Recenze: Ženy v pokušení si hrají na český Sex ve městě

Kamil Fila Kamil Fila
18. 3. 2010 8:00
Komedie Jiřího Vejdělka dává příležitost herečkám
Foto: Falcon

Recenze - Ženy v pokušení budou úspěšný film, o tom není sporu; jde vlastně o jakýsi upgrade loňského rekordmana Líbáš jako Bůh. Na rozdíl o lehce dobově dezorientované Marie Poledňákové má navíc snímek scenáristy a režiséra Jiřího Vejdělka o trochu modernější styl a o něco méně excentrické herecké výkony.

Což, pravda, pro cílovou skupinu není žádné zvláštní plus a při zdejších nízkých nárocích na komedie by to spíš mohlo znamenat menší návštěvnost. Recenze tu ale nejsou od toho, aby návštěvnost zvyšovaly nebo snižovaly.

Foto: Falcon

U Žen v pokušení dokonce při jejich všeobecné řemeslné profesionalitě selhává i metoda hodnocení, kdy si recenzenti odškrtávají dobře a špatně splněné položky a na základě zprůměrované známky zjistili, co je dotyčné dílo zač.

Koloběh samečků

Je to spíše film-fenomén; úkaz, který má smysl vysvětlovat, ale nemá cenu před ním varovat. Už jsme jím předem přemoženi a není před ním úniku, vždyť naplňuje potřeby většiny. Kritika tu sehrává jen okrajovou roli společenského komentáře k tomu, co se všeobecně považuje za naplnění úkolu „bavit všechny generace" bez nároku radit „co dělat jinak a lépe". 

Foto: Falcon

Tedy stručně vzato: Ženy v pokušení, jež vyprávějí o koloběhu samečků v životech babičky, dcery a vnučky z jedné rodinné linie, se tváří jako hrozný odvaz, a přitom jde o totálně konvenční a stereotypní dílo. Po Líbáš jako Bůh se nám tu už rýsuje nový český žánr: nikoli romantická, ale tvrdě pragmatická komedie o maloměšťácích (a maloměšťačkách), kteří objevují luxus.

Někomu, kdo vnitřně přijal všechny stereotypy o tom, co je mužská a ženská úloha, můžou Ženy v pokušení připadat jako „oslava života a svobody", a dokonce mu návštěva podobného snímku může sloužit jako relaxace od denního shonu. Když se ale na chvíli vcítím do kůže mladé, svobodné a samostatné ženy, těžko na mě nabízené obrazy ženství mohou působit neurážlivě.

Vezmu-li si postavu po postavě a načrtnu si, jaké vztahy mezi sebou mají, vidím v tom čisté rodinné a partnerské peklo. Vím, co bude první námitka: vždyť je ukázáno, že to hlavní hrdinka nemá lehké, uteče jí manžel s mladou dlouhonohou mulatkou, do života se jí opět nakvartýruje dominantní a frivolní matka, a zakouká se do ní mladičký přítel její dcery. Ale je to podáno s nadsázkou a humorem, přece!

Slabší forma prostituce

Foto: Falcon

Ano, opět ten „vědoucí" hořký humor jako věčná omluvenka. Ústřední zlo příběhu - babička Vilma v podání Elišky Balzerové - je podávána jako hlavní komik filmu, mentor a guru, který „ví, co je život", takže, ať se proviní čímkoli nebo je ukázána jakákoli její slabost, má to být podle propočtů scénáře v zásadě sympatická a inspirativní osoba.

Ve skutečnosti je ale paní Vilma jen primitivní a ve stáru i trapný parazit; žena, která nikdy v životě pořádně nepracovala a nechala se jen vydržovat a zneužívala „svých předností a zadností", což těžko popsat jinak než jako slabší formu prostituce.

Jestli to někomu připadá ostré, ať si zrekapituluje, co je ve filmu předvedeno a řečeno - Vilma si rozhodně neužívá života se vším všudy, ale především zneužívá ostatní lidi kvůli svým sobeckým materiálním potřebám. Její exaltované chování je tak protivné, že pochybuju, že by se s ní jakýkoli muž chtěl za střízliva vyspat. Nenechte se přitom zmást tím, že Vilmu hraje Balzerová, která svou noblesní aurou dovede pro mnoho očí skrýt prázdnotu a jednorozměrnou přízemnost postavy, jež jí byla přisouzena scénářem.

Foto: Falcon

Paní Vilma totiž není žena, ale převlečený Jiří Vejdělek, jakýsi macho v sukních, respektive projektovaná nedospělá chlapecká fantazie, jaké by ženy měly být, aby to s nimi chlapi měli snadné. Do ní je vtělen veškerý mužský sexistický pohled na svět, kde ženy nemají jinou volbu než roztahovat nohy a ovládat svět svou vagínou, a přitom být v zásadě v podřízené a závislé pozici.

Paní Vilma však tuto pozici přijímá radostně, protože nemá mozek, osobnost ani propracovanou minulost. Stejně jako drtivá většina ostatních postav - kromě hlavní hrdinky Heleny v podání Lenky Vlasákové - je loutka na jedno použití, nositelka několika povrchních znaků a hlášek.

Sexíček s Jitkou Asterovou

Vyspekulovanost a umělost Vilminy existence se projeví ve chvíli, kdy Helena a vnučka Laura poprvé v životě objeví babiččin tajný archiv milostných dopisů a sexuálních deníků. Je úplný nesmysl, aby o něčem takovém neměly ani tušení, nebo se nad tím musely pohoršovat či vzrušovat.

Foto: Falcon

Ale „objev" se hodí, protože Vilma hodlá s pomocí fešného novináře (Roman Zach) psát svůj životopis. Ten sice musí být neuvěřitelná pornografická nuda, ale z něčeho se vtipy a pikanterie na úrovni „sexíčku s Jitkou Asterovou na Frekvenci 1" vařit musí.

Dost často mají zoufalou podobu, jeden pro demonstraci (slyšet ho můžete už v upoutávce): „Proč si myslíš, že se chlapi tak rádi prohánějí po golfovým hřišti? No, mají tam osmnáct dírek, tomu nemůžou odolat!", vyřkne Vilma rádoby znalecky. Nejde o to, jestli se zasmějete (a můžete, když se soustředíte jen na druhou větu), ale o princip. Dobrý vtip odhalí netušené souvislosti, ale Vilmina věta spojuje nespojitelné a nemá krapet výstižnosti.

Golf - když už přistupujeme na sexistickou rétoriku filmu - je sport, kam si muži jezdí odpočinout od ženských, aby tam byli sami. Golf je naprosto asexuální, pánská, taťkovská činnost, a pokud se nějaký golfista chce trefovat do mnoha dírek, tak si to rozhodně neventiluje na hřišti, viz kauza Tigera Woodse. Jestli jiné sporty v sobě mají sexuální dravost, tak golf rozhodně ne. A podobně mimo při „výrobě humoru" míří Ženy v pokušení docela často.

Foto: Falcon

Hlavní problém totiž je, že se pokouší být českým Sexem ve městě, ale tvůrcům jaksi uniklo, že Sex ve městě je už pár let z módy. Souvisí s tím i pomaleji rostoucí životní úroveň u nás.

O všem a pro všechny

Zatímco v USA působí Sex ve městě přežile a v době krize svou oslavou luxusu také nevkusně a nemorálně (zdaleka víc než oslavou promiskuity, která už dávno není tabu), u nás teprve dorůstáme do situace, kdy se tu zmnožují řady dobře zaopatřených, ale nezadaných (či alespoň hodně otevřených) paniček.

A ty si chtějí hrát na starou Ameriku, stejně jako si filmaři tady chtějí hrát na klasický Hollywood a žánrovou zábavu, jen okolní realita tomu nenahrává. Nebo je možné, aby se někdo mohl pohybovat jen na trase mezi tip top zařízenou vilou, kavárnami, lekcemi tance a chatou v lesích?

