Recenze: Galerie Rudolfinum ukazuje Baselitzovu kocovinu z beztvarosti

Ondřej Váša
28. 9. 2009 13:30
Sein Kampf: Obrazy Georga Baselitze.

Recenze - Legenda praví, že když se jednoho dne vracel Vasilij Kandinskij z výstavy Clauda Moneta, ze samého nadšení z Kupek sena se lehce připil a po návratu domů spatřil v šeru pokoje podivuhodný obraz, jenž nepřipomínal nic, co do té doby viděl.

Pochopitelně že šlo o Kandinského vlastní plátno. Malíř pochopil, že zákonitosti předmětného světa nejenže nejsou pro obraz nezbytností, ale že mu dokonce brání v rozletu. I zrodilo se abstraktní malířství, aspoň dle umělcova mínění.

Georg Baselitz (ročník 1938) - jehož obrazy v Česku právě představuje Galerie Rudolfinum v rámci vůbec první tuzemské retrospektivy - se v devětašedesátém nejspíš neopil, každopádně ale od toho roku vystavoval plátna obrácená "hlavou dolů". Což je kromě silné inspirace německým předválečným expresionismem jedno z charakteristických znamení jeho tvorby.

Co bylo v Kandinského případě náhodou a důsledkem, je u Baselitze metodou a důvodem - touhou zbavit obraz vazalského vztahu k realitě a vyvázat jej z kánonů líbivosti. S tím souvisí i druhý výrazný rys Baselitzových obrazů, ke kterému se autor otevřeně a hrdě hlásí: jsou strašně ošklivé. Kdyby měla těžká kocovina barvu a tvar, tak vypadá přesně takhle. Což samozřejmě není vůbec na škodu.

Výstava v Rudolfinu, tradičně kvalitně připravená, Baselitzovi slouží dobře. V pěti sálech je vystaveno lehce přes padesát obrazů mapujících jeho dosavadní, čtyři dekády pokrývající tvorbu. Doplňují je dva dokumentární filmy, což je na malíře podobného ražení tak akorát.

V míře větší by obrazy od začátku 70. let zřejmě upozadily tendence a záměry, jež je iniciovaly a učinily z nich manifesty poněkud pompézně vedeného boje. Jinými slovy: Baselitzovy obrazy svádějí obrátit se k nim zády a hovořit obecně o tradici výtvarného umění či o tendencích, jež tuto tradici prolamují.

Dívka pozpátku II, 1987 Olej na plátně 200 x 162 cm
Dívka pozpátku II, 1987 Olej na plátně 200 x 162 cm | Foto: Georg Baselitz

Šlo by tak hovořit o dekompozici předmětu, který se posléze integruje v tělo obrazu, o malbě jako o velmi ošklivé infekci této předmětnosti, nebo o tom, že remix obrazu je jeho důsledným komentářem a kladením počátku a akutního ohniska interpretace. Jenže ruku na srdce, to bychom si mohly vybrat leckoho (nejen) od konce 19. století. V tomto ohledu není Baselitz specifický. Ne že by musel být - to jen tak pro pořádek.  

Baselitzovy obrazy jsou přesto v jistém pohledu pozoruhodné. Malíř totiž podle všeho vytvářel svá převrácená či o 90° otočená plátna v obou vertikálních směrech. Pokud se na ně podíváme zblízka, nalezneme kapky stékající jak nahoru, tak dolů, stejně tak tahy započaté jak zprava, tak zleva.

Obrazy mají pokušení tíhnout - ke stranám, k rámu, ke středu, ke zlatému řezu. Mají dostředivou povahu, jsou nabity specifickou gravitací, která je i v případě ryze abstraktních děl artikulována geometrickou přísností či komplementaritou barev.

Převrátit obraz a zároveň zachovat oba dva směry jeho pikturální i materiální tíhy vyvěrá v situaci, kdy se obraz ocitá ve specifickém stavu odcházející přílivové vlny střetávající se s protivlnou.

Básník (Remix), 2005 Olej na plátně 300 x 250 cm
Básník (Remix), 2005 Olej na plátně 300 x 250 cm | Foto: Georg Baselitz

Do meziprostoru mezi těmito vlnami, na hranici jejich srážky, je tak vklíněn chaos jako zející hrozba rozkladu celého obrazu, vetknutá coby hrozba počátku. Tedy jako nebezpečí beztvarosti, ze které obraz vyšel.  

V souvislosti s převrácením pláten dochází ještě k dalšímu, poměrně humornému důsledku. Zkuste si schválně nějaký takový obraz vyfotit. Zjistíte, že s motivem se toho mnoho nestalo, visel prostě vrškem dolů. Je to vidět i bez foťáku.

Stát před takovým obrazem (vhodný je třeba Šachista z profilu z roku 2000) vyloženě vybízí vyvrátit si krk a stavět se do všelijakých nemožných pozic, abychom si daný motiv prohlédli tak, jak má přirozeně být natočen - a znovu zdůrazněme, že jak portréty, tak třeba krajiny mají přirozenou stavbu otočenou o 180°, čili nejde o pocit, ale o požadavek.

Tyhle škodolibé obrazy z nás prostě chtějí udělat mrzáky.

Georg Baselitz: Obrazy 1960-2008. Galerie Rudolfinum, Alšovo nábřeží 12, Praha 1. Kurátor Petr Nedoma. Výstava se koná do 6. prosince.

 

Právě se děje

Další zprávy