Román irské autorky Sary Baume je pro všechny, kdo na svět pohlíží vnímavýma očima

Markéta Musilová Markéta Musilová
11. 1. 2019 13:20
Třebaže je rozlohou jen o málo menší než Česká republika, Irsko v současnosti nemá ani pět milionů obyvatel. O to obdivuhodnější je literární potenciál tohoto malého ostrovního státu.
Psychicky labilní a rozháraná hrdinka Frankie se v románu stěhuje do opuštěného domu po babičce.
Psychicky labilní a rozháraná hrdinka Frankie se v románu stěhuje do opuštěného domu po babičce. | Foto: Shutterstock

Pocházeli odsud samozřejmě velikáni typu Oscara Wildea, G. B. Shawa, Jamese Joyce nebo Samuela Becketta, ani současná irská literatura se ale nemá za co stydět.

Střední generace autorů, kam patří Colm Tóibin, John Banville nebo Anne Enright, si hravě vydobyla místo v kánonu anglicky psané literatury a dávno zdomácněla na poli překladové literatury. 

Posledních pět let se pak o slovo čím dál častěji hlásí mladí irští autoři. Hned dva se dostali do širšího seznamu finalistů posledního ročníku Man Bookerovy ceny a zájem o jejich díla vzrůstá také v zahraničí. Rovněž Češi už se zásluhou nakladatelství Argo a Kniha Zlín seznámili s reprezentativním vzorkem toho nejlepšího, co v poslední době v Irsku vzniklo, konkrétně s díly Lisy McInerney, Donala Ryana a Kevina Barryho. A na vydání v dohledné době čeká loňský megahit Sally Rooney nazvaný Normal People. 

Odeon nedávno uvedl na pulty knihkupectví v pořadí druhý román pětatřicetileté Sary Baume jménem Vyšlapaná čára.

Autorčina prvotina Jasno, Lepo, Podstín, Zhyna se před třemi roky setkala se značným ohlasem, vznikla podle ní divadelní adaptace v pražské MeetFactory a především kniha získala cenu Magnesia Litera za brilantní překlad Alice McElveen Hyrmanové. Ta do češtiny převedla i nynější Vyšlapanou čáru.

Asi každý z nás někdy zažil situaci, kdy se ocitl na opuštěném místě a narazil na stopy lidské činnosti - otisky v blátě, zářezy v kůře stromu - či v případě ruiny nějaké budovy na celé místnosti nebo věci osobní potřeby zanechané tak, jak je majitelé opustili. Někoho podobná setkání děsí, jiné svou tajemností naopak lákají.

Tak či onak nás opuštěná místa nutí klást si otázku, co po člověku zbude po jeho smrti, co hmatatelného po sobě zanechá. Právě v tomto duchu pojatá fotografie Richarda Longa nazvaná Vyšlapaná čára z roku 1967, vystavená v britské galerii Tate a zachycující lidskou stopu ve volné krajině, inspirovala Saru Baume k jejímu nynějšímu románu.

Odehrává se na irském venkově - přímo ideálním místě, kde rozháraná duše mladého člověka může hledat smysl života. Dle statistik se v Irsku momentálně nalézá na 230 tisíc opuštěných staveb. Do jednoho takového neobydleného domu se v románu Vyšlapaná čára vrací Frankie, psychicky labilní a značně rozháraná hrdinka. Chce utéct ruchu velkoměsta, dokázat okolí, že se o sebe zvládne postarat, a především najít sebe sama.

Richard Long: A Line Made by Walking, 1967
Richard Long: A Line Made by Walking, 1967 | Foto: Tate Gallery

Od smrti někdejší majitelky budovy, Frankiiny babičky, sice uplynuly tři roky, ale nic se nezměnilo. Dům je stále plný jejích věcí, na sklech jsou pořád patrné její otisky. Je to takové chaotické skladiště věcí, které nikdo nechce, které čeká, až si ho někdo všimne, až ho někdo ocení. Stejně jako jeho nová obyvatelka.

Třebaže je Vyšlapaná čára v pořadí druhým románem Sary Baume, jeho zárodky vznikaly před autorčinou úspěšnou prvotinou, konkrétně na kurzech tvůrčího psaní jako pokus o takzvanou creative non-fiction, tedy záznam skutečných událostí pomocí prostředků krásné literatury. Proto je toto dílo oproti prvnímu románu mnohem autobiografičtější a reflexivnější - má téměř deníkovou formu. 

