Analýza - Letošní rok je z hlediska návštěvnosti českých filmů zřejmě nejslabší za posledních zhruba deset let. Za uplynulou dekádu se každoročně našlo pět šest českých filmů, které mají návštěvnost alespoň 200 tisíc diváků, mnohdy mezi nimi dva až tři tituly měly návštěvnost kolem půlmilionu a téměř každý rok nějaký film atakuje milionovou hranici.
Letos zatím vznikl jediný film, který se bezpečně dostane přes dvousettisícovou návštěvnost, a to velkorozpočtové „národní" Lidice, kde ovšem jistou (a ne zcela dobrovolnou) část publika tvoří žáci základních a středních škol na povinných výukových představeních. Po třech týdnech promítání má na kontě přes 180 tisíc návštěvníků a přes 22 milionů korun na tržbách.
Dostáváme se tak k dlouhodobějšímu historickému minimu z roku 2002, kdy 200 tisíc diváků z českých titulů nasbíraly pouze dva snímky, Mach a Šebestová a Rok ďábla.
Vliv krize a čekání na zázrak
Problém se nedá hledat jen jednoduše v kvalitě filmové produkce ani vztahu diváků k českému filmu jako určité značce. Již celkové letošní čtvrtletní tržby byly o více než třetinu horší než loni, přestože se hrálo o 10 procent představení více. Průměrná návštěvnost tedy prudce klesá. Chození do kina se minimálně tento rok ocitá v úpadku.
Celková návštěvnost je na historickém minimu od roku 2004. Zdaleka nejlepší výsledky měla česká kina za poslední dva roky - tedy v období finanční krize, kdy lidé začali šetřit na koupích bytů, aut a drahých dovolených a dopřávali si menší požitky jako právě chození do kina či nákup DVD.
Čtěte také:
V Česku po roce 1989 skončilo 1300 kin
Česká kina loni vykázala nejvyšší tržby v historii
Kinaři a distributoři nyní čekají na letošní milionový, nebo alespoň půlmilionový český film. Naději pro ně představuje už jen komedie Jiřího Vejdělka, Muži v naději, jež bude mít premiéru na konci srpna (Vejdělkův předchozí počin, Ženy v pokušení byl právě oním milionovým hitem.)
Do konce roku už není ve výhledu další podobný titul. Větší zájem chce vzbudit Saxána a Lexikon kouzel, ale otázka je, jak chce podobný snímek uspět v konkurenci Harryho Pottera či trojrozměrných animáků.
Spíše pro fajnšmekry pak bude určen třeba počítačově (do)animovaný černobílý Alois Nebel a pouze v rámci filmografie Roberta Sedláčka může být snímek Rodina je základ státu chápán jako diváčtější počin.
Apel na národnostní cílení
Lidice svým úspěchem relativně překvapily, protože samo téma nebylo živé a spíše upadlo v zapomnění kvůli propagandistickému zneužívání za minulého režimu. Nicméně způsob, jakým se snímek vetřel do povědomí potenciálního publika, byl velmi propracovaný a vykazuje všechny znaky filmového hitu - včetně například poněkud perverzního nápadu s vydáním soundtracku s popovými písničkami. Viz zde či zde.
Lidice svým apelováním na národnostní cítění lákají především diváky starší generace, která v kinech nenalézá dost filmů, jež by pokládala za hodnotné, a má pocit, že se česká kinematografie málo věnuje historii a že je uměním potřeba zaplňovat „bílá místa v paměti". Lidice jsou ale především film, který nevyžaduje žádnou angažovanost a rozdělení „dobra" a „zla" nemůže ukázat jinak než jednoznačně, protože tato tragická epizoda dějin ani jiný pohled neumožňuje.
I proto vkusu střední a starší generace Lidice vyhovují více než silně revizionistický snímek Habermannův mlýn od režiséra Jura Herze, který měl loni jen něco přes 130 tisíc diváků. Jiná zapomenutá kapitola českých dějiny - Tobruk - a válečný film Václava Marhoula přilákal celkem 126 tisíc diváků. Lidice tato čísla sbíraná po mnoho měsíců hravě překonaly po dvou týdnech promítání. Realistický výhled celkové návštěvnosti může být přes 300 tisíc; půlmilionová hranice je ovšem zřejmě nedostižná.