Foto: Falcon

Na tom všem je nakonec nejzvláštnější, že hlavní hodnotou komedií typu Líbáš jako Bůh nebo Ženy v pokušení by měla být jakási jejich podivná reálnost; aspoň tak je obhajují spokojení diváci a divačky - „to je o nás", „to je ze života". Hollywoodské romantické komedie v opozici k tomu jsou často založeny na tom, že dávají najevo svou snovost a odtrženost od všedního života (dva lidé se potkávají ve zcela výjimečných situacích).

Ale české filmy, jež nejsou čistými romantickými komediemi, se snaží být „o všem a pro všechny" a chtějí naplňovat nutkavou potřebou lži, kterou žádá zdejší publikum. To sice odmítá sociálně realistické filmy, ale chce "pravdu o sobě" vidět ve vylhaných a idealizovaných oddechovkách. (Mohli bychom to třeba po vzoru socialistického realismu nazvat "kapitalistickým realismem".)

Stálo by asi za jemnější rozbor, proč tomu tak je, a jakou mají tyto potřeby sílu a závažnost, ale rozhodně tím nechci říct, že Ženy v pokušení měly být jiné, aby z toho vyšel dobrý film ve smyslu „nová žánrová klasika" - ono tedy na nic jiného ani nemá cenu koukat, pokud neradi zabíjíte volný čas.

Škatulata, hejbejte se

A zároveň neříkám, že jde o špatný film jenom proto, že je poměrně nechutný ve svém poselství: „Vystrč prsa, ať si tě někdo všimne a zaplatí ti útratu." (To je, mimochodem, v absolutním rozporu s tím, co opravdu pokrokově představoval Sex ve městě, kde ženy-lovkyně byly finančně soběstačné.) Jen se podivuju nad tím, že v Česku může být předpokládaným hitem sezóny něco, co by v Hollywoodu byla podprůměrná podívaná pro jasně vymezenou cílovku.

Ženy v pokušení v porovnání s mnoha zakázkově dělanými českými snímky působí svižně natočené, střižené pevnou rukou, Jiří Vejdělek umí pracovat s herci. Jednotlivé scénky mají načasování, drobné filmařské nápady a většině lidí asi bude jedno, že dramaturgicky ani žánrově to celé moc nedrží pohromadě a přežijí všechna nevěrohodná štatulata, hejbejte se, usmíření a nastavované konce. 

Ale pro mě zůstanou Ženy v pokušení ukázkou toho, jak v české společnosti přežívají genderové stereotypy v té nejobludnější podobě, že Vojtěch Dyk je naprosto nezapamatovatelný typ herce (otázka, jestli je to jeho, nebo moje chyba) a že filmaři pro efekt dokážou natočit takovou blbost, jako že lidé souloží natlačeni na skleněné výplni dveří a do toho si zezadu svítí lampičkou, aby to bylo malebné pro ty, kdo asi půjdou kolem či co. Slovy Vilmy pro Jiřího: Takhle přece lidi nešukají!

Ženy v pokušení
Ženy v pokušení
Žánr: Komedie, Romantika
Režie: Jiří Vejdělek
Obsazení: Eliška Balzerová, Lenka Vlasáková, Veronika Kubařová, Jiří Macháček, Roman Zach, Vojtěch Dyk ad.
Délka: 118 minut
Premiéra ČR: 18.03.2010
 

Právě se děje

před 35 minutami

V Litvínově na Mostecku hoří skládka odpadu, zasahují desítky požárníků

Hořet začalo několik minut před polednem. Odpad vzplál na ploše zhruba 20 krát 20 metrů. Nejprve se přesunulo na místo devět jednotek včetně několika dobrovolných. Před 13:00 přijeli další hasiči. Kolik jich je přesně, nelze v tuto chvíli podle mluvčího hasičů specifikovat. Hasiči vyhlásili třetí, tedy druhý nejvyšší, stupeň poplachu.

Zdroj: ČTK
Další zprávy