reklama
 
 

Recenze: Vánoční koleda a digidémon Carrey hustě děsí

19. 11. 2009 13:40
Politicky nekorektní 3D adaptace Dickensovy povídky

Recenze - Máloco je tak paradoxního, jako jít se koukat na jeden z nejdražších filmů, jenž okázale nabízí své vizuální bohatství, a přitom vypráví o chudobě. Trojrozměrný motion capture snímek Vánoční koleda přišel bratru na 200 milionů dolarů, a tudíž chce, aby na něj chodily davy a nesly si s sebou kýbly popcornu a barely coly.

 Láká primárně na vánoční tematiku a příslib, že se s ním prolétneme plastickou krajinou, láká i na komika Jima Carreyho, jehož obličejovou gymnastiku má posílit právě „digitální makeup". Ale pak to přijde: temný děj plný naturalistických detailů a strašidelných momentů.

Být dítě mladší desíti dvanácti let, tak se při pohledu na některé nadpřirozené přízraky pokakám strachy. A bez větší nadsázky si troufám navrhnout, aby se před sály kin kromě 3D brýlí fasovaly ještě plenky.

Jistá fascinace nechutnostmi

Režisér Robert Zemeckis, známý jinak v zásadě optimistickými snímky typu Honba za diamantem, Návrat do budoucnosti 1-3, Falešná hra s králíkem Rogerem, Forrest Gump či Trosečník, má totiž zálibu i ve strašení - což dokládá nejen jeho méně známá černá komedie Smrt jí sluší a horor Pod povrchem, ale z poslední doby i produkování laciných krvavých „béček" typu Dům hrůzy, 13 duchů, Loď duchů, Gothika, Dům voskových figurín či Krvavá sklizeň.

Dalším paradoxem je, že pro Zemeckise jde o návrat do dětství a rané puberty, kdy chodil na podobné horory do kina (a dnes dělá jejich remaky). V jeho tvorbě se potkávají všechny složky - jistá dětinská hravost, s níž tak trochu souvisí fascinace nechutnostmi, ale často také humanistické apely směřující ke svobodě jednotlivce či důležitosti rodiny  přesně v tom duchu, v jakém tepe srdce Disneyho továrny už od dob Sněhurky a sedmi trpaslíků.

Není nic nezvyklého na tom, že se dělají filmy, které straší děti, protože děti chtějí být strašeny a filmová mikrotraumata jim pomáhají lépe se vyrovnávat se stresem normálního života. Nezvyklá je novinka, že Zemeckisův film obsahuje i silné sociální cítění a poselství.

Hlavní boj principů se tudíž neodehrává mezi tím, zda Vánoční koleda přináší (předsváteční) pohodu, či děsí do zpopelavění tváří, protože obojí je zábava. Problematické je až to, že se líčení bídy mísí s vizuálními atrakcemi a film se nedovede rozhodnout, co je pro něj důležitější - zda soucit nad chudými, když je vidíme zblízka, nebo opojení z božského nadhledu a poletování.

Okoralé srdce kapitalisty

Každopádně, málokterý rok byl pro vznik Vánoční koledy příhodnější než letošek, kdy stále pociťujeme dopady finanční krize. Příběh o zapšklém lichváři Ebenezeru Scroogeovi (Vydřigrošovi) dnes slouží jako vyjádření hněvu vůči těm nahoře, co syslí peníze pro samo syslení, a nikoli pro to, aby svými materiálními prostředky mohli přispívat k udržování obecného dobra a smíru. Zároveň dává (iluzivní) naději, že i okoralé srdce kapitalisty může pookřát.

Adaptace slavné povídky Charlese Dickense z roku 1843 navazuje na řadu starších verzí a na rozdíl od většiny z nich neuhlazuje její temné ladění. A tak se Vydřidrošovi zjeví duch jeho bývalého obchodního partnera, jenž ho varuje, aby se změnil, jinak za své hříchy bude strašlivě trpět, a pak postupně přicházejí Duch minulých Vánoc, Duch letošních Vánoc a Duch příštích Vánoc - a všichni jsou dost děsiví, jako že hodně moc. Taková léčba šokem by asi opravdu fungovala i na libovolného burziána z Wall Streetu - kdyby se takovému filmu mazaně nevyhnul obloukem.

