Britskou literární cenu Costa v kategorii za román získal Jonathan Coe, který se ve své třinácté knize nazvané Middle England (Střední Anglie) věnuje událostem kolem referenda o odchodu Británie z Evropské unie.
V českých knihkupectvích se objevila další obálka, z níž shlíží zasmušilý Nor Karl Ove Knausgård. Někdy prostě zaprší, konstatuje podtitul lakonicky, tentokrát téměř v rozporu s provokativním názvem celé románové série Můj boj.
Různými podobami rodinných neporozumění se zabývá francouzská spisovatelka Delphine de Vigan ve volné trilogii, která začala prózou Pouta a nyní pokračuje také česky vydaným románem Vděk.
Brutální síla, co neuchrání ani sebe sama. Křehkost, která se pokouší zůstat neprojevena. Osamělý život v přírodě, již stejně jednou pohltí civilizace. Kniha jedenatřicetileté anglické spisovatelky Fiony Mozleyové jménem Království Elmet stojí na paradoxech. Proto může být drsná i útěšná, racionální i zasněná. A burcující - už bez jakéhokoliv protikladu.
Michael Cunningham měl dlouhý den. Renomovaný americký spisovatel a držitel Pulitzerovy ceny za román Hodiny, podle nějž vznikl oscarový film, do Prahy přiletěl včera okolo poledne a skoro se nezastavil.
Anglický spisovatel Julian Barnes měl skvělý nápad. Napíše knihu o třech fázích lásky, zamilování, rozpadu vztahu, vzpomínání na něj, a stylově je odliší. Výsledek, v českém překladu Petra Fantyse nedávno vydaný román Jediný příběh, je obdivuhodný, přesto ne úplně dotažený.
„Přece jen se odehrál zvláštně, ten můj život,“ poznamená zklamaně, když se ohlédne, protagonista nového románu Serotonin od Michela Houellebecqa, který právě vyšel v českém překladu.
Spisovatel a dramatik Pavel Kohout předevčírem v pražském knihkupectví Luxor pokřtil svou knihu Ten žena a ta muž, která popisuje situaci páru s vyměněnými tradičními charaktery.
Bylo nebylo, začátkem 50. let minulého století v japonském Kjótu se batole jménem Haruki Murakami vyštrachalo z domu, překročilo práh, přelezlo cestu a spadlo do potoka. Dočista zmizelo pod hladinou.
Třebaže je rozlohou jen o málo menší než Česká republika, Irsko v současnosti nemá ani pět milionů obyvatel. O to obdivuhodnější je literární potenciál tohoto malého ostrovního státu.
Francouzský spisovatel Michel Houellebecq možná předpověděl demonstrace takzvaného hnutí žlutých vest.
„Jakmile jsem pohlédl na papír v psacím stroji, všiml jsem si, že na něj někdo něco připsal. Zamrazilo mě. První půlka stránky byla moje, pak následovalo pět řádků, které moje nebyly. Přečetl jsem si je: ‚Gabriel ji strčil prsty hluboko do vlhký k*ndy…‘ Seděl jsem tam a zíral na těch pět řádek, otřesený do hloubi duše. Ano, měl jsem skoro na krajíčku.“
K románům japonského spisovatele Harukiho Murakamiho už takové scény patří. Jsme v chatě na vrcholku hory, daleko od civilizace. Je klid. Kolem švestkový háj, v dálce bzučí sršně. Na zahradě banánovník, tradiční lucerna, ještě dál kamenná mohyla. Ve vzduchu svěží vůně lesa.
Jak se ze zdánlivě obyčejného mladíka, studujícího jednu z nejlepších škol světa, stane násilnické monstrum? Román Samotář je nezvykle otevřenou obžalobou amerických vyšších kruhů.
Do češtiny byl přeložen raný román držitele Man Bookerovy ceny Juliana Barnese. Vypráví o historikovi, který žárlí na bývalé milence své ženy a selhává při snaze rekonstruovat minulost.
V českém překladu vyšel román populární mladé americké prozaičky Celeste Ng nazvaný Ohníčky všude kolem. Vypráví o vášních, které odhalují pravou tvář lidí. Tu, kterou Američané z lepších kruhů jen neradi ukazují.
Hostem veletrhu Svět knihy bude izraelský spisovatel David Grossman. Představí české vydání románu Přijde kůň do baru, jenž se odehrává v prostředí stand-up comedy. Líčí, jak během dvou hodin jeden stand-up otřesně selže.
Nový román Michaela Chabona zvaný Měsíční svit je sofistikovanou hrou na „pravdivý“ memoár. Nejvíc ale zapůsobí jako love story o dvou lidech, kterým zážitky z války ještě po letech překáží v novém životě.
Záhada spojená s přitažlivostí psaní Karla Oveho Knausgårda se ve třetím díle hexalogie Můj boj, pro svůj rozsah a autobiografičnost přirovnávané k Hledání ztraceného času Marcela Prousta, možná zase o něco víc odkrývá.
