Divadlo Na zábradlí zhutnilo traumata z Bergmanových filmů, nejsou pro každého

Marie Reslová Marie Reslová
9. 12. 2018 12:30
Hororové puzzle odkazující k filmům již nežijícího klasika švédského filmu 20. století Ingmara Bergmana skládá ve své nové inscenaci nazvané Persony režisér Jan Mikulášek. Jako by chtěl říct, že svět, jenž v pražském Divadle Na zábradlí tentokrát dostal elegantní skandinávský design, hostí jen příšery, které své sobectví a nelásku zakrývají společenskými maskami. Smrt je pochopitelně všudypřítomná. A někteří lidé z ní mají noční můry.
Na snímku z inscenace Persony je Jakub Žáček.
Na snímku z inscenace Persony je Jakub Žáček. | Foto: KIVA

Postavy ze snímků Sedmá pečeť, Scény z manželského života, Podzimní sonáta, Hodina vlků nebo Persona se postupně "přistěhovávají" do místnosti obložené světlým dřevem. V příjemně působícím interiéru ovšem nastává pravé bergmanovské peklo plné vzájemného zraňování, převážně psychického. Ale teče i krev.

Foto: KIVA

Pod úhledným povrchem téměř tříhodinové inscenace se na nás nepříjemně šklebí podvědomá traumata a úzkosti. Míra vzájemné krutosti blízkých lidí je ohromující.

Mikulášek temné bergmanovské akordy láme do humorného vyznění, což je většinou úlevné. Ostatně postřehy z lidského živočichopisu, jak je švédský režisér popsal ve své autobiografii Laterna magika a zobrazil ve svých filmech, jsou v detailu tak bezohledně přesné, až působí zábavně.

Bergmanovské zápisky

Dialogy Marianny a Johana ze Scén z manželského života se režii daří udržet v pobavené nadsázce, která dává vyniknout absurdním krutostem, jež si partneři způsobují. Nejdelší z jejich výstupů je navíc výborně vystavěný, což ale zdaleka nelze říct o všech epizodách inscenace. Ta se příliš často drolí do asociativních ozdob.

Režisér a autor scénáře řadí jednotlivé scény lineárně, jako by rezignoval na stupňující se napětí či naléhavost. Při tříhodinové délce tak celek působí monotónně, je těžké v něm vysledovat řád, který by zpřesňoval téma. Spíš jde o mozaiku obsesivních bergmanovských témat, která souzní se skeptickým pohledem režiséra Jana Mikuláška na mezilidské vztahy, jak to známe z jeho předešlých prací, například inscenací Trapná muka nebo Cizinec.

Jenže pro některé Bergmanovy příběhy se princip "rychle a stručně" během jednoho, dvou výstupů nehodí. Přivést na scénu složitě nuancovaný vztah filmových postav za cenu hrubé zkratky může působit až nechtěně parodicky. Týká se to především matky a dcery z Podzimní sonáty, jejichž filmový dialog je zatížený příliš vážnými, postupně a rafinovaně vyjevovanými okolnostmi, než aby se dal beztrestně zhustit do několikaminutového "digestu".

Některé výstupy kontrastně vyvrcholí ironicky aranžovaným retro šlágrem - zazní třeba Severní vítr je krutý známý v podání Pavla Bobka nebo legendárně nablblé Měli jsme dva hrníčky od Hanky Zagorové. Důvod lze odhadnout jako pokus konfrontovat donaha svlečené vztahy s barvotiskově utěšeným "popíkem" a českou realitou. Zasmějeme se, ale nefunguje to.

Jakub Žáček a Petra Bučková na snímku z inscenace Persony.
Jakub Žáček a Petra Bučková na snímku z inscenace Persony. | Foto: KIVA

Krásné a odcizené

Mikuláškovo divadlo je esteticky oslňující. Hodně za to může výtvarník Marek Cpin, mistr v použití materiálů, které i z hlediště vyvolávají přímo hmatové pocity. Scéna i kostýmy se pohybují na škále béžové a pískové barvy, se stopami bílé a kontrastující tvrdou a hrozivou černou. Atmosféra evokuje písečné pláže i strašidelný snový inventář, který má vypjaté "upírské" znaky historizujících kostýmů, rozcuchaných paruk a nabílených obličejů.

Elegancí a oduševnělostí se na Zábradlí ovšem vyznačují také herci. Krásné a zajímavé ženy, výrazní pánové, osobnosti se smyslem pro humor, intelektuální nadhled i souhru, které je zábavné pozorovat. Mikulášek je vede k sošné stylizaci a symbolizujícím gestům, při nichž Cpinovy kostýmy krásně spoluhrají - a režisér to dělá se smyslem pro výraz těla i situaci.

V bezděčných grimasách a usvědčujících pohybech se zveřejňují podvědomé pohnutky postav v rozporu s tím, co říkají. Je tu spousta drobných detailů a rafinovaných hereckých řešení či přímo gagů, jednotlivostí, které zaujmou. Ale ne na dlouho.

Těžko také k postavám nacházíme vztah či empatii. Mikulášek pozoruje svět s odcizeným zájmem, jako vědec zkoumající prvoky pod mikroskopem, pro nějž se asi nejlépe hodí termín spisovatele Alberta Camuse: něžná lhostejnost.

Ingmar Bergman, Jan Mikulášek: Persony

Režie: Jan Mikulášek
Divadlo Na Zábradlí, Praha, premiéra 6. prosince, nejbližší reprízy 9. a 18. prosince a dále 11., 19. a 28. ledna

Herci Mikuláškův jazyk přijímají svobodně a zacházejí s ním i ve zpomalených sekvencích přirozeně. Stopy nejisté ztuhlosti jsou patrné pouze u nováčků v souboru, kteří zdejší styl ještě nestačili úplně vstřebat.

Je jasné, že z Person si jiný zážitek odnese divák, který se s Bergmanovými filmy setkal jen letmo nebo vůbec, a jinak je bude vnímat ten, kdo snímky zná a může ocenit či odmítnout interpretační posuny oproti