reklama
 
 

Komunisté terorizují občanstvo a Gottwald lže, psali novináři před únorovým pučem. Po něm už nemohli

21. 2. 2018 7:36
Přestože značná část veřejnosti v poválečné euforii ještě věřila v lepší zítřky slibované Klementem Gottwaldem, ti prozíravější si už ve zlomovém roce 1948 uvědomili, že Československo čekají desítky let temné totality. Arcibiskup Josef Beran například volal „vzpamatujte se“ a varoval před bratrovražednými boji. Co o tehdejších událostech psaly noviny? Jak se lze přesvědčit v následujících citátech, mísily se v nich vizionářské předpovědi i slepá víra ve šťastný konec.

22. únor, tři dny před převratem

Gottwald lže, píše Svobodné slovo

Svobodné slovo tři dny před převratem psalo o stížnosti národních socialistů na projev předsedy vlády a šéfa komunistické strany Klementa Gottwalda k dělníkům a odborářům při demonstraci na Staroměstském náměstí v Praze. Gottwald podle nich při vysvětlování vládní krize zamlčoval důležitá fakta a pomohl si i vyloženými nepravdami.

"Takovýmto prostoduchým tvrzením se komunistům nepodaří odvést pozornost od toho, že se pokoušejí dostat policii do své výlučné moci a tímto způsobem terorizovat občanstvo zejména před volbami," píší noviny.

Co bylo dál: Komunisté ovládli nejen policii, ale po převratu i celý stát. Gottwald se stal prezidentem. Komunistický režim, v jehož čele stál, začal zatýkat nepohodlné občany, budovat tábory nucených prací a popravovat odpůrce. Prvním popraveným se stal generál Heliodor Píka.

Komunisté vyhazují dělníky z práce

Novináři národněsocialistického Svobodného slova komunisty kritizovali také za to, že nutili dělníky v pražské strojírenské továrně v Libni podpořit je a stávkovat. Ty, kteří to odmítli, vyhodili z práce - ještě v době, kdy v Československu panovala demokracie.

"Komunisté se přesvědčili, že nikdo nezůstal v dílnách a v kancelářích. Setrvání na pracovišti bylo přísně zakázáno. Pod tímto tlakem dělníci raději odešli na schůzi. Ještě před hlasováním však předseda upozornil, že kdo bude hlasovat proti komunistům, vylučuje se ze závodu. Přesto se našel dělník, který hlasoval proti. Byl okamžitě vyveden ze závodu a stíží ušel tělesnému ztýrání."

Co bylo dál: V té době to mohlo vypadat jako exces. Později se však ukázalo, že fyzické týrání lidí nesouhlasících s režimem a jejich vyhazování z práce patřilo k běžnému životu v totalitním státě vedeném komunisty.

Co se dělo v Československu v únoru 1948?

  • 13. února

Ministři národních socialistů, lidovců, sociálních demokratů a slovenských demokratů se ohradili proti kádrovým změnám ve Sboru národní bezpečnosti. Vláda přijala usnesení, které mělo zabránit snaze komunistů policii ovládnout.

  • 20. února

Protože komunisté odmítali ostatním stranám vyhovět, podali ministři tří partají (kromě sociálních demokratů) demisi. Spoléhali přitom na pomoc prezidenta Edvarda Beneše, který mohl demisi odmítnout, nebo jmenovat úřednickou vládu a vypsat předčasné volby. Premiér Klement Gottwald se s Benešem sešel a přesvědčoval ho, aby demisi přijal a vládu doplnil komunisty.

  • 21. února

Gottwald zorganizoval demonstraci na Staroměstském náměstí, aby prezidentovi dokázal, že jeho návrh řešení vládní krize má podporu u dělníků. Poté prezidentovi pohrozil, že pokud demisi nepřijme, vyhlásí generální stávku, vyšle do ulic ozbrojené Lidové milice a na pomoc si pozve i sovětská vojska.

  • 24. února

Dva a půl milionu lidí se zúčastnilo generální stávky. Lidové milice obsadily sídlo sociální demokracie v Lidovém domě.

