Praha - Filmové události roku, tedy snímky, o nichž se nejvíce mluví, se obvykle dělí do tří kategorií. Na filmy, na něž se nejvíc chodilo, filmy, které nejvíce posunuly možnosti filmového vyjadřování, a filmy, které vyprávějí o něčem dobově důležitém.
První kategorie v sobě nemá zahrnuto jednoznačné plus či mínus, druhá kategorie je míněna pozitivně, ale obvykle jde o radikální poznání i tvrzení, neboť nové cesty nemusejí být vždy všeobecně chápány a přijímány. Třetí kategorie vytváří tzv. ducha doby. Jednotlivé snímky přitom samozřejmě mohou spadat do více kategorií.
Dvě nejprestižnější filmová klání - Oscary a festival v Cannes - nabízejí většinou filmy, které nezajímají nejširší veřejnost, a málokdy jde o velké hity. Oscary nicméně i tak zůstávají komerčnější záležitostí a lákají alespoň na filmy s hereckými hvězdami, případně prezentují mnohem útěšnější a pozitivnější příběhy.
Hledačské vize pro vyhrocené příběhy
V Česku byli jejich vítězové k vidění až na začátku roku 2009. Osmioscarový Milionář z chatrče patří k tomu druhu příběhů, jež dojímají osudem outsiderů, kteří nakonec uspějí. Svým způsobem úspěšným outsiderem, který se svou smrtí stal mučedníkem, je i další oscarový film Milk - o prvním slavném americkém politikovi, jenž se netajil svou homosexuální orientací.
Podivuhodný příběh Benjamina Buttona v hlavní roli s Bradem Pittem zase ukázal, jak lze pracovat s tváří a stářím hvězdy, jež je považována za symbol krásy a věčného mládí.
V Cannes se v květnu utkalo několik filmů, které se nebály být velmi formálně radikální - ať šlo o meditativní a zároveň pornograficky laděný horor Antikrist od Larse von Triera, minimalistickou studii lidského utrpení ve vězeňském snímku Hlad od Steva McQueena (neplést s dávno mrtvým hercem), barokně rozvitý korejský horor Žízeň od Parka Chan-wooka, zvláštně uvolněnou, byť bezvýchodnou sociální sondu Fish Tank od Andrey Arnoldové, i černobílou a asketicky přísnou Bílou stuhu od Michaela Hanekeho zkoumající kořeny nacistického zla.
Vždy se jednalo o hledačské vize, jak vyprávět již beztak tematicky vyhrocené příběhy. Velkou cenu poroty (druhou hlavní cenu) nicméně získalo francouzské vězeňské drama Prorok, které sázelo především na tradiční vypravěčské postupy a silné téma vnitřní přeměny nevinného člověka ve zločince.
Pobídka pro české distributory
Do české distribuce se kromě většiny zmiňovaných snímků z cannské soutěže se zpožděním dostaly i výjimečné malé filmy jako Il Divo, Muž na laně, Wrestler, Gomora, Mlčení Lorny, Louise-Michel či Valčík s Bašírem. Většinou ale nevyvolaly - na rozdíl od zahraničí - silnější ohlas, protože lidé, kteří je chtěli vidět, se k nim už většinou dostali jinou cestou.
Mělo by to být i pobídkou pro české distributory, aby se snažili získávat své akvizice co nejčerstvější. Čím "menší" film je, tím větší zpoždění u nás bývá; krok držíme jen v globálních blockbusterech, předpokládaných mainstreamových hitech či pokračování populárních sérií, kde je studii plánován celosvětový zásah v jednu chvíli.
Právě návraty zavedených fantasy frančíz byly komerčně úspěšné - to platí pro Harryho Pottera a Prince dvojí krve i druhý dál Stmívání, Twilight sága: Nový měsíc. Zdá se, že právě tyto dva filmy si navzájem předávají štafetový kolík, co se týče věku publika - děti odrůstají z Harryho Pottera a postupně je více zajímají problémy teenagerů z Twilightu-Stmívání.
Škatulku vysokorozpočtových seriozních filmů v roce 2009 splňoval nejlépe německý Baader Meinhof Komplex o teroristické skupině RAF a hollywoodská Valkýra, která se co nejpečlivěji pokusila rekonstruovat slavný a nepodařený atentát na Hitlera.
Naopak úspěšný atentát na Hitlera předvedl Quentin Tarantino ve svých Hanebných panchartech, kteří se rychle stali jeho komerčně nejúspěšnějším a jedním z divácky nejlépe hodnocených filmů.
Nafouklá a šedivá nuda podle Browna
Touha přepisovat dějiny alternativními verzemi minulosti a budoucnosti se objevila i u comicsové sci-fi Strážci - Watchmen, kde superhrdinové vyhráli vietnamskou válku, ale nedovedou zabránit válce atomové, a potom u pseudo-dokumentárně pojaté sci-fi District 9, kde v Jihoafrické republice přistála loď s mimozemšťany, již jsou zakrátko vystaveni rasistické nenávisti starousedlíků.
