Už jako dítě choval Libor Šejna v paneláku poštolky a jestřába, později se mu coby hajnému po hájovně procházela srnčata i vydry. Lidé mu nosili stále další zraněná zvířata, a tak v Makově nedaleko Písku založil záchrannou stanici. O handicapovaná a poraněná zvířata se nepřetržitě stará už 35 let – 7 dní v týdnu, 365 dní v roce. „Lidi, kteří tu pracují, musí být trochu magoři,“ říká s nadsázkou.
Mělo to být nejkrásnější ráno jejich života. Devatenáctiletá Iryna si ještě večer předtím nalakovala nehty a Serhij běžel na trh pro pět tulipánů. Zatímco si v Paláci kultury v Pripjati slibovali lásku, čtyři kilometry od nich z otevřeného reaktoru stoupal neviditelný zabiják. Dnes, o 40 let později, utíkají před válkou, ale stále drží jeden druhého.
Malý ostrov u pobřeží Nového Skotska je už více než dvě století spojen s posedlostí, která pohltila hledače pokladů, inženýry i dobrodruhy. V hloubce desítek metrů tu má ležet „Money Pit“ – tajemná jáma plná dřevěných plošin, zaplavovacích tunelů a možná i nevyřčeného bohatství. Jenže čím hlouběji se lidé dostávají, tím víc se zdá, že odpověď se neustále vzdaluje. Nebo tam možná nikdy nebyla.
Byla na prahu velké kariéry, našla sport, který si zamilovala – a byla v něm výjimečně dobrá. Příběh Moriah „Mo“ Wilsonové ale náhle skončil násilnou smrtí, která otřásla sportovním světem. Nový dokument se k němu vrací jinak: ne jako k senzaci, ale jako k lidskému příběhu, jehož skutečné těžiště leží jinde, než by se na první pohled mohlo zdát.
Americký prezident Donald Trump opět rozvířil vody kolem jednoho z největších mysterií moderní historie. Během pátečního projevu oznámil, že jeho administrativa při prověřování vládních archivů narazila na materiály o neidentifikovaných létajících objektech (UFO), které by mohly změnit dosavadní vnímání tohoto fenoménu.
Moderní chytré telefony se často chlubí odemykáním obličejem, které má chránit osobní data. Nový test britské neziskové spotřebitelské organizace Which? ale ukazuje, že u mnoha zařízení lze tuto ochranu překvapivě snadno prolomit - někdy stačí obyčejná fotografie majitele.
Mnoho lidí má pocit, že ve svém pejskovi umí dobře číst a přesně poznají, co se v něm odehrává. Vědí, kdy má radost, kdy je unavený a kdy se mu nechce ven. Nové výzkumy ale ukazují, že právě u bolesti si majitelé často nejsou tak jistí, jak si myslí. A někdy ji přehlédnou v okamžiku, kdy je ještě nenápadná, ale už může být nebezpečná.
Gibraltarský průliv byl po tisíciletí „úzkým hrdlem“ světového obchodu i bojištěm mocností. Nyní španělští archeologové v tamních vodách zdokumentovali unikátní hřbitov plavidel. Mezi 134 vraky leží fénické koráby, římské galéry i španělské lsti z dob bojů s Brity. Vědci však varují: Čas na záchranu těchto svědků historie se kvůli klimatu a stavbám v přístavech krátí.
Naše babičky vařily úplně jinak, než to děláme my. Není proto vůbec divu, že řadu tradičních českých pokrmů už vůbec neznáme a jejich názvy nám nejsou ani trochu povědomé. Mnohé z nich tak dovedou rozklíčovat jen ti, kdo se o gastronomii více zajímají. Patříte k nim? V tom případě si můžete znalosti prověřit v následujícím kvízu.
Na první pohled jde o nenápadný objev z laboratorního prostředí. Žádná převratná technologie, žádný nový zázračný lék na pultech lékáren. Přesto výsledky experimentů vyvolaly mezi vědci i lékaři nebývalý zájem – ukazují totiž, že cesta k ovlivnění chuti k jídlu a metabolismu možná nemusí být tak složitá, jak se dosud zdálo.
Rozvětvená rodina Kepnerových si před dvěma lety vyrazila na výletní plavbu jednou z luxusních zaoceánských lodí. Vrátilo se jich ale o jednoho méně, osmnáctiletá Anna za záhadných okolností přímo na palubě zemřela. Až donedávna nebylo jasné, kdo má úmrtí dívky na svědomí. Úřady ale nyní viníka označily.
Safari Park ve Dvoře Králové nad Labem potvrdil, že patří do světové špičky v chovu vzácných šelem. Na začátku dubna se tam narodila čtyři mláďata hyenky hřivnaté – nejmenšího druhu hyen, který se živí termity. Pro evropské zoologické zahrady jde o unikát.
Ještě nedávno byl ledovec známý jako A-23A největším na Zemi. Zabíral plochu zhruba jako celý Moravskoslezský kraj a na moři strávil téměř 40 let. Jeho pouť se uzavřela letos na jaře v jižním Atlantiku, více než dva tisíce kilometrů od místa, kde se kdysi zrodil. Jeho postupný úbytek navíc pravidelně monitorovaly satelitní mise.
Inženýr z Paříže Ari Hodara si koupil o víkendu charitativní los za sto eur jen tak mimochodem. O pár dní později mu zástupci aukční síně Christie’s přes videohovor oznámili, že se stal majitelem originálního díla od Pabla Picassa v hodnotě jednoho milionu eur. Unikátní tombola s číslem 94 715 vynesla v přepočtu stovky milionů korun na boj s Alzheimerovou chorobou.
„Déšť pronikal úplně všude,“ popsal jeden z obyvatel Saipanu okamžiky, kdy supertajfun Sinlaku zasáhl tichomořské ostrovy. Vítr měl ničivou sílu a demoloval vše, co mu stálo v cestě. Tamní obyvatelé jsou na podobné scénáře zvyklí, supertajfun je ale překvapil. „Tropické bouře se v západním Pacifiku mohou objevit kdykoliv během roku, duben je pro ně ale hodně netypický,“ vysvětlují meteorologové.
Na moři strávil Frederick Fleet většinu svého života. Zpátky se nedržel ani poté, co se mu podařilo přežít potopení slavné zaoceánské lodi Titanic. Prožitá hrůza si na něm ale vybrala krutou daň. Na to, co viděl v osudnou noc z 14. na 15. dubna 1912, nedokázal zapomenout do konce života.
Na první pohled nevinný zlozvyk, který mnozí ani nevnímají. Chroupání ledu ale může podle odborníků vést k zpočátku nenápadnému poškození zubů, které se projeví až časem. „Žvýkání ledu je pro ústní zdraví škodlivé,“ upozorňuje dětský zubař Matthew Cooke a vysvětluje, proč něco tak banálního může skončit i náročným a drahým zákrokem.
Na noční obloze nad Belfastem se objevila loď, která přepsala dějiny. Téměř tisíc dronů vytvořilo siluetu Titaniku v jeho domovském přístavu: přesně tam, odkud před více než sto lety vyplul přes anglický Southampton na svou první a zároveň poslední plavbu. Světelná rekonstrukce připomněla nejen technologický zázrak své doby, ale i příběh, který dodnes nepřestává fascinovat.
Ještě před několika desetiletími by myšlenka vody na Měsíci zněla spíše jako sci-fi. Dnes však vědci stále častěji nacházejí důkazy, že náš přirozený satelit skrývá zásoby ledu, a to především v hlubokých kráterech poblíž pólů. Nová studie nyní naznačuje, kde by mohlo být ledu nejvíce a jak se na Měsíci pravděpodobně hromadil. Například pro budoucí mise Artemis jde o zprávu zásadního významu.