  • 25. února

Demisi podali i sociálnědemokratičtí ministři Václav Majer a František Tymeš. V pohotovosti čekalo šest tisíc ozbrojenců Lidových milicí. Beneš se krátce sešel s Gottwaldem, přijal demisi dvanácti ministrů a navzdory ústavě souhlasil s dosazením komunistů do vlády. Pak Gottwald zamířil oznámit novinu davu shromážděnému na Václavském náměstí. Proti prezidentově rozhodnutí demonstrovalo jen pět tisíc vysokoškoláků, učitelů a novinářů, které policisté v pražské Nerudově ulici zbili.

24. únor, den před převratem

Ministr informací zakázal jinému ministrovi mluvit v rozhlase

Sociálnědemokratický ministr Václav Majer nedostal svolení promluvit v Československém rozhlase, který ještě před převratem kontroloval komunistický ministr informací Václav Kopecký. Psalo o tom Právo lidu:

"Václav Majer, který po nastolení nacistické hrůzovlády pracoval proti hitlerismu v ilegalitě doma a později bojoval jako československý zahraniční voják na Marně a Loiře. Václav Majer, který z Londýna velmi často podle svého nejlepšího vědomí a svědomí rozhlasem povzbuzoval ujařmený národ. Václav Majer, který mluvil k národu jako ministr v dobách nejtěžších, kdy musel shánět chléb, nesměl v sobotu mluvit československým rozhlasem. Stalo se, že ministr informací Václav Kopecký svými příkazy znemožnil druhému členu vlády v rozhlase promluvit."

Co bylo dál: I zde se ukázalo, že jde opět o předzvěst budoucího vývoje, o pár dní později už bylo umlčování nepohodlných naprosto běžné. Václav Majer emigroval v létě 1948 do Velké Británie, pak odešel do USA, kde v roce 1972 zemřel. Angažoval se v exilové Radě svobodného Československa, která chtěla v zemi obnovit demokracii.

Novinář Pavel Tigrid nedostal pas a emigroval

Pavel Tigrid, někdejší šéfredaktor časopisu Vývoj, jednoho z mála titulů, které se odvažovaly komunisty otevřeně kritizovat, těsně před pučem emigroval. Informovalo o tom Právo lidu:

"Tigrid před třemi dny žádal o cestovní pas, který mu ministerstvo vnitra odmítlo vydat. Přesto však opustil území republiky i bez právoplatného souhlasu příslušných orgánů. Podle sdělení jeho spolubydlícího je Tigrid dnes již v Německu."

Co se dělo dál? Pavel Tigrid po odchodu do Mnichova vedl redakci rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Pak přesídlil do USA, kde založil exilový magazín Svědectví. Do vlasti se vrátil po sametové revoluci a působil jako ministr kultury v první vládě Václava Klause. Zemřel v roce 2003. Pas pak stejně jako on nedostaly ještě tisíce lidí, řada dalších byla zatčena či zabita při pokusech emigrovat ze země.

Lidovci marně věřili v parlamentní demokracii a v prezidenta Beneše

Den před komunistickým převratem napsali lidovečtí politici prezidentovi Edvardu Benešovi otevřený dopis s vírou, že hlava státu vládní krizi zažehná.

"Výkonný výbor strany očekává v souladu s miliony věrných Čechů a Slováků, že politická krize bude řešena způsobem zcela ústavním a parlamentním. Vláda, která by vám, ústavnímu prezidentu naší demokratické republiky, byla předložena, musí býti vládou vpravdě parlamentní, to je vzniknuvší z členů našeho parlamentu a opírající se o hlasy jejich důvěry. Každá jiná cesta by byla v rozporu s ústavou a s cítěním našeho demokratického lidu."

Co bylo dál: Byla to naivní víra, komunisté zavedli vládu jedné strany a  parlamentní demokracii na desítky let pohřbili.

Britský list People: Blíží se komunistický puč

Lidová demokracie tentýž den přinesla také reakce zahraničních novinářů. Ti už tušili, že je zle.

"V příštích dnech se může každým okamžikem stát, že bude vydán rozkaz, který vyvolá komunistický puč a ukončí naděje Anglo-Američanů, že si Československo zachová úlohu poslední bašty, chránící západní Evropu od komunistického vlivu," vyjádřil se například britský list People.

25. únor, den puče

Arcibiskup Beran varuje: Bratrovražedným bojům se nevyhnete!

Pražský arcibiskup Josef Beran ještě v den puče vydal v Lidové demokracii úvodník, ve kterém varoval před pokusem komunistů o radikální politický převrat. Předvídal v něm i pozdější bratrovražedná krveprolití, která nastala během politických procesů či při pokusech lidí utéci ze země.

"Zapřísahám vás všechny pro drahou, v koncentračních táborech a žalářích prolitou krev naších bratří a sester! Pro slzy a bolesti českých žen a matek! Vzpamatujte se! Vím, že nechcete rozdmýchávat bratrovražedné boje, ale takto se jim nevyhnete! Zamyslete se nad svou zodpovědností! Udržujte právní řád! Všichni schválili zásadně program socializace. Všichni k němu pracovali a chtějí pracovat. Právní cestou se dosáhne trvaleji reforem i těch nejradikálnějších. Čtěte dějiny! Přesvědčte se! Neničte odkaz prezidenta Osvoboditele a práci prezidenta Budovatele. Nevděk bolí, a nevděk bývá stíhán kletbou."

Co bylo dál? Beran měl pravdu. Češi začali vraždit Čechy - komunisté během politických procesů likvidovali nepohodlné lidi. Pokud jde o Berana, po komunistickém puči odmítl podřídit církev komunistické moci. Byl protiprávně internován a sledován Státní bezpečností, jejíž příslušníci se na něj neúspěšně snažili najít kompromitující materiály. V roce 1965 odjel do Vatikánu a návrat mu komunisté už nepovolili. Zemřel o čtyři roky později.

26. únor, den po převratu

Kormidelník Gottwald má důvěru národa

S komunistickým pučem skončil v Lidových novinách (po válce vycházely pod názvem Svobodné noviny) šéfredaktor Ferdinand Peroutka a na jeho místo nastoupil komunista Jan Drda, který převrat oslavoval ve svém prvním úvodníku.

"Místo signálu ke zmatku se stal minulý pátek předvolacím lístkem k politické maturitě našeho národního společenství. Nedošlo k bitkám, nedošlo ani k rozkolu. Klement Gottwald, kormidelník, jenž nedezertoval od řízení státní lodi, má dnes takovou důvěru národa, že mohl sestavit už listinu nové vlády opravdové Národní fronty, v níž se o odpovědnost budou podílet příslušníci všech stran ne podle stranického dělítka, ale podle nejmohutnějšího spolčovatele lidí téhož národa, podle uvědomělého a dělného vlastenectví."

Co bylo dál: Čas ukázal, že Československo neprošlo politickou maturitou, ale komunistickým pučem, který skutečnou politiku zcela zlikvidoval.

Ferdinand Peroutka hned po puči odešel do Velké Británie a odtud do USA. V exilu vedl české oddělení stanice Svobodná Evropa a stal se členem Rady svobodného Československa. Zemřel v roce 1978 a po sametové revoluci byl pohřben na pražském Vyšehradě.

Jan Drda byl dvakrát zvolen do Národního shromáždění a stal se předsedou Svazu československých spisovatelů. V roce 1968 se postavil proti invazi vojsk Varšavské smlouvy a o dva roky později zemřel.

Další lidé vyhození z práce. A stávka jako "atomová puma pracujících"

Nadšení z úspěchu komunistického puče čišelo i z článku Svobodných novin popisujícího generální stávku a další propouštění nepohodlných zaměstnanců z průmyslových podniků po celém Československu.

"Stávka je těžkou zbraní armády pracujících. Generální stávka je atomovou pumou jejich výzbroje. Zničí každý pokus o odpor, jsou-li stávkující svorní. Kladno hlásilo skvělý průběh, jen tři stávkokazi na dole Generál Svoboda: byli vyloučeni ze závodu. Na sedmdesát tisíc osob přerušilo v úterý v poledne práci. Ve Stalinových závodech v Mostě bylo propuštěno šest zaměstnanců, kteří se postavili proti stávce. Zlínské závody Baťa stávkovaly na sto procent. Akční výbor podniku vyloučil ze zaměstnání náměstka generálního ředitele Sýkoru, Masnera, ředitele Kvapila, Knapa a dalších devatenáct vedoucích úředníků."

Co se dělo dál? Nastalo 41 let totalitního režimu. Likvidace a umlčování nepohodlných, vyhazovy z práce, emigrace elit národa. Všechno, co šlo pozorovat již pár dní před převratem a během něj, se stalo běžnou součástí života v Československu.

autor: Tomáš Maca | 21. 2. 2018 7:36

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama