Tvrdý Sean Penn zvládl roli gaye a Milk míři k Oscarovi

Kamil Fila Kamil Fila
13. 2. 2009 17:40
Gus Van Sant a Sean Penn na osvětové misi

Recenze - Herec Sean Penn se do svých rolí pokládá natolik, až si z něj kolegové a média často dělají legraci.

Jeho výkon v dramatu Tajemná řeka (2003), za nějž byl oceněn Oscarem, mnozí označili za hysterický. Jeho ztvárnění mentálně postiženého ve snímku Jmenuji se Sam (2001) bylo terčem parodie Tropická bouře, kde si postavy povídaly o tom, že Oscara nedostanete, pokud hrajete "stoprocentního retarda" a nedáte si aspoň trochu rezervu jako například Dustin Hoffman v Rainmanovi nebo Tom Hanks ve Forrestu Gumpovi.

Penn je navíc známý aktivista, který svými filmy vstupuje na politické pole, ať šlo o drama Mrtvý muž přichází agitující proti trestu smrti nebo četná vystupování proti Georgi Bushovi a válce v Iráku, za něž si pro změnu vysloužil zesměšnění v parodii Team Amerika: Světovej policajt.

Když bylo oznámeno, že Penn bude hrát prvního známého homosexuálního politika Harveyho Milka, vyvolalo to vlnu žertů na téma „nikdy nesmíš být stoprocentně čtyřprocentní" a zároveň jisté obavy, že tentokrát s výběrem tvůrci sáhli vedle. Penn je totiž typově svázán s rolemi až extrémně machistických násilnických postav.

Převtělit se do jemného gaye vypadalo jako úkol nad jeho herecké, ale hlavně fyziognomické síly. Penn zkrátka má v obličeji vepsáno, že je tvrdý chlápek. Dodnes například dovede vystrašit jeho role vojáka ve filmu Oběti války jako esence primitivní surovosti.

O půl zdviženého malíčku před parodií

O to větší překvapení pak publikum zažije, když vstoupí v Milkovi na plátno a nesleze z něj téměř po celé dvě hodiny. S drobnou úpravou nosu, nepatrnou zubní protézou a retro účesem dokázal překonat limity, které mu kladlo tělo i dosavadní herecké úlohy. Úplně změnil hlas, pohyby, mimiku a snad i lesk v očích - a jeho Harvey Milk je ohromně sympatický, a přitom hrdý buzík k pomilování, kterého si bez obav pustíte k sobě domů a nebudete před ním zavírat děti.

Foto: Aktuálně.cz
Čtěte také:
V Paranoid Parku se bezcílně vraždí a bloumá

I kdyby Milk nebyl jinak dobrý film, bude mít navždy nezpochybnitelnou společenskou hodnotu, že dokázal svým zobrazením gayů překonat mnohé předsudky a stereotypy - týkajících se třeba právě toho, že homosexuál = ten, kdo zneužívá děti.

Foto: Aktuálně.cz

Zní to jako nebezpečné klišé, ale Pennovi se podařilo zahrát Milka jako lidskou bytost. Jeho kreace je o půl zdviženého malíčku před hranicí, kdy by už z toho vyšla parodie. Při sledování, jak se pýřivě nakrucuje a měkce a mazlivě vyslovuje každé slovo, se pozorovateli na jazyk ustavičně vkrádá slovo „roztomilý".

Kdo by to řekl, že v postavě, která je už svou přirozeností afektovaná, předvede Penn nejpřesvědčivější a nejuměřenější výkon kariéry? (Zkuste si představit, kdyby Milka hrál Robin Williams nebo Richard Gere, o nichž se uvažovalo předtím.)

Film přitom nijak nezamlčuje Milkovy stinné stránky, respektive jeho občasné pokrytectví, zbabělost, prospěchářství, promiskuitu či krátké opojení mocí a dovolí nám vidět Milka z pohledu gay komunity, hetero-majority, masmédií, z perspektivy davu i jednotlivců.

Velká slova o svobodě od podlidí

Stylově je film schválně nevýbojný a uměřený, ovšem vyprávění má dostatek vrstev na to, aby nešlo o jednostrunnou oslavu. Pro zavedeného režiséra Guse Van Santa (1952) a začínajícího scenáristu Dustina Lance Blacka (1974) jde přitom jistě o zcela osobní projekt, jímž se hlásí k vlastní sexuální orientaci a chtěli jím připomenout, že Amerika opět stojí na rozcestí v pojetí osobní svobody. Van Sant, jenž se proslavil snímky jako Mé soukromé Idaho a Dobrý Will Hunting, proslul v posledních letech svým experimentováním s "vyprázdněnou narací" (Slon, Gerry, Paranoid Park), nyní však natočil vysloveně přístupný film, který se snaží případné odpůrce nedráždit netravitelnými formálními výboji, ale naopak si získat na svou stranu úplně všechny.

Foto: Aktuálně.cz

Snímek Milk přišel do Ameriky v roztouženém očekávání změny a zvýšené tolerance, kterou měl přinést Barack Obama. Na případu Milka se totiž dá demonstrovat symbolický boj menšin za sebeurčení i to, jak se společnost celkově učí zbavovat předsudků.

Hlavní politickou misí skutečného Harveyho Milka bylo v 70. letech zrušení tzv. Proposition 6, který zakazoval lidem homosexuální orientace učit ve školách, a film se tomu věnuje se zapálenou přesvědčeností. Zazní tu mnoho velkých slov o snech, svobodě, rovnosti jedinečnosti - a zní to velmi americky a přitom stále trochu „drze", když si tato slova přivlastňují ti, kteří byli ještě v 70. letech považováni za podlidi.

Harvey Milk

Gay aktivista Harvey Milk byl do kalifornské veřejné správy zvolen v roce 1977 coby člen sanfranciské rady. O rok později na něj spáchal atentát bývalý radní Dan White. Milk se stal prvním zvoleným zastupitelem v USA, který neskrýval svoji homosexualitu.   

Pro mnoho českých diváků možná budou některé pasáže vypadat podivně nadšenecky a připadat jim jako levicová agitka, což je ovšem zavádějící.

Ještě předtím, než Milk začne mluvit o ideálech, pojme vstup do politiky ve velmi kapitalistickém duchu jako způsob, jak získat gay zákazníky a porazit konkurenty, kteří se gayů ostentativně štítí. Málokdy se tak zábavně prolne boj za demokracii a volný trh.

Jsou tudíž možné oba úhly pohledu: 1) Milk je velice dobrý životopisný film, který je ubit a postupně odrazuje silným a přesvědčeným politickým aktivismem, jenž sám sebe bere jako úplně samozřejmý. 2) Milk je film, který díky skvělým hereckým výkonům a dokonale hladké režii polidšťuje jinak protivné politické aktivisty.

Nechce drobné ústupky, ale plné uznání

Snaha Hollywoodu být ve svých oscarových filmech vždy lidský, až to bolí, občas zplodí spíš humanistický kýč, jako je Philadelphia, a občas podmanivé umělecké, ale tragicky laděné dílo jako Zkrocená hora.

Foto: Aktuálně.cz

Milk - přestože byl zavražděn, film nám to oznámí na počátku a na konci ukáže nesmírně dojemný pohřební průvod, u nějž neuroní slzu jen necita se srdcem z kamene - je zřejmě první hollywoodské dílo, které nahlíží na homosexualitu naprosto pozitivně, nese si v sobě naději a nechce od majority nějaké drobné ústupky, ale plné uznání.

Tak nekompromisní kombinace tu nikdy předtím nebyla. A znovu je potřeba zopakovat - nebýt Gus Van Sant tak dobrý režisér s absolutním citem na vedení herců, skončilo by to jako humanisticky vyděračský doják.

Van Sant se naštěstí nemusí omlouvat svým osobním příběhem a žádat o přimhouření oka a jeho Milk se nemusí schovávat za společensky závažné téma. Byl by to výborný film, i kdyby Harvey nebyl teplý.

Milk, USA, 2008. Režie Gus Van Sant, scénář Dustin Lance Black, hrají: Sean Penn, Emile Hirsch, Josh Brolin, Diego Luna. 128 minut, distribuce HCE. Premiéra v ČR: 12. 2. 2009.

 

Právě se děje

před 13 minutami

Novým bezpečnostním poradcem Trumpa by se měl stát vyslanec pro záležitosti rukojmích O´Brian

Trump oznámil, že hodlá do funkce svého bezpečnostního poradce jmenovat Roberta O'Briena, dosavadního zvláštního vyslance pro záležitosti rukojmích. O'Brien, jenž například nedávno dohlížel na soudní proces s rapperem A$AP Rockym ve Švédsku, byl jedním z prezidentových favoritů. Poslední poradce John Bolton rezignoval 10. září kvůli názorovým neshodám s Trumpem. 

před 58 minutami

Zeman jmenoval Václava Čapku předsedou Vrchního soudu v Olomouci

Prezident Miloš Zeman na Pražském hradě jmenoval Václava Čapku novým předsedou Vrchního soudu v Olomouci. Současný místopředseda olomouckého soudu od října nahradí ve funkci Roberta Grygu, kterému končí sedmileté funkční období. Prezident zároveň jmenoval 29 soudců, kteří budou působit na obecných soudech. Nejvíce nováčků zamíří do obvodu pražského městského soudu.

Další zprávy