Recenze: Sci-fi District 9 přešlapuje okolo rasismu

Kamil Fila Kamil Fila
18. 9. 2009 12:30
Začátek: dokument o přistěhovalcích. Konec: akční peklo
Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se na operačním lůžku proměnil v jakousi nestvůrnou krevetu.

Tedy, nebyl to Řehoř Samsa, ale Wikus van den Merwe. Protekční, nijak schopný a sympatický byrokrat, jenž náhodou vyženil vysokou funkci v instituci, která se zabývá kontrolou mimozemšťanů, již přistáli před pár desítkami let na zemi.

Foto: archiv

A během včerejšího dne, kdy měli být emzáci oficiálně informováni, že z nekontrolovatelného ghetta na předměstí Johannesburgu budou přestěhováni do hezkého a čistého koncentračního tábora, si Wikus v jedné chatrči neobratně vstříkl do obličeje podivnou černou tekutinu.

Jak se nám šmejdi z vesmíru odvděčili

Tím začala jeho proměna v cizince (aliena). Tak se hezky korektně říká kreveťákům (prawns), jejichž loď se zasekla ve vzduchu nad hlavní městem JAR a uvnitř pak byla objevena podvyživená a dezorientovaná stvoření vyšší a hubenější než běžní lidé.

Vláda nechala přemístit z lodi za zem skoro milion těchto bytostí dorozumívajících se klapáním kusadel a chapadel v obličeji. A jak se nám za to šmejdi z vesmíru odvděčili? Vzrostla kriminalita a zhoršily se hygienické podmínky ve městě. Segregace byla nutná.

Foto: archiv

Wikus teď s postupující nákazou přestává být člověkem. Jeho manželka to sice příliš neocení, zato vojenští výzkumníci ano, protože jim umožní lépe pochopit , jak fungují mimozemské zbraně, jež reagují pouze na cizáckou DNA.

District 9 je tak rozehrán na dvou frontách - jednak jako tematicky netradiční, ale epicky velkolepá sci-fi, jednak jako dokument, jehož původ a účel není zcela zřejmý (kdo a kdy ho natáčel, má to být vládní propaganda, nebo naopak kritika establishmentu?).

Úvodní půlhodina přinese tolik originálních nápadů, evolučně vyvstalých z dříve známých prvků, až každému musí být jasné, že má před sebou novou klasiku žánru a milník v dějinách kinematografie. Můžete jmenovat Lebkouny, Muže v černém, Netvora z černé laguny či Mouchu a za každý odloupnutý nehet, vykotlaný zub a blitkošavli si zapsat bod.

Tetsuo, který pomůže E.T.mu domů

S kolegy novináři jsme se po projekci shodli, že jsme na skorem třicátnická kolena ani netušili, že někdy uvidíme mainstreamový film o Tetsuovi, který pomůže E.T.mu domů. Ale je to tam všechno. Plus kusy mecha-anime a Half-Lifu a podobných radostí, které patřily k dobré výchově mladých zvrhlíků.

Foto: archiv

Výjimečnost Districtu 9 však není přímo v tom, že by jen pospojoval dříve oblíbené menšinové filmy do formy velkého blockbusteru. Není ani pouze v tom, že je to vlastně chudý blockbuster za 30 milionů, kde byl zjevně celý rozpočet investován na to, co uvidíme na plátně, a tudíž mu leckterý trhák za 100 nebo 150 milionů může závidět.

V tomto případě se nejedná o nic jiného než dosavadní vyvrcholení a propojení dvou trendů: aplikace principů počítačových her do filmové formy (především motiv putování a pronikání prostorem do stále netušenějších hlubin za fasádou důvěrně známého světa) a využívání principů reality show či home videa jako zvláštních odnoží dokumentů ke klasickému akčnímu vyprávění. První trend zosobňovali třeba Potomci lidí a druhý (už ve smíšené podobě) Monstrum alias Cloverfield

Typické pro District 9 je ale až to, že si u něj napoprvé víceméně nemáte šanci všimnout, kdy se tento „mockument" (mystifikační falešný dokument) přerodí v tradiční dějový film, a nakonec i bombastickou akčňárnu. Stejně tak je nemožné říct, k čemu by měl takto natočený „dokumentární" materiál sloužit a kým a jak byl propojen se scénami, které žádné oko kamery nemohlo zachytit, protože se jedná o čistě intimní záběry hlavního hrdiny, jak se potuluje slumem.

Foto: archiv

Wikus je pěkný Dickus

Žánrový znalec rovněž docení, že jde snad o první (dostatečně známý) film, kde jsou hlavními padouchy lidé, zatímco mimozemšťané jsou v pozici brutálně potlačované menšiny. Děj navíc hodnotově stojí na perspektivě „druhé strany", nelze tedy mluvit o nějakém intergalaktickém střetu ani rasovém boji, a dokonce ani procesu emancipace minorit. Jen na vlastní krevetí krunýř můžeme pocítit, jaké to je, když vás někdo nebere jako člověka, tj. sobě rovnou bytost, a fašounsky vám říká, kde a jak budete žít.

Převratnost Districtu 9 v rámci zábavných bijáků pak korunuje, že Wikus je taky pěkný Dickus (jak mu kdosi ve filmu řekne, a titulkář František Fuka překládá libově jako „pičus"). Vskutku žádný sympaťák, jako například podobně se proměňující Ash z hororové série Smrtelné zlo, ale protivný kariérní zmatkař a posera.

Lítost vůči němu se odehrává jen na tělesné úrovni, kdy lidem v publiku připadá, že je ohrožena i jejich fyzická schránka, ale dojetí nad debilem nenastává.

Foto: Aktuálně.cz

Nestabilitu a sobectví Wickusova charakteru potvrzuje i úhelná hláška „Dělej, běž, dokud si to nerozmyslím" - jíž pokyne svému nedobrovolnému kreveťáckému parťákovi, jemuž hodlá krýt záda, aby zprovoznil navigační modul. Jen jedno si nakonec autoři nedovolili - zničit hrdinovi v průběhu mutace celý obličej; toto lidské měřítko a pojítko zůstalo zachováno.

Rasismus s krémem na boty

V zásadě jsem z Districtu 9 nadšený, protože je to v mnoha ohledech splněný filmový sen lidí mladší generace: nechat fandu počítačových her natočit si za malé peníze, ale s absolutní autorskou kontrolou malé velké scífko, které je hodně brutální, a přitom vykazuje nadprůměrnou inteligenci. Vítejte v časech etablované kyberpunkové morálky!

Samozřejmě nejde smlčet, že strhující tempo začátku má úplně jinou povahu než strhující tempo finále a že prostředek je dost retardující. Kdokoli by se chtěl šťourat v detailech scénáře, objeví snadno dost nahodilostí a vynuceností, tu a tam i klišé, jehož odér je naštěstí smáznut syrovým stylem kamery i zvuku.

A soustředěnější rozbor příběhu přinese i pár skeptických zjištění ohledně toho, jak si autoři ohlídali celistvost díla. U mimozemšťanů například nejsou vůbec odlišována pohlaví ani vysvětlen způsob jejich rozmnožování, takže se jen posiluje rasistický dojem, že jsou "všichni stejní".

Navíc snaha vytvořit komplexní alegorii na bývalý politický režim v JAR i současné globální problémy s přistěhovalci naráží na to, že sice vůči mimozemšťanům film nachází pochopení, zatímco vůči černochům zas až tolik ne a redukuje je na poslušné přisluhovače režimu, ale hlavně gangstery a primitivní šamanisty.

Nebýt běloch a Evropan, ale třeba Afroameričan, tak by mě asi urazila určitá bohorovnost, s jakou District 9 ukazuje vztahy mezi rasami.

Napadá mě srovnatelný příklad s muzikálem Divotvorný hrnec (1968) od F. F. Coppoly. Tam se taky zarytý bílý rasista stal na černochem a poznal, „jaké to je". Jako lekce pro bílého tupce paráda, jako černoch budu pořád cítit, že si ze mě někdo jen dělá šprťouchlata a bere mi moje sebeurčení, asi podobně jako když si v prvním zvukovém filmu Jazzový zpěvák, natřel herec Al Johnson tvář krémem na boty.

Pro metaforický prožitek, že moje tělo může projít proměnou, která mě vydělí ze třídy „normálních lidí", již mají na základě své normálnosti zaručen komfortní život, je District 9 vynikající simulační trenažér. Jako historická metafora k apartheidu či futuristická vize k tomu, kam se třeba bude vyvíjet Evropa, míří docela vedle.

District 9
District 9
Žánr: Akční, Drama, Podobenství, Sci-fi
Režie: Neill Blomkamp
Obsazení: Sharlto Copley, David James, Nathalie Boltt, Jason Cope
Délka: 112 minut
Premiéra ČR: 17.09.2009
 

Právě se děje

před 29 minutami

Vídeň se přidala k vlně protestů, na demonstraci proti rasismu se sešlo 50 000 lidí

Na demonstraci proti rasismu a rasisticky motivovanému policejnímu násilí se ve čtvrtek v centru Vídně sešlo kolem 50 000 lidí. S odvoláním na oficiální odhad policie to napsala agentura APA. Rakouská metropole se tak přidala k celosvětové vlně protestů, kterou vyvolala smrt černocha George Floyda při zatýkání v americkém Minneapolisu.

Shromáždění začalo kolem 17:00 SELČ na náměstí Platz der Menschenrechte nedaleko Uměleckohistorického muzea. Policie zprvu velikost davu odhadla na 10.000 účastníků, pak se ale k protestu navzdory dešti rychle přidávaly další tisíce lidí. Každých deset minut dav rostl zhruba o 5000 lidí a demonstrace brzy zaplnila i blízkou ulici Mariahilfer Strasse a náměstí Museumsplatz.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Milion chvilek podá žalobu kvůli omezení účasti na demonstracích

Spolek Milion chvilek podá správní žalobu kvůli omezení počtu účastníků hromadných akcí, týkajícímu se i plánované úterní demonstrace spolku. Milion chvilek to uvedl na twitteru. Účast na demonstraci oznámilo asi 5000 lidí, stát ale zatím kvůli šíření koronaviru povoluje jen akce s počtem účastníků do 300 a od 8. června akce do 500 účastníků.

"Vláda nám všem bere ústavní právo. Zatímco tisíce lidí plní hobbymarkety, hradní nádvoří či zoo, na náměstí se nesmí sejít více než 500 lidí - i když dodrží bezpečnostní opatření," sdělil Milion chvilek na twitteru. "Podle výkladu oslovených ústavních právníků je však takové omezení shromažďovacího práva protiústavní. Proto jsme se rozhodli bránit se demokratickými prostředky a podat správní žalobu, aby o této věci rozhodl soud," doplnil spolek. Dál počítá s konáním demonstrace v úterý 9. června. V pátek spolek zveřejní, jak bude protest vypadat.

Další zprávy