Milionář z chatrče nachází nejsnazší cestu k dojetí

Kamil Fila Kamil Fila
26. 2. 2009 8:40
Osmioscarový snímek o štěstí v neštěstí

Recenze - Danny Boyle už natočil lepší filmy. Černou komedii Mělký hrob, kultovní feťáckou jízdu Trainspotting, moderní zombie horor 28 dní poté či úžasně atmosférickou sci-fi Sunshine. A žádný z nich se o Oscary ani neotřel. 

O Milionáři z chatrče, jenž vypráví o chudém nevzdělaném indickém mladíkovi, který hraje v proslulé televizní soutěži o obrovskou sumu peněz, se tvrdí, že byl na počátku svého vzniku sám outsiderem coby film a neměl jít ani do kin.

Popudit může jen Indy

Jenže náhoda byla spíš to, že se nakrátko zmítal v pozici outsidera, a nikoli to, že se „zázračně" vyšvihl. Jde o ukázkový případ snímku předurčeného k úspěchu mezi širšími masami.

Oscar 2009: Danny Boyle se soškou za režii Milionáře z chatrče. Nejúspěšnější film ceremoniálu získal celkem osm cen
Oscar 2009: Danny Boyle se soškou za režii Milionáře z chatrče. Nejúspěšnější film ceremoniálu získal celkem osm cen | Foto: Reuters
Čtěte také:
Oscarové reakce: Milionář je film, který dělá dobře
Pohádka nekončí: Milionář si nese do chatrče osm Oscarů

Chybí v něm cokoli, co by mohlo západní publikum dráždit a urážet, navíc je o něčem, co se nás víceméně netýká a umožňuje nám to snadno shlížet na Indy s emocemi, jež nemají daleko k dojetí nad pokusnými zvířátky.

Výše jmenované Boyleovy snímky v sobě ten dráždivý faktor mají a vymezují si diváky mnohem úžeji - nechtějí, abychom se identifikovali s outsidery, ale abychom sledovali často nepříliš sympatické lidi, kteří nedělají správné věci.

Milionář z chatrče tak může popudit pouze Indy, což se koneckonců už děje. Oněch osm Oscarů jim může přinášet smíšené pocity hrdosti, že se o jejich vlasti vůbec mluví, a z druhé strany pocity ukřivděnosti z opětovného nepochopení národní kultury cizími filmaři.

Nebýt té knižní předlohy

Boyle a jeho tým každopádně získávají generální omluvu za styl. Snímek vypadá jako by natočený od boku, s ohromnou lehkostí a drajvem. Jeho lehce videoklipové těkání umožňuje ukazovat bídu, a přitom se na ní nepopásat, přinést několik znepokojujících obrazů a vzápětí je smýt krásnými panoramaty, nájezdy a průlety. Zračí se v tom něco až turisticky prospektového.

Film hraje ostrými barvami, vpřed ho pohání elektronická hudba, jež zjevně určuje rytmus střihu, skvěle vybraní herci i neherci zůstávají autentičtí i v momentech, kdy nezvládají složitější emoce a jejich mírná dřevěnost vlastně slouží k posílení naivity a čistoty jejich postav.

Milionář z chatrče by byl zkrátka dokonale obhajitelná sociální pohádka, jaké točil v Americe například Frank Capra, kdyby za ním nestála knižní předloha. Jistě, jde o jiné médium a film by měl obstát coby samostatné dílo. Z hlediska přísně účelové dramaturgie je dokonce scénář Simona Beaufoye koncentrovanější a má větší tah na bránu i slzné kanálky.

Jenomže markantní změny oproti předloze téměř mění smysl toho, o čem kniha vypráví. Její hrdina má „ekumenické" jméno Ráma Muhammad Thomas, je brán ostatními jako bastard všech náboženství a kultur a také se neustále chameleonsky přizpůsobuje.

Foto: Aktuálně.cz

Jeho vítězství v soutěži Chcete být miliardářem (opravdu, nikoli milionářem!) nesleduje celá Indie v přímém přenosu - pořad je předtáčen a o jeho výhře nikdo neví. Že jej odvezou na policii a tam mučí (podstatně brutálněji než ve filmu) kvůli podezření, že podváděl, nikoho nezajímá.

