Foto: Václav Vašků

Brutalita politických procesů 50. let aneb Ten se dozná, k čemu budeme chtít

Ještě reformní komunisté na konci 60. let, dokonce i mnozí dnešní komunisté, hájili svou "rudou knížku" slovy, že neměli tušení o zvěrstvech během politických procesů 50. let. Pochopitelně se vědělo, co se děje, a krom toho, dalo se to i docela dobře odhadnout díky zkušenostem s bolševickou revolucí a třídním bojem v SSSR. Ostatně Jaroslav Žák již v roce 1948 vylíčil scénu, kterou známe spíše z knih někdejších politických vězňů, vycházejících na počátku 90. let:

"Á, ta svině," řekl, jakmile zaslechl jméno pana řídícího. "Tak ten smrad už je v díře. A to si s ním pudu vyřídit oučty. To von mi udělal z kluka idiota a poslal ho do tý školy pro blby. Z třídní nenávisti!"

"Rozbít mu kušnu," zažmoulal Hasenvogel plnými ústy.

"Buďte, fotr, bez starosti, my si ho s Pechočem vememe do prádla. Řádnej vejslech podle pravidel. Co říkáš, Venco?"

"Říkám, že ten se dozná, k čemu budeme chtít."

"(…) esli chceš něco vědět, tak my zavíráme taky dělníky. A musíme se s tím tumlovat, páč až budou všecky lidi zavřený, pak teprv bude pravej komunismus."

"Komunismus nejni žádnej blahobyt, to je vojna jako řemen."