než silné vize má nápady. Je to v podstatě realista, který se navíc vyjadřuje celkem prostě, proto mezi jeho nesporné výhody patří čitelnost a sdílnost.
Používá více méně jen základní, především biblickou symboliku, kterou intuitivně chápe skoro každý. Změny vnímání a zdání jiné významové dimenze se nezřídka snaží dosáhnout mechanickou cestou. Vystačí při tom často s málem: naddimenzováním formátu, změnou kontextu, materiálu, perspektivy vnímání nebo navýšením ceny.
To bývá podpořeno asociativním, někdy návodným názvem - a samozřejmě aurou autora. Výsledkem je působivost zaznamenatelná na první pohled a zaseknutý drápek ohledně možné významové nadstavby.
Damien Hirst je nepochybně inteligentní autor. Má v sobě nezbytnou velkorysost, smysl pro nadsázku i cit pro věc a za sebou komando spolehlivých spolupracovníků, což je téměř neprůstřelná kombinace. Není se čemu divit, že mezi hlavní přednosti pražské expozice patří právě její profesionalita.
Tou druhou je různorodost. Divák má možnost na poměrně malé ploše vidět koncentrovaný výběr ne nevýznamných prací od poloviny 90. let prakticky do současnosti: objekty, obrazy, grafiky i proslavené vitríny, které patří mezi nejatraktivnější exponáty. Ať už je to instalace z pitevního stolu Adam a Eva nebo skleněný lékárenský kabinet nazvaný Mučednictví sv. Petra, který nechává snad největší prostor pro přemýšlení.
A komu bude přesto chybět ke spokojenosti něco naloženého do formaldehydu, může se skočit podívat na Sharka ve vodní lázni od Davida Černého do Dvorac Sec Contemporary v Dlouhé ulici.
Koneckonců ty dvě výstavy k sobě zas až tak daleko nemají.
Damien Hirst: Život, smrt a láska. Malá galerie Rudolfina, Praha. Výstava se koná do 30. srpna.