Britské představy o Indii

Filmový hrdina přejmenovaný korektněji na Jamala Malika je miláček davů, do nějž si ostatní projektují své tužby; jeho milá, kvůli které vstoupí do soutěže, není nezletilá prostitutka, ale pouze tanečnice. Milostný motiv se také objeví až na konci knihy, hrdina je do té doby citově dost prázdná nádoba.

A přestože má filmový Jamal pestrý život, díky němuž získal mnoho praktických zkušeností, které mu pomáhají odpovídat na otázky v  soutěži, knižní Ráma toho zažije víc a má na svědomí podstatně horší věci, jež jasněji ilustrují jeho zoufalství a ponížení.

Foto: Aktuálně.cz

Knihou se vinou motivy sexuálního zneužívání dětí i strašlivého odstupu a povýšenosti, která panuje mezi různými kastami, navíc i mezi Indy a cizinci. Film tuto vrstvu pomíjí a vyznění díla hodně zplošťuje, chvílemi téměř na úroveň klukovského rošťáctví. Jako kdyby v té bídě mohlo být něco dobrodružného a zábavného!

Náznaky, které v tom činí film, dostávají až perverzní nádech. Snímku se rovněž nepodařilo zachytit hrdinovo zrání a kultivaci, takže možná leckoho překvapí, kde se tenhle pária naučil najednou číst.

Posuny oproti předloze činí ze snímku něco mnohem přitažlivějšího, melodramatičtějšího a „oscarového" - ale tím se bohužel definitivně potlačuje možnost, aby Britové natočili film, který bude opravdu o Indii, a ne o britských post-koloniálních představách o Indii.

U kulturních mišmašů a crossoverů je možné určit, který prvek a úhel pohledu převládá, přičemž  zde je to jednoznačně ten západní. I pokud bereme Milionáře jako druh pozdní symbolické omluvy okupačního impéria, pořád zůstává jakýsi mocenský nádech a manipulace na rovině přeonačování sociální reality. Těžko potom říct, proč být takovému dílu vděčný, že nás dojímá příběhem o osudové lásce.

Foto: Aktuálně.cz

Indická kinematografie není jen muzikálově kýčovitý hindský Bollywood, má i dlouhou (bengálskou) tradici sociálně realistických filmů. Kniha funguje jako polemika mezi těmito dvěma pohledy na svět, zatímco film bezostyšně na konci přepne do radostného sborového tančení a definitivně popře rozpor mezi drsnou realitou a snovou iluzí.

Důvod přitom nevězí v ničem jiném než kulturní ignoranci filmařů, kteří si myslí, že tím snímku dodali „punc indickosti".

Vítěz ve spouštění emocí

Zdaleka nejhorší na zhuštěnosti filmu oproti knize je ale zviditelnění mechaničnosti, s jakou je děj slepen.  Zatímco kniha umožňuje ponořit se do prostředí a pochopit jeho společenské složení, film se soustředí jen na nejvýznamnější detaily, které hrdinovi utkví v paměti a on je pak může zužitkovat v soutěži. Od poloviny děje už je tento model únavný.

Foto: Pavel Kroulík

Nicméně nechci tvrdit, že kniha je mnohonásobně lepší a nedotknutelná. Sama končí poměrně hloupě a připomíná Pytlákovu schovanku, kde se potkají všichni se všemi a zjistí, kdo je čí co.

Dannymu Boyleovi beztak nikdo neupře schopnost napumpovat své filmy energií - a pokud chceme umění zredukovat na spouštění rychlých emocí, pak v této téměř sportovní disciplíně protrhává Milionář ze slumu pásku jako vítěz letošního oscarového klání s dalekým předstihem.

Sluší se ale podotknout, že poměrně hodně lidí na tuto hru nemusí přistupovat. Vždy raději dají přednost beznadějnému feťákovi Rentonovi z Trainspottingu před zamilovaným Jamalem Malikem a z obou pozoruhodně analogických záchodových scén, kdy se oba zanoří do hromady exkrementů, si vyberou tu starší.

Milionář z chatrče
Slumdog Millionaire
Žánr: Drama, Romantika
Režie: Danny Boyle, Loveleen Tandan
Obsazení: Dev Patel, Freida Pinto, Ayush Mahesh Khedekar, Anil Kapoor, Irfan Khan, Azharuddin Mohammed Ismail ad.
Délka: 120 minut
Premiéra ČR: 26.02.2008
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Další zprávy