Mluviti stříbro, mlčeti zlato. Ale taky – líná huba, holé neštěstí. A tak se v české politice mluvilo. A mluví. Hodně. Někdy vtipně, občas úplně mimo a sem tam taky sprostě – ale hlavně tak, že některé výroky doslova zlidověly. V tomto kvízu vám nabízíme výběr z legendárních hlášek, které zazněly z úst domácích politiků v posledních desetiletích.
Jedno páteční ráno, které začalo radostí z očekávaných podzimních prázdnin – a skončilo smutkem celé vesnice. V říjnu 1966 se na velšský Aberfan zřítila obrovská masa uhelného odpadu a pohřbila školu plnou dětí. 144 mrtvých. Zděšená veřejnost, trauma přeživších – a královna, která přišla pozdě. Jedna z největších katastrof v dějinách Spojeného království navíc zůstala bez trestu.
Žloutenka, tedy virová hepatitida A, letos udeřila s nebývalou silou. „Nevím, kde jsem se nakazil. S nikým, kdo by měl žloutenku, jsem do kontaktu nepřišel. S lékařkou jsme se shodli, že asi v MHD, ale s jistotou to samozřejmě nevím,“ říká Honza z Prahy. Jeho případ potvrzuje, že už dávno neplatí, že se týká jen rizikových skupin. Jak se nákaze vyhnout?
Když Gary Williamson ve svých osmnácti letech náhle oslepl, zdálo se, že se jeho sny o fotografování rozplynuly. Dnes, o více než třicet let později, patří mezi nejvýraznější fotografy se zrakovým postižením v Evropě. Jeho černobílé snímky dokazují, že svět nemusíme vidět očima, abychom ho dokázali skutečně vnímat.
Anatolij Onoprienko, přezdívaný Bestie z Ukrajiny, Terminátor či Občan O, zavraždil během svého řádění 52 lidí, z toho 43 za půl roku. Systematicky střílel, zapaloval domy a nezanechával svědky. Masivní policejní hon selhal, mučení stálo nevinného další život. Nakonec to byla náhoda a sériové číslo stereo přístroje, co ukončilo řádění nejbrutálnějšího vraha postsovětského prostoru.
Křídlo, křehké jako papír a zdobené tisíci jemných, barevných šupinek, rozhoduje o životě a smrti motýla. V americkém záchranném centru provedli neobyčejnou operaci, která změnila osud ohroženého jedince. Video z ní se během několika dní stalo hitem internetu a okouzlilo miliony lidí po celém světě.
Věda, letectví, právo, medicína i aktivismus — česká historie i současnost skrývá desítky žen, které měnily a mění svět. Často bez slávy, ale s velkým dopadem na společnost i další generace. První pilotka. První profesorka. Průkopnice vědy, výzkumu i postavení žen ve vědě. Jejich příběhy překročily hranice své doby a ukazují, že odvaha a zvídavost jsou tou nejlepší inspirací.
Pamatujete si, s čím jste si hráli jako děti? Co se dřív jedlo, pilo, sbíralo nebo nosilo? A které značky byly tehdy pojem? Připravili jsme pro vás kvíz, který vás vezme na malý výlet v čase — do doby, kdy se na tělák nosily jarmilky, sbírala céčka a celá rodina se mazala indulonou. Otestujte si, jak dobře si pamatujete vůně, chutě, hračky i značky minulých let.
Ponořte se do odtajněných spisů a odhalte skutečnou pravdu za největšími případy bermudského trojúhelníku. Zmizení letky číslo 19 a záhada nákladní lodi USS Cyclops nejsou dílem mimozemšťanů. Jak se z lidských tragédií a technických selhání zrodil legendární mýtus 20. století?
Nejdřív to vypadalo jako zašlé kovové šperky z bazaru za pár dolarů. Jenže když se na ně podíval někdo znalejší, přišlo překvapení. Nález z kanadského sekáče teď zkoumají odborníci – a může jít o středověký poklad s nečekanou historií. Možná dokonce až z časů Západořímské říše.
Nejdřív to byla jen hudba, kterou poslouchali rodiče. „Bylo mi pět šest let a Queeni u nás hráli pořád,“ vzpomíná Tomáš Hykel. Tehdy se mu líbila písnička A Kind of Magic. Možná díky jejímu kouzlu má dnes Tomáš největší sbírku osobních věcí Freddieho Mercuryho na světě a s Peterem Freestonem, Freddieho přítelem, připravuje celosvětovou výstavu, která ukáže, co by už nikdo nikdy pohromadě neviděl.
Váží přes 500 kilogramů a vyhrál soutěž, o které mluví tisíce lidí. Navzdory vážnému zranění dokázal překonat všechny soupeře - a přesto se zdá, že mu na vítězství vůbec nezáleží. Příběh jednoho medvěda, který baví a inspiruje tisíce lidí po celém světě, začal v srdci divočiny na daleké Aljašce.
„Nikdy jsem nebyla v synagoze, ale přitom mám spoustu přátel židovského původu. Jsem šťastná, že se tam konečně podívám – z úcty k nim,“ říká Jitka Vodňanská během naší procházky po pražských ulicích. Už teď je jasné, že tahle vycházka nebude jen o Praze Dana Browna, ale i o hlubších příbězích, které se ve městě a jeho ulicích skrývají.
Že komáři neměli ani kapku vína, víme z lidové písničky. A ačkoli už je po komáří sezoně, teď se jasně ukazuje, že nejde jen o nepodloženou spekulaci. Nová vědecká studie naznačuje, že víno komárům opravdu moc nevoní. Zato pivo a trocha vášně? To je jiná liga.
Jindy klidnou čtvrť Lucas Valley ve městě San Rafael ve Spojených státech v posledních týdnech ovládl strach a nervozita. Desítky lidí hlásily podivné a nečekané útoky - útočník se objevil znenadání a mizel stejně rychle, jako přišel. Obyvatelé mluví o strachu i bizarní situaci, která by před pár týdny nikoho nenapadla.
Malebná nizozemská vesnice Zaanse Schans je místem, kam chce alespoň jednou za život zavítat snad každý turista. Dvacet minut od Amsterdamu tu návštěvníci najdou větrné mlýny, tradiční řemesla, malebné stezky – a jako bonus i obraz od Clauda Moneta v místním muzeu. Ročně tu mají turistů stejně jako na Pražském hradě. A to je pro místních sto stálých obyvatel problém.
Cesta na oslavu narozenin a výlet do přírody se během chvilky změnily v neuvěřitelný zážitek - díky obyčejné sadě na kopání z obchodu s laciným zbožím. To, co rodina z Oklahomy našla v hlíně, vyvolalo senzaci u odborníků i na internetu. Přitom k tomu stačila jen trocha štěstí a… pár kousků levného nářadí.
"Tak co, rostou?" Tuhle otázku teď houbaři pokládají všude - v práci, v hospodě i na benzince. A odpověď zní: ano, rostou. Než ale vyrazíte do lesa, je dobré vědět pár věcí od někoho, kdo to s houbami myslí opravdu vážně - a hlavně o nich hodně ví. Jan Wipler, mykolog z poradny Karlovarské krajské nemocnice, radí, jak na houby.
Na první pohled klidný den v tropických vodách poblíž severovýchodního pobřeží Austrálie. Slunce se tříští o hladinu, pod níž se pomalu pohybují stíny. A pak se to stane. Scéna, která překvapila i zkušené mořské biology, se odehrála během několika sekund – a dost možná přepíše učebnice biologie.
Představte si, že byste během procházky Šumperkem nevědomky míjeli místo, kde před více než 2800 lety žili lidé, stavěli domy, vařili v hliněných nádobách a schovávali zrní do zemních zásobníků. Přesně takový příběh teď odkrývají archeologové na okraji města, kde narazili na pozůstatky dosud neznámé pravěké osady.