K jeho vzniku přispělo několik okolností. V první řadě to dle Sary Baume byl silný dávivý pocit, který jako absolventka výtvarné školy zažívala při dohánění literárního dluhu. Jak četla všechny romány, které měla dávno znát, zdálo se jí, že je v nich až příliš mnoho příběhů, až příliš slov. Coby člověka, který se většinu života zaobíral vizuálním uměním, Baume lákaly primárně obrazy, představy. Nezajímal ji příběh jako takový, jejž ostatně také ve Vyšlapané čáře maximálně potlačuje, ale vjemy a emoce, které vyvolávají. 

Oproti jasné kompozici předešlého díla, vycházejícího ze čtyř ročních období, je jediným spojujícím prvkem nové prózy dlouhá čára, jež vede z města na venkov a volně spojuje jednotlivé obrazy.

Jeden motiv střídá druhý - pád, běh, koberec, postel, hvězda, vítr. Frankie se nad každým obrazem zastaví a dokonce se sama zkouší z existujících uměleckých děl s takovým námětem. Mnohem spíš než čistý román tak Vyšlapaná čára připomíná sborník z výstavy, soubor fotografií uměleckých děl, ledabyle pospojovaných křehkou sítí hrdinčiných úzkostí a obav.

Fotografie z knihy Vyšlapaná čára.
Fotografie z knihy Vyšlapaná čára. | Foto: Odeon

Navzdory odlišné kompozici jsou si oba romány Sary Baume v mnohém podobné. Na rozdíl od většiny současných irských próz, veskrze městských, jsou výlučně spojeny s venkovem a úmyslně postrádají jakoukoliv dialogičnost. Oba hrdinové Ray a Frankie jsou svým způsobem ztroskotanci.

Zatímco Ray je poznamenán podivnou výchovou otce, který jej držel v izolaci a namluvil mu, že je retardovaný, Frankie představuje typický produkt své doby. Tak jako tisíce dalších příslušníků generace Y vystudovala vysokou školu a následně se bezcílně potácí v bezčasí. Nedokáže se o sebe postarat, není schopna partnerského svazku. Byť dávno dospělá, do značné míry zůstává závislá na rodičích.

Vyšlapaná čára je neskutečně působivou studií hrdinky balancující mezi neštěstím a psychickou nemocí. Frankie však se svým rozpoložením statečně bojuje prostředky sobě vlastními.

Sara Baume: Vyšlapaná čára

Sara Baume: Vyšlapaná čára

(Přeložila Alice Hyrmanová McElveen)
Nakladatelství Odeon 2018, 320 stran, 329 korun

Pomocí umění a výtvarného vidění světa se pokouší najít řád v ještě horším skladišti nechtěných věcí, než je dům její babičky - ve vlastní hlavě. Třeba i tím, že fotí mrtvá zvířata, která nachází při toulkách krajinou (tyto snímky tvoří nedílnou část románu). 

Frankiiny fotky však nejsou samoúčelně bezútěšné či šokující, právě naopak. Stejně jako román Vyšlapaná čára zachycují křehkost světa kolem nás, přirozený koloběh života smrti a sotva zřetelnou stezičku v trávě, spojující divokou přírodu s jedincem - viditelnou jen těm, kteří na svět dokáží pohlížet vnímavýma a nezaujatýma očima umělce.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 1 hodinou

Závěť britského prince Philipa bude tajná dalších 90 let, rozhodl soud

Závěť zesnulého prince Philipa, manžela britské panovnice Alžběty II., bude zapečetěná a tajná ještě nejméně 90 let, rozhodl dnes nejvyšší soud. Důvodem je ochrana "důstojnosti a postavení" královny, píše BBC News. Již více než století je v Británii zvykem, že po smrti vysoce postaveného člena královské rodiny jsou soudy požádány, aby zapečetily jejich závěti.

Philip, známý též jako vévoda z Edinburghu, byl s královnou ženatý více než 70 let. Brali se ještě předtím, než usedla na trůn. Vévoda zemřel ve věku 99 let letos v dubnu.

"Míra publicity, kterou by zveřejnění pravděpodobně přilákalo, by byla velmi rozsáhlá a zcela v rozporu s cílem zachovat důstojnost panovníka," uvedl v dnes zveřejněném verdiktu soudce Andrew McFarlane.

