Foto: Viacheslav Lopatin / Shutterstock.com

Nálepkování a rozdělení společnosti aneb potíže třídních revolucionářů

Jedním ze zdařilých fíglů nastupujícího komunismu bylo umělé rozdělení společnosti do tříd, tedy jakýchsi "kast", jejich nálepkování a poštvávání proti sobě: dělnická třída proti buržoazii, revolucionáři proti reakci.

"Týnecké obyvatelstvo bylo totiž jak rasově, tak třídně neuvědomělé a libovalo si v nezdravém míšení kast. To se jevilo i v tom, že mezi jednotlivými třídami byly uzavírány příbuzenské svazky, řada dělnických chlapců studovala a vystudovala na reálném gymnáziu, a s takovým lidem pak mají třídní revolucionáři potíž, poněvadž nikdo neví, čí vlastně je. (…) Rozdělíš lidi na černé a bílé, na červené a modré, na blondýny a brunety a teď se, člověče zrzavá, honem někam hlas, bude se to mydlit a to nejde, abys zůstal stranou."

"Tak já ti říkám: rasismus je svinstvo, třídní boj je svinstvo číslo dvě, a dokud se budou lidi pobíjet proto, že druhej má jinej nos, víc peněz, jiné názory nebo třeba takovýho či makovýho tátu, tak bude na světě pořád peklo."

"Ano, dnes to zase všechno bohužel ožívá, včetně hesla 'kdo nejde s námi, jde proti nám'," upozorňuje odborník na soudobou českou a ruskou literaturu Vladimír Novotný. "Satirik toto postřehl již před sedmdesáti lety a pojmenoval, což je velmi důležité." A skutečně, dnes si v této souvislosti nelze nevzpomenout na Zemanovu "třídní" nálepku "pražská kavárna" či na Klausovy "nemakačenky z Prahy".