Praha - Češi konečně začali přemýšlet nad tím, co jedí. Nemalou zásluhu na gastronomickém obrození má i pořad Peklo na talíři. Autoři v něm spolu s moderátorem Romanem Vaňkem testovali nejhorší "šmakulády" na trhu. A jak se zdá, zákazníci i výrobci na to slyšeli.
"Třeba když jsme lidem ukázali, čím je napíchané křehčené maso a že ve výsledku za ten objem masa zaplatíte víc, od té doby jsem už o křehčené maso v obchodě nezavadil," říká režisér Martin Krušina, který s Romanem Vaňkem pokračuje v gastronomické odyseji v seriálu Jídlo s.r.o.
Rozhovor jsme pořídili v mobilním stánku Galerie NE, jež shromažďuje inspirativní příběhy lidí, kteří se nebáli říct "ne" a jít svou cestou. Krušinovo odmítnutí bylo jasné a hlasité: "Ne blafům a podfukům!"
Aktuálně.cz: Co říkáte současnému trendu, kdy se z jídla stalo populární téma a z kuchařů celebrity?
Martin Krušina: Myslím si, že to je skvělý. Protože jídlo je jednou z nejpodstatnějších součástí lidského života. Že naše země dospěla na začátku 21. století k tomu, že je dobré se zamyslet nad tím, co jíme, tak to je jedině dobře. Člověk toho sežere za celý život v tunách a výrazně to ovlivňuje kvalitu i délku života.
A je dobře, že konečně posloucháme odborníky. Konečně děláme celebrity z někoho, kdo něco umí, kdo něco ví. Že už to nejsou nafouklé kvazicelebrity, které jen projedou bulvárem a už jsou "slavné". Já rozhodně dávám vždy přednost odborníkovi třeba s vadou řeči, který o tom ví první poslední, než uhlazenému moderátorovi, který si o tom jen něco narychlo přečte.
A.cz: Takže Češi si už podle vás dávají pozor na to, čím si plní břicha?
Co máme zkušenost, když jezdíme po výrobnách, tak všude říkají, že ty největší "šmakulády" jsou na ústupu. Kupuje se toho méně a lidé se snaží, aspoň co jim finanční situace dovolí, vyhledávat trochu kvalitu. Když máte tři druhy šunky, tak ta nejhorší je šunka standard, tak ta je stále nejprodávanější, ale to, co je pod tím, třeba pizza nářezy, tak to už se skoro neprodává.
Vizitka Martina Krušiny
Narodil se v roce 1975 v Praze. Vystudoval obor politologie a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.
Začínal v domácím zpravodajství České televize. Sedm let strávil v TV Nova jako redaktor a posléze vedoucí zahraničního zpravodajství. Reportážemi přispíval do Televizních novin a pořadu Střepiny, spoluzakládal a vedl redakci pořadu Víkend. Tři roky působil jako redaktor hudebního časopisu Filter.
Od roku 2007 pracuje v internetové televizi Stream.cz, nejdříve jako dramaturg a později jako šéfdramaturg vlastní tvorby. Režijně zde vedl například pořady Peklo na talíři, Závod o Hrad či Národ sobě. Jeho nejnovějším projektem je série Jídlo s.r.o.
A.cz: Vyčistil váš pořad trh s potravinami od těch nejhorších "šmakulád?
Doufáme, že jo. Máme konkrétní výsledky. Některé naše díly dokázaly něco změnit. Třeba se přestaly vyrábět špekáčky z jednoho konkrétního podniku, který nebudu jmenovat. Když jsme odvysílali, že ty špekáčky jsou hnusné a nedají se jíst, tak pan majitel se rozhodl, že to změní, a začal vyrábět špekáček z masa, a ne ze separátu. Musel ho ale tím pádem lehce zdražit a klesly mu tržby.
A.cz: Jaké jsou další praktické důsledky vašeho pořadu kromě špekáčků?
Když jsme odvysílali díl o křehčeném mase, kde jsme názorně ukázali, že to maso je nejen napíchané vodou a nějakými přídatnými látkami, ale krom toho je ho ve výsledku méně, a je tedy dražší než normální maso. A dneska? V obchodě už křehčené maso nenajdu.
Kuchařské hvězdy Česka
Velký seriál online deníku Aktuálně.cz o nejlepších kuchařích České republiky.
A.cz: Co říkáte nejčastějšímu argumentu, že výrobci vyrábí nekvalitní jídlo, protože to tak zákazník chce? Chce mít ten svůj špekáček za pár korun… Je to alibismus?
Není. Prostě to tak je. Je to všechno otázka poptávky. Dokud ta poptávka bude, tak budou i tyto výrobky. O tom je vlastně náš další pořad, Jídlo s.r.o., kde se ptáme výrobců: "Proč toto vyrábíte?" Odpověď bývá vždy stejná: "Vyrábíme to, protože to po nás chce zadavatel." Tedy většinou nějaký řetězec. A ten řetězec to chce, protože to lidi kupují. Když to lidi přestanou kupovat, tak ten řetězec není blbej, aby prodával něco, co lidé nechtějí. Pak je ale otázkou, zda náš národ je připraven na to, jíst kvalitnější, a tudíž dražší potraviny.
A.cz: Mají Češi už menší "peklo na talíři"?
Ten pořad měl sice poměrně veliký zásah, některé díly viděly dva miliony lidí, ale to jsou pořád jen dvě desetiny národa. Ti, co to viděli, co se o to zajímají, tak jim to mohlo změnit stravovací návyky. Ostatně i mně osobně to změnilo návyky.
A.cz: Máte nějaký "kultovní" díl, kde jste odhalili něco ale opravdu nechutného?
Natočili jsme přes sedmdesát epizod, kde jsme rozebrali téměř sedmdesát podivných druhů jídla, ale co nám přišlo opravdu jako nechutný humáč, z něhož jsme se málem všichni při natáčení pozvraceli, tak to bylo, když jsme testovali vepřové konzervy. Když jsme je otevřeli, linul se z nich neuvěřitelný smrad. Vrcholem bylo, že když jsme otevřeli konzervu pro psy, tak tam bylo víc masa než v té konzervě pro lidi. Teda, jíst se to taky nedalo, taky to smrdělo a bylo to nechutné, ale byly tam mnohem větší kusy masa. Tak to nás tedy dostalo.
A.cz: A co na to výrobce?
My jsme Peklo na talíři nedělali jako konfrontaci s výrobci, protože těch dílů bychom natočili jenom pár, brzy by se nám tam nikdo nevyjádřil. Takže jsme to dělali tak, že jsme vždy nakoupili něco, co se nám zdálo divné, a nahrnuli jsme to před Romana Vaňka či jiného odborníka se slovy: "Tak a teď nám řekněte, co si o tom myslíte."
A.cz: Jakou máte zpětnou vazbu od výrobců? Co třeba žaloby?
Za tu dobu, co jsme ten pořad dělali, a to jsme natočili 77 epizod, tak ani jednou ta situace nedošla k soudu.
A.cz: Čím to asi bude…
No, to mi přijde vypovídající. Nicméně těch stížností byla spousta, většinou kvůli znevažování jména výrobce. Čili oni se nebránili těm informacím, co jsme tam našli za nekvalitní věci. Ale vadil jim třeba expresivní slovník Romana Vaňka: "Podívejte, co nám to sem ti šmejdi tady dávaj?!" Takže hned jsme dostali dopisy od výrobců i od řetězců kvůli znevažování jména.
A.cz: Kdo nese hlavní díl viny za nekvalitní jídlo v českých obchodech?
Jak už rok jezdíme po výrobnách, tak myslím, že výrobci nejsou ti hlavní viníci. Oni potřebují nakrmit svoje zaměstnance. Přijde za nimi řetězec a řekne, že chce vyrobit párky za šedesát, za padesát a taky za pětatřicet. Umíte? Jestli neumíte, objednáme si to třeba v Polsku. Jim je jedno, kde si to objednají. Výrobce stojí před existenciálními otázkami: Mám tu dvě stě zaměstnanců, skloním se a budu vyrábět i šmejdy, abych je uživil? Nebo budu vyrábět jen kvalitu, ale budu mít tři zaměstnance a budu to prodávat ve třech obchodech v okolí.
A.cz: Přijde mi, že se mění i výjevy v supermarketech. Dříve se tam lidé přetahovali o nejlevnější potraviny, dnes si pečlivě čtou složení výrobku a podle toho se rozhodují, zda si ho koupí.
Ano, to je moc dobře. Zákazníci si už snad uvědomují, že je výhodnější si koupit jeden kvalitní masitý špekáček než za stejnou cenu dva ze separátu. Roman Vaněk říká nádhernou věc: "Lepší do břicha lžička medu nežli kýbl hnoje." Tím by se lidi měli řídit a nekupovat plné vozíky nekvalitních potravin, ale raději menší objem, ale kvalitnější kousky.
