Tiše a ochotně Nestyda na plátně nudí, krásně nudí

Kamil Fila Kamil Fila
9. 10. 2008 16:20
Nový Hřebejk s Vieweghem dospěli k maloměšťácké nirváně
Jan Hřebejk
Jan Hřebejk | Foto: Ondřej Besperát

Recenze - Setkáním režiséra Jana Hřebejka a spisovatele a scenáristy Michala Viewegha vrcholí jedna etapa rozvinutého konzumního životního stylu v porevolučních českých dějinách.

Oba tvůrci začali vzpomínkami na minulý režim v Báječných letech pod psa a Pelíšcích a dopracovali se do stádia, kdy točí a píší bilancující příběhy o současnosti svojí a svých vrstevníků (film Medvídek, kniha Vybíjená).

U obou tvůrců také platí, že se snaží i v rámci populárního kina a čtiva o určitý společensko-kritický přesah a že - oproti konkurentům - mají velice dobře zvládnuté řemeslo.

Jejich prokletím se ovšem stalo, že namísto výpovědi o současném životě maloměšťáků z velkoměst jejich díla slouží jako jistý módní doplněk k onomu maloměštáckému životu - něco, nač by se mělo chodit a co by se mělo číst.  A hlavně něco, co cílovou skupinu, jež demograficky splývá s hrdiny těchto děl, nijak nepopudí.

Pocit bezpečné nudy

Hřebejkovy poslední filmy Horem pádem, Kráska v nesnázích a Medvídek nicméně nezáměrně popouzely vypjatými prvky a momenty a tepáním nešvarů doby stylem tabloidních titulků. Kritika poměrů tu byla křečovitá, konjunkturální a nezvládnutá.  Proto také po rekordním Pupendu nastal setrvalý úbytek návštěvnosti.

Nestyda už je naopak dokonale bezkonfliktní, hladký, lehce plynoucí, stravitelný a neprovokující. Zdá se dokonce, že jeho cílem bylo rozprostřít v divácích pocit bezpečné nudy. Nudy chápané jako opak vzrušení, nesouhlasu a výzvy; nudy v kině jako pokračování nudy každodenního, v podstatě blahobytného a spokojeného života.

Nestyda: Jiří Macháček jako moderátor počasí
Nestyda: Jiří Macháček jako moderátor počasí | Foto: Falcon

Neukázat nic, co neznají všichni, každou hrdinovu slabost omluvit nebo zbagatelizovat a povýšit na roztomilý vtípek, všem postavám dát zapravdu a nic nevyhrotit. Všeobjímající tolerance v Nestydovi má nádech vysloveně až předvánoční, kdy se všichni mají rádi a chtějí spolu vyjít.

Nasazení do kin na konci října ostatně odpovídá dlouhodobé strategii supermarketů a multiplexů zahájit vánoční náladu téměř tři měsíce dopředu. Hlavní hrdina Oskar, bývalá "televizní rosnička", by se dokonce mohl stát maskotem (dříve stejnojmenného) mobilního operátora.

Dobře udělané homeopatikum

Nestyda působí v přímé opozici proti všem drásavým sociálním filmům jako homeopatický lék utišující každou hypochondrickou bolest, která může potkat zhýčkané a materiálně zaopatřené lidi.

Aby nedošlo k mýlce: Nestyda je natolik dobře udělaný film, který ví, co chce, že se téměř vymyká kritice. Herci jsou ve svých rolích skvěle zabydlení, uvolnění a nenucení, a pokud má někdo působit trapně a neautenticky, tak je to proto, že podobně afektovaná, teatrální či nezralá je i jeho postava; to platí nejen o hrdinových rodičích, ale hlavně o mladých ženách, které jsou vykreslené s typickou vieweghovskou misogynií.

Foto: Ondřej Besperát

Rýpat se jistě dá do dramaturgických detailů: Oskarova manželka , s níž se malicherně rozejde kvůli jejímu velkému nosu, nemá načrtnuto žádné vlastní rodinné zázemí a komunikuje pouze s Oskarovými rodiči.

Nebo: Oskar má trávit hodinu na pokoji s prostitutkou, ale ledva se s ní vnoří do vany, zavolají mu z rádia na „čtvrthodinku s celebritou", kterou ani celou nevyužijí, a sotva hovor předčasně utnou, zazvoní milé kurtizáně budík a na koitus už nedojde. To jsou vskutku „filmové zkratky", které nemají logiku.