Konec českých pohádek v kinech?
Jinak ovšem české filmy letos končí hluboko pod očekáváními. Čertova nevěsta od Zdeňka Trošky má za dva měsíce promítání 91 tisíc diváků, což je na pohádku, na niž běžně chodí celé rodiny, hodně málo. Troškova hvězda hitmakera a krále českých pohádek jasně pohasíná. Nepomohlo ani to, že televize NOVA jako producent snímku uváděla několik týdnů před premiérou předchozí Troškovy pohádky a ustavičně diváky bombardovala reklamou na Čertovu nevěstu.
Neúspěch je o to větší, že předchozí Troškova pohádka Nejkrásnější hádanka (2008) měla více než 300tisícovou návštěvnost. Posledním pohádkovým hitem bylo Peklo s princeznou režiséra Miroslava Šmídmajera z roku 2009 (270 tisíc diváků).
Troškovy plány, že by každý rok natočil další pohádku a potvrzoval tím svůj status lidového národního klasika, tak dostávají vážné trhliny. Zdá se, že příští projekt definitivně rozhodne, jestli české filmové pohádky vůbec mají solidní komerční potenciál, aby se do nich vyplácelo investovat - rozpočty na kostýmní trikové podívané jsou pochopitelně větší než u civilních komorních snímků ze současnosti.
Českost, pohádkovost, milost a rodinnost nezaúčinkovaly ani u třetího Fimfára, jež bylo dokonce ve 3D. Návštěvnost od února se pohybuje kolem 50 tisíc. Návštěvnost prvního dílu byla 105 tisíc, u druhého 75 tisíc. Třetí díl, byť s přidaným rozměrem, byl tedy chápán jako jakési „shrnutí drobků".
České publikum obecně vůbec neslyší na 3D formát - tedy alespoň co se týče českých filmů. První tuzemský celovečerní velkorozpočtový 3D snímek V peřině měl za první víkend návštěvnost necelých 26 tisíc diváků. Na rodinný film a jakýsi předprázdninový pohodový letní kousek jde o poměrně nuzný výsledek. Jakmile se režisér F. A. Brabec nemůže opírat o známou předlohu (Kytice, Máj), pak o jeho obrazové exhibice mnoho lidí nestojí. Filmu se ostatně dařilo publikum dokonale odrazovat křečovitými trailery.
Odliv zájmu u Hřebejka, Havla i cool stylu
Dřívější hitmaker a nyní hledající se autor vážnějších děl Jan Hřebejk se musel už spokojit s tím, že jeho nové filmy, v nichž rozebírá otázky osobní viny, již nebudou tak táhnout jako Pelíšky, Pupendo nebo Nestyda. Psychologické drama Nevinnost zhlédlo v kinech od ledna přes 150 tisíc návštěvníků a zdá se, že i toto číslo je stále ovlivněno jménem a pověstí autora.
Naprostým propadákem se stal „nejočekávanější film roku"- Odcházení režijně debutujícího exprezidenta Václava Havla. Společenská protinálada vůči Havlovi se pak podílela na tom, že odvahu jít na Odcházení do kina našlo od konce března jen 42 tisíc diváků.
Brutální ťafku dostali i autoři „absolutní pecky letošního jara v českých kinech" - divoce stylizovaného pseudoživotopisného snímku Czech Made Man. Pouhých 44 tisíc lidí mělo zájem o portrét muže, který vydělává miliony dolarů na tom, když někdo špatně vyťuká internetovou adresu. Touha tvůrců pokračovat snímkem Czech Made Game tímto padá. Nepomohlo ani to, že původně anonymní předobraz hlavního hrdiny začal po premiéře podávat rozhovory do médií a přitahovat k titulu pozornost.