Celkovou působnost Zemeckisovy Vánoční koledy však oslabují dva zásadní problémy. První se týká samotných limitů technologie motion capturingu - tedy snímání pohybů herců digitální kamerou a jejich přenášení do počítače.

Dnešní stav je takový, že specialistům a softwaru, jenž používají, jsou skvěle zvrásněné povrchy, ale neumějí dělat hladké věci - respektive vystihnout přechod od naprosté dokonalosti a jisté umělosti do stádia, kdy se objeví oživující lidské chybky. Což vede k tomu, že staří lidé vypadají vlastně realisticky, zatímco mladí jako pouhé panenky.

Oprýskané zdi, staré kameny a dřevo, tkaniny, voda, oheň - na to vše existují dobré prográmky, ale udělat životné lidské postavy se daří jedině tehdy, pokud mají vypadat jako staré loutky. Přesto celkový dojem není ani tak realistický, pokud si pod ním představujeme malířský nebo fotografický realismus, ale spíš, jak by řekl dr. Freud  „unheimlich" - podivná nepříjemná blízkost, cosi podobného tomu, co známe, ale v téhle formě to radši nechceme zkoumat.

Zkrátka, jacísi zombii potácející se po křemíkové poušti, kteří nejsou ani dost skuteční, ani přímo karikatury (jako u 2D Disneyho), ani nic roztomilého a abstraktně lidského (jako 3D pixarovky).

Duchovní poselství příběhu

Jistý grafický posun od Polárního expresu (2004) a Beowulfa (2007) tu každopádně je a stejně tak i v Koledě Zemeckis objevil důvod, proč zrovna tyto příběhy zpracovat technikou motion capture. Díky ní jsou totiž snadné přechody mezi hmotným a nehmotným, mezi „pevnou verzí reality" a její „nadpřirozenou nebo mytickou stránkou".

Ale pořád si nejsem jistý, zda většina publika by nechtěla spíš hranou verzi podobnou například Lemony Snicketovi: Řadě nešťastných příhod, v nichž hrál Carrey podobnou padoušskou roli před pěti lety.

Zásadní problém nicméně nakonec vidím v tom, že se poselství tohoto starého příběhu tváří příliš univerzálně, a přitom je silně spjato s dobou svého vzniku. Pokud má být Vánoční koleda globalizovaným produktem, tak si nejsem jistý, zda bude přijímána stejně pozitivně například lidmi jiného než křesťanského vyznání, případně lidmi, kteří mají jinou barvu pleti než bílou.

Vyprávění je totiž do sebe uzavřené a automaticky bere za fakt, že Vánoce opravdu mají hluboký duchovní obsah pro všechny lidi, že všichni jasně chápou a uznávají určitou symboliku a ikonografii a že morálka je dána bázní z toho, co s námi bude po smrti.

Jistě lze vypsat důvody, proč Vánoční koleda vyhovuje křesťanskému nazírání na svět (viz zde), ale těžko lze obhájit, že by tento pohled byl nadřazený ostatním světonázorům.

Bohužel Vánoční koleda se tváří, jako by neexistovala naprosto žádná alternativa a že by dokonce to, co chápeme jako dobro, nemuselo souviset s křesťanskými ideály.

Jinak řečeno, pokud začnete rozebírat duchovní poselství příběhu a budete se ptát, co si z něj odnést, může se vám stát, že jako větší újmu dětské duši nebudete považovat to, že uvidí upadlou čelist ohnilé mrtvoly, ale spíš to, že vás tímhle strašením nutí tvůrci uvěřit ve vyšší moc nad námi. To vůči dětem fakt není fér, košer ani politically correct.

Vánoční koleda 3D
A Christmas Carol
Žánr: Drama, Fantasy, Rodinný
Režie: Robert Zemeckis
Obsazení: Jim Carrey, Gary Oldman, Robin Wright Penn, Colin Firth, Cary Elwes, Molly C. Quinn, Bob Hoskins, Daryl Sabara, Fionnula Flanagan, Sammi Hanratty, Fay Masterson, Tarah Paige, Lesley Manville, Leslie Zemeckis, Callum Blue ad.
Délka: 120 minut
Premiéra ČR: 19.11.2009

autor: Kamil Fila | 19. 11. 2009 13:40

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama