Před třemi roky pražské Švandovo divadlo uvedlo první české drama vygenerované umělou inteligencí. Cílem experimentu bylo především ověřit, zda vůbec nebo v jaké kvalitě dokáže stroj něco takového vytvořit. Nyní na stejnou metodu geneze textu vsadili režisér Jan Mikulášek s dramaturgem Petrem Erbesem. Inscenaci nazvanou Ej Áj lze vidět v Divadle Na zábradlí.
Na jeho učení komunisté vybudovali totalitní režimy 20. století, přesto má stále obdivovatele. Divadlo Husa na provázku se v nové inscenaci nazvané Sága rodu Marxů vydává po stopách německého filozofa Karla Marxe. Líčí jej jako démonizovanou i zbožštěnou, opakovaně pohřbívanou a zase kříšenou osobnost. Sleduje také odraz a dopady Marxových teorií desítky let po jeho smrti.
Pražské Divadlo Na zábradlí zinscenovalo korespondenci současných francouzských intelektuálů, spisovatele Michela Houellebecqa s filozofem Bernardem-Henri Lévym. Ztotožňuje je mimo jiné s postavami z Čekání na Godota, jejichž jediným smyslem zůstává donekonečna opakovaný dialog. Hrdinové slovy zahánějí samotu a projevují zhnusení nad stavem světa i sebou samými. Je to mrazivě úchvatná podívaná.
V jejích krátkých příbězích se život odvíjí „jako pokáleně páchnoucí pestrobarevná škála nekonečných dnů“, napsala. Texty finské autorky Rosy Liksom teď jako první v Česku převedlo na jeviště pražské Divadlo Na zábradlí.
Sto tisíc slov Chazarského slovníku, postmoderní prózy srbského spisovatele a literárního vědce Milorada Paviće, proměnil režisér Jan Mikulášek v „muzeum snů a lidské pošetilosti“. Brněnské Divadlo Husa na provázku v inscenovaných heslech fiktivní encyklopedie propojuje chazarskou historii se současností.
Po odkladu způsobeném šířením koronaviru brněnské Divadlo Husa na provázku dokončilo inscenaci Chazarský slovník. Režíruje ji Jan Mikulášek na základě stejnojmenného postmoderního románu Milorada Paviče. Premiéra se koná příští úterý 25. ledna. Jiná brněnská divadla naopak kvůli další vlně epidemie odkládají představení.
Pražská divadla hledají novou cestu k divákům. Od pondělí to zkouší prostřednictvím projektu Brejlando, který využívá VR neboli virtuální realitu. Jako první nabízí hru Hamleti. Půl roku po spuštění internetové videotéky Dramox a nedlouho poté, co česká první scéna začala točit filmy, jde o další snahu vykompenzovat divákům, že divadla jsou kvůli pandemii již rok zavřená.
Depresivní show o konci dějin uvádí pražské Národní divadlo. Lidská civilizace je v troskách, žádný prorok nás už nespasí, nelze zachránit svět, jen se bavit. Provokativní text současného francouzského dramatika a režiséra Vincenta Macaigne nazvaný Stát jsem já režíruje Jan Mikulášek ve Stavovském divadle.
V uplynulé dekádě výrazně vzrostly příspěvky pražským scénám i Národnímu divadlu. Vzniklo Studio Hrdinů, spolek Jedl nebo novocirkusový Cirk La Putyka. Skončily éry Vladimíra Morávka v Brně a Davida Drábka v Hradci Králové, začaly nové v Divadle pod Palmovkou nebo Městských divadlech pražských. Shrnujeme, co v posledních deseti letech zažila česká divadla.
Za "neskutečnou diskusní show o skutečnosti" označuje brněnské Divadlo Husa na provázku svého nového Dona Quijota. Inspiroval jej hrdina Cervantesova románu, ale tragikomickým protagonistou je moderátor, jemuž se v televizním studiu před očima rozpadá realita. Stejně jako rytíř zápasí s iluzemi a hledá svoji vysněnou ženu.
„Z mých knih je tahle pro mě nejzamotanější,“ říká spisovatel Jáchym Topol o románu Noční práce, jako by jej sám nenapsal, ale nějak se mu přihodil.
Hororové puzzle odkazující k filmům již nežijícího klasika švédského filmu 20. století Ingmara Bergmana skládá ve své nové inscenaci nazvané Persony režisér Jan Mikulášek. Jako by chtěl říct, že svět, jenž v pražském Divadle Na zábradlí tentokrát dostal elegantní skandinávský design, hostí jen příšery, které své sobectví a nelásku zakrývají společenskými maskami. Smrt je pochopitelně všudypřítomná. A někteří lidé z ní mají noční můry.
Cenu Divadelních novin za nejlepší tvůrčí počin v činohře dostal Jan Mikulášek za režii hry podle předlohy Thomase Bernharda nazvané Mýcení. Uvedlo ji Divadlo Na zábradlí.
Pražské Divadlo Na zábradlí uvádí adaptaci proslulého románu Mýcení Thomase Bernharda. Stárnoucí spisovatel tu z ušáku pozoruje a nemilosrdně reflektuje dění na "umělecké večeři", na niž byl pozván. Postupně se večer zvrhává v panoptikum nevybíravě se urážejících polonahých opilců.
Režisér Jan Mikulášek nastudoval s herci Národního divadla Maryšu bratří Mrštíků. "Maryša nepatří jen k tomu nejlepšímu, co dnes můžeme na českých scénách vidět, ale je to sebevědomá inscenace evropského formátu s čistou estetickou formou, sladěnými hereckými výkony i přesvědčivým společenským apelem," píše v recenzi Saša Hrbotický. "Na jevišti se nehraje o ničem menším než o krutém zmarnění života, o duševním a fyzickém násilí a především o neschopnosti vzájemně si naslouchat."
V tradiční anketě Divadelních novin za brněnskou inscenaci jen těstně zaostaly Petrolejové lampy v Ostravy. Pražské inscenace se z předních příček vytratily.
Po inscenacích, v nichž je smrt součástí silných lidských příběhů se v Požitkářích soubor Divadla Na zábradlí vydal cestou kolektivní tvorby a zkoušení bez předlohy.
Pro podzimní dny doporučujeme několik ponurých premiér v pražských divadlech.
Cenu Alfréda Radoka za nejlepší inscenaci roku získal projekt Jana Mikuláška Zlatá šedesátá, který lze vidět v Divadle Na zábradlí. Scénou roku se stala ostravská Aréna.
Rozhovor s Petrem Štědroněm, novým šéfem Divadla Na zábradlí
Viceníková, Štědroň a Mikulášek povedou pražské Divadlo Na zábradlí