Stejným způsobem zapečetěných posledních vůlí členů britské monarchie existuje zhruba 30. Ve správě je má nejdéle sloužící soudce nejvyššího soudu se specializací na rodinné právo, jímž je právě teď Andrew McFarlane, vysvětluje BBC. Nejstarší ze závětí pochází od prince Františka z Tecku, mladšího bratra královny Mary, rozené Marie z Tecku. Nejnovější je závěť královny matky z roku 2002.

Zdroj: ČTK
před 2 hodinami

Futsalisté na MS podlehli Brazílii 0:4, s favoritem drželi krok jen poločas

Čeští futsaloví reprezentanti ve druhém utkání na mistrovství světa v Litvě podlehli favorizované Brazílii 0:4. Rekordní pětinásobní šampioni vstřelili všechny branky ve druhém poločase.

Svěřenci trenéra Tomáše Neumanna nenavázali na úvodní vítězství 5:1 nad Panamou, třetí utkání ve skupině D sehrají v neděli proti Vietnamu, který má na kontě také tři body. "Kanárci" jsou po dvou kolech stoprocentní a mají jistý postup.

Čeští hráči v Klajpedě první půli drželi s Brazilci krok, i když gólmana Gerčáka dvakrát zachránila branková konstrukce. Šance si ale vytvořil i Neumannův tým, ty největší zahodili Seidler se Slováčkem.

Jihoameričané už po přestávce potvrdili roli jasného favorita. Mezi 23. a 24. minutou se dvakrát trefil Ferrao, nejlepší futsalista světa za poslední dva roky. Gerčáka poté překonali ještě kapitán Rodrigo a těsně před koncem Marlon. Češi tak s Brazílií prohráli i poosmé v historii.

Do osmifinále turnaje projdou dvě nejlepší mužstva z šesti skupin a čtyři nejlepší celky na třetích místech. Čeští futsalisté na světovém šampionátu startují počtvrté, nejlepším výsledkem Neumannova výběru je osmé místo z roku 2004.

Mistrovství světa ve futsalu v Litvě:

Skupina D:

Brazílie - Česko 4:0 (0:0)

Branky: 23. a 34. Ferrao, 26. Rodrigo, 20. Marlon.

Sestava Česka: Gerčák (Němec) - Záruba, Slováček, Koudelka, D. Drozd - Homola, Vokoun, P. Drozd, Křivánek, Rešetár, Seidler, Holý, Vnuk. Trenér: Neumann.

Panama - Vietnam 2:3 (2:2)

1. Brazílie 2 2 0 0 13:1 6
2. Česko 2 1 0 1 5:5 3
3. Vietnam 2 1 0 1 4:11 3
4. Panama 2 0 0 2 3:8 0

Skupina C:

Šalamounovy ostrovy - Portugalsko 0:7 (0:3), Thajsko - Maroko 1:1 (0:1).

1. Portugalsko 2 2 0 0 11:1 6
2. Maroko 2 1 1 0 7:1 4
3. Thajsko 2 0 1 1 2:5 1
4. Šalamounovy ostrovy 2 0 0 2 0:13 0

 

Zdroj: ČTK
před 2 hodinami

Ozonová díra je letos větší než Antarktida, výrazně se zvětšila v posledním týdnu

Ozonová díra nad jižní polokoulí je letos větší než obvykle a rozměry už přesahuje velikost Antarktidy. Uvedla to dnes evropská agentura pro sledování atmosféry Copernicus, podle níž se díra v ochranné vrstvě atmosféry výrazně zvětšila v posledním týdnu.

"Sledujeme poměrně velkou a potenciálně i hlubokou ozonovou díru," sdělil ředitel agentury Vincent-Henri Peuch. Zvětšování ozonové díry podle něj letos začalo běžně, podobně jako loni, kdy se však změnila v jednu z nejdéle trvajících za dobu měření.

Ozonová vrstva chrání Zemi před rakovinotvorným ultrafialovým zářením ze Slunce. Nad Antarktidou se vytváří každoročně. Vědci nicméně doufají, že by mohla díky omezení škodlivých látek v nadcházejících desetiletích zcela zmizet. Situace se zlepšila díky Montrealskému protokolu z roku 1987, jenž prakticky zastavil výrobu látek, které ozonu škodí.

Odborníci tvrdí, že se ozonová vrstva začíná obnovovat, ale zároveň dodávají, že bude zřejmě trvat do 60. let tohoto století, než z atmosféry zmizí škodlivé látky, podotkla agentura AP.

Zdroj: ČTK
Další zprávy