Miliardy let starý mrazák. Na dně měsíčních kráterů leží klíč k dalšímu kroku do vesmíru

Přidejte si Aktuálně.cz mezi preferované zdroje na GoogluPřidat Aktuálně.cz mezi preferované zdroje

Ještě před několika desetiletími by myšlenka vody na Měsíci zněla spíše jako sci-fi. Dnes však vědci stále častěji nacházejí důkazy, že náš přirozený satelit skrývá zásoby ledu, a to především v hlubokých kráterech poblíž pólů. Nová studie nyní naznačuje, kde by mohlo být ledu nejvíce a jak se na Měsíci pravděpodobně hromadil. Například pro budoucí mise Artemis jde o zprávu zásadního významu.

Klíčem k pochopení měsíční vody jsou takzvané „chladné pasti“ - krátery na měsíčním povrchu, které se nacházejí v trvalém stínu a v některých případech neviděly sluneční světlo už miliardy let. V těchto oblastech panují extrémně nízké teploty, takže případný led se nevypařuje do kosmického prostoru.

Nyní vědci analyzovali teplotní data z přístroje Diviner na sondě NASA Lunar Reconnaissance Orbiter a pomocí počítačových simulací modelovali vývoj měsíčních kráterů v průběhu času. Výsledky ukázaly zajímavý vzorec: Nejstarší a nejdéle zastíněné krátery zároveň vykazují nejsilnější známky přítomnosti ledu. „Zdá se, že nejstarší krátery na Měsíci obsahují také nejvíce ledu. To naznačuje, že se voda na Měsíci hromadila víceméně nepřetržitě po dobu tří až tří a půl miliardy let,“ vysvětluje planetární vědec Paul Hayne v mezinárodní studii publikované v časopise Nature Astronomy.

Ledový poklad v kráteru Haworth

Led však není rozložený rovnoměrně, což vědce dlouho mátlo. Zatímco některé „mrazáky“ jsou plné, jiné zejí prázdnotou. „Je jasné, že led má velmi nerovnoměrné rozložení. Nesoustředí se ve stejném množství v každém kráteru a dlouho jsme neměli dobré vysvětlení proč,“ dodává Hayne.

Studie nyní jako hlavního favorita pro budoucí těžbu vytipovala kráter Haworth poblíž jižního pólu. Ten podle modelů zůstává v permanentním stínu přes tři miliardy let, což z něj činí ideální rezervoár.

„Najít vodu mimo Zemi ve využitelné podobě patří k nejdůležitějším výzvám současné astronomie,“ podotýká vedoucí výzkumu Oded Aharonson.

Odkud se vzala? Možná ze sopek

Původ měsíční vody zůstává předmětem debat, ale scénář o jednorázovém dopadu obří komety ustupuje do pozadí. Vědci se nyní přiklánějí ke kombinaci několika vlivů. Část vody mohla na povrch vytlačit dávná sopečná činnost z nitra Měsíce, zbytek doručily komety a asteroidy.

Voda dražší než diamanty

Dovézt vodu ze Země na Měsíc je logistická noční můra.

Cena: Doprava jednoho kilogramu nákladu na Měsíc stojí přibližně 1,2 milionu dolarů (cca 28 milionů korun). Sklenice vody ze Země by tak stála víc než luxusní auto.
Hmotnostní past: Aby raketa vynesla 1 kg vody na Měsíc, spotřebuje desítky kilogramů vlastního paliva.
Měsíční „těžba“: Pokud bude možné využít led z kráteru Haworth, cena za litr vody klesne o 95–99 procent.
Strategická surovina: Z jednoho kubíku měsíčního ledu lze vyrobit dostatek kyslíku pro jednoho astronauta na 200 dní.

Překvapivě se voda může tvořit i dnes. „Sluneční vítr neustále bombarduje Měsíc vodíkem, který se při kontaktu s měsíčním prachem může přeměnit na vodu,“ uvádí Hayne.

Objev má obrovský praktický význam. Voda na Měsíci nebude sloužit jen k pití pro astronauty. Jejím rozkladem lze získat vodík a kyslík – tedy základní suroviny pro výrobu raketového paliva. Měsíc by se tak mohl stát „čerpací stanicí“ pro lety k Marsu a dál do sluneční soustavy.

Přesné odpovědi však podle vědců přinese až přímý průzkum. „Nakonec tuto otázku vyřeší pouze analýza vzorků,“ říká Hayne. „Budeme muset na Měsíc vyrazit, analyzovat materiál přímo tam nebo ho dopravit zpět na Zemi.“