Završení jedné etapy

Jenomže takové detaily nepotápějí celý film. Jestli se dnes proti Hřebejkovi stavějí i mnozí jeho bývalí příznivci, často nezohledňují podíl vlastní viny na tom, že si na jeho filmech vynucovali „pohlazení po duši" a „příjemný zážitek". A Nestyda jim ho poskytuje a představuje dosavadní vrchol snah o HEČ - hezký český film, který za hranicemi naší republiky nikoho nezajímá. (Pokud tedy nepočítáme Polsko, ale to je na dlouhé povídání...)

Nestyda: Jiří Macháček a Karel Gott
Nestyda: Jiří Macháček a Karel Gott | Foto: Falcon

Tím chci říct, že Nestyda by se nestal lepším dílem, pokud by v něm bylo víc hořkosti nebo měl sevřenější vyprávěcí strukturu a vypointovanější konec.  Na principu, že snímek nadržuje mužskému chcípákovi a budižkničemovi a líčí ho jako milého troubu, nad nímž se nakonec vždy rozněžní nějaké ženské srdce a klín, by se nic nezměnilo. Nestyda by chtěl být cosi říct o krizi středního věku, ale spíše jen laskavě omlouvá generaci mazánkovských jedináčků.

Film naštěstí svou (rozto)milostí není vysloveně protivný, naopak je velmi civilně tlumený a osvědčuje se v něm kombinace pozorovacího talentu režiséra i scenáristy.

Z historické perspektivy jde o završení všech postupů, které si česká kinematografie vyvinula k tomu, aby se daly sériově produkovat „domácí hity". Z kina po skončení závěrečných titulků, u nichž se setrvávalo poměrně dlouho kvůli příjemné hudbě, vycházeli lidé s dojatě nablblými úsměvy, kdy se na jeden koutek utrousilo „bylo to nic moc" a druhý říkal „bylo to vážně pohodové".

Absence vnitřní potřeby

„Diktát pohody", nastolený kdysi dávno například Ondříčkovými Samotáři, je u Hřebejka a Viewegha směsicí prvorepublikového smyslu pro slušnost a postmoderního liberalismu, kde je ovšem tolerance často jen synonymem pro nezájem o věci za horizontem všedního rutinního dne.

Nestyda: Emília Vašáryová a Jiří Macháček
Nestyda: Emília Vašáryová a Jiří Macháček | Foto: Falcon

Vždyť cokoli sexuálního „dovede" Hřebejk natočit tak, aby to bylo přijatelné i pro babičky. Kde zůstala inspirace Woody Allenem a jeho slavnou poučkou „sex je dobrý, jenom když je sprostý"?

Tolik k minulosti a současnosti. Z hlediska budoucnosti jde každopádně o uměleckou smrt, vyhoření supernovy, vyhasnutí veškeré vášně, vyvanutí žádostivosti.

Nedovedu si představit, jak by takto se sebou spokojený filmař mohl pokračovat dál. O čem by chtěl dál vyprávět, když už teď dospěl do stavu nirvány? Je možné věřit mu, že točí z vnitřní potřeby něco sdělit? Hluboce pochybuji.

Nestyda, ČR, 2008, Režie: Jan Hřebejk, scénář: Michal Viewegh, Jan Hřebejk, Jiří Macháček, kamera: Jan Malíř. Hrají: Jiří Macháček, Emília Vašáryová, Simona Babčáková, Nina Divíšková, Pavel Landovský, Pavel Liška. 88 minut. Distribuce: Falcon, premiéra: 9. října 2008.  

 

Právě se děje

před 7 hodinami

Obránce Jeřábek dal v KHL dva góly a byl strůjcem výhry Podolsku

Jakub Jeřábek se po dvou letech opět zapsal v Kontinentální hokejové lize mezi střelce. Obránce, který se v létě vrátil ze zámoří do Viťazu Podolsk, se v domácím utkání s Čerepovcem trefil hned dvakrát, připsal si i asistenci a velkou měrou se podílel na výhře 4:1. Na jediný gól poražených přihrál další český bek Libor Šulák.

Brankář Marek Langhamer dlouho držel čisté konto a naději Chabarovsku na vítězství v Minsku, ale tři vteřiny před koncem prodloužení mu vstřelil jediný gól zápasu Kanaďan Marc-Andre Gragnani. Český brankář předtím zneškodnil 17 střel domácích hráčů.

před 7 hodinami

Americká centrální banka snížila základní úrok o čtvrt procenta

Americká centrální banka (Fed) dnes podle očekávání snížila svou základní úrokovou sazbu o čtvrt procentního bodu do rozpětí 1,75 až 2,00 procenta. Snaží se tak podpořit ekonomiku Spojených států, která se potýká s negativními důsledky slabšího globálního hospodářského růstu a obchodní války mezi Washingtonem a Pekingem.

Další zprávy