Westernstory z doby post-kameňákovské
Pozoruhodný fenomén pak představuje snímek Westernstory, který chtěl podle všeho zaplnit místo po skončené sérii Kameňáků. Vzhledem k tomu, že jej pět týdnů od premiéry vidělo 8740 diváků, zdá se, že tvůrcům oslovované publikum jasně vyjádřilo svůj postoj. Propadák takového kalibru tu nebyl dlouho.
Nic na výsledku nezmění ani to, že snímek vyhrál obskurní festival Novoměstský hrnec smíchu, kde se měří prosmátá doba celkové stopáže. O hodnotě této ceny si lze udělat představu už z toho, že bezkonkurenčně nejúspěšnějšími filmy v historii této přehlídky jsou právě Kameňáky.
Tvrzení ředitele akce Pavla Zedníčka, že lidi na Westernstory nejspíš upoutal „laskavý humor", působí jako z jiné planety. Jestliže je totiž „humor" Westernstory na něčem postaven, tak na tom, že se k sobě postavy chovají neuvěřitelně neurvale a v celém filmu není postava, která by nespadala buď do kategorie „svině" nebo „idiot", případně do obou.
Letos se zároveň množí filmy typu Ostrov sv. Heleny (premiéra 24. února) nebo Rekvalifikace (premiéra 26. května), kde ani nelze dohledat žádné údaje návštěvnosti, protože se ani první týden nedokázaly dostat mezi 20 nejnavštěvovanějších filmů. Přičemž na poslední příčku stačí i pár set diváků. Naposledy třeba právě Westernstory potřebovala na 20. místo 246 diváků za víkend.
V tuto chvíli pak definitivně stírají rozdíly mezi hrubozrnnou komercí, podivně nepovedenými amatérsky točenými rádoby komediemi nebo dramaty, a mezi autorsky vytříbenými, ale cíleně „nedivokými" uměleckými tituly jako 80 dopisů od Václava Kadrnky. Tyto extrémy nakonec ukazují, že ze Státního fondu pro rozvoj kinematografie má smysl podporovat víceméně právě jen filmy s malým komerčním potenciálem, protože investice do trvanlivější, byť z tržního hlediska neúspěšné kultury je lepší než investice do neúspěšné komerce, jejíž hodnota je více než prchavá.
Co se počítá jako úspěch
Pro představu, jak bídné výsledky mají letos české filmy, stojí za to uvést i pár čísel z TOP 20: Absolutně nejnavštěvovanějším filmem za první víkend je šestý díl Harryho Pottera (248 tisíc diváků) následovaný sedmým dílem (172 tisíc) dále je v pořadí třetí díl Pána prstenů (149 tisíc) a letošní čtvrtý díl Pirátů z Karibiku (120 tisíc). Nejúspěšnějším českým filmem je Kajínek na 6. místě (119 tisíc), který předstihl i Avatara (111 tisíc). Právě první víkend bývá úspěchu filmů většinou rozhodující, byť třeba právě na Avatara se vytrvale chodilo dlouhodobě a nakonec předstihl všechny své konkurenty.
Z českých titulů za velmi úspěšné platí tituly Vratné lahve (107 tisíc), Sněženky a machři po 20 letech (106 tisíc), Rafťáci (103 tisíc), Ženy v pokušení (93 tisíc), Líbáš jako Bůh (92 tisíc), Román pro muže (89 tisíc), Tmavomodrý svět (84 tisíc), Bathory (76 tisíc), Nestyda (74 tisíc) a Pupendo (69 tisíc). Všechny tyto - vesměs slabé, hloupé a přinejmenším podbízivé - snímky, které ovšem měly ohromnou reklamu a cílí na bulvární instinkty mas, jsou na tom ale stále mnohonásobně lépe než Lidice.
Lidice coby producentský počin prolomily jisté tabu nedělat z tragických událostí hity a namísto piety a uměřené formy se snaží publiku vnutit způsobem, který mnohdy sklouzává do kýče. Nicméně vzhledem k tomu, že kino dlouhodobě je a bude zábava především pro náctileté, nemůže ani největší snaha prolomit tento limit.