Velký letní souboj spolu svedly dva filmy o zabijáckých robotech - Transformers 2: Pomsta padlých a Terminator Salvation. Ani jeden z nich se příliš nepovedl, nicméně komerčně hůře na tom byl Terminátor.
Velké zklamání naopak představovali Andělé a démoni, druhá adaptace Dana Browna. Oproti Šifře mistra Leonarda, která v sobě obsahovala potenciální skandálnost, vyšli Andělé a démoni už jen jako nafouklá a šedivá nuda. Jde o unikátní případ filmů, které sice mají vysoké tržby, ale prakticky žádné zapřísáhlé fanoušky; všichni jsou srozuměni s tím, že nejde o žádná zásadní díla, přestože aura kolem nich se tento dojem snaží vytvářet.
Jednoznačně nejlépe přijatým blockbusterem roku se stal nový Star Trek, jenž vcelku odvážně moderním způsobem restartoval celou sérii. Film se sice lehce odchyluje od představ nejtvrdšího fanouškovského jádra, ale o to víc baví většinu ostatních diváků.
Pařba se Sandrou Bullockovou
Pokud rok 2009 přinesl nějaké nečekané a překvapivé hity, byly to kocovinová komedie Pařba ve Vegas, jež na poměrně buranském základě rozvinula nečekaně vtipné situace a gagy, a potom romantická komedie Návrh se Sandrou Bullockovou, který oslovila ohromné množství neprovdaných třicátnic, jež se už necítí být tím správným publikem většiny ostatních romantických komedií.
Zcela nejvýdělečnějším filmem z hlediska poměru náklady - zisk byl letos duchařský horor Paranormální aktivita amatérského režiséra Orena Peliho, který natočil strašidelný příběh ve stylu falešného dokumentu na videokameru ve svém vlastním domě.
Mediálně nejpropíranějšími filmy se staly dva tituly pracující s prvky reality-show - bláznivá komedie a anti-homofobní satira Bruno se Sachou Baronem Cohenem (dříve známým jako Borat) a hudební dokument Michael Jackson: THIS IS IT!, jenž nepříliš autenticky zachycoval poslední dny slavného zpěváka při přípravě na poslední turné.
Největšími a nejdražšími filmy roku s náklady přes 200 milionů dolarů byl - kromě 3D Vánoční koledy a 3D sci-fi Avatar - katastrofický snímek s názvem 2012, který a vyprávěl o zničení celého známého světa.
Film Rolanda Emmericha s ekologickým apelem, množstvím chtěného i nechtěného humoru a logických nedostatků je příznačný rozdmýcháváním negativní nálady a obav ohledně budoucnosti - na nichž ovšem preventivně hodlá vydělat, ještě než svět podle jeho předpovědi skončí.
Alenka v říši divů a zhýralý Holmes
V roce 2010 se hodně čeká od nových filmů slavných režisérů - Terry Gilliam uvádí Imaginarium dr. Parnasse (svou poslední roli zde má zemřelý Heath Ledger), Peter Jackson se od Pána prstenů a King Konga vrátil k malému hororu Pevné pouto. Horor si vyzkoušel i Martin Scorsese a Leonardo DiCaprio v Prokletém ostrově. Rob Marshall autor muzikálu Chicago, zkusil dílo v ještě větším měřítku s titulem Nine (Děvět), v němž hraje záplava ženských hvězd.
Krátce okolo březnového udělování Oscarů můžeme v Česku čekat i uvedení různých hlavních favoritů - komedii Lítám v tom s Georgem Clooneym, teenagerské drama Precious, či adaptaci románu Cesta od Cormaca McCarthyho, které už v Americe premiéru měly.
Objeví se i nové verze slavných literárních, filmových a počítačových postav: zhýralý Sherlock Holmes (s Robertem Downeym Jr., režie Guy Ritchie), Alenka v říši divů (s Johnny Deppem, režie Tim Burton), Vlkodlak (s Beniciem Del Torem, režie Joe Johston), Souboj titánů (se Samem Worthingtonem, režie Louis Leterrier), Princ z Persie (s Jakem Gyllenhaalem, režie Mike Newell) a Robin Hood (s Russellem Crowem, režie Ridley Scott).
Velkou neznámou a zároveň obrovská očekávání vzbuzují nové filmy Paula Greengrasse (Let č. 93, Bourneovo ultimátum) a Christophera Nolana (Memento, Dokonalý trik, Temný rytíř). Greengrass se s Mattem Damonem pustili do tématu irácké války a Nolan zase do tématu virtuální reality a záhad lidského mozku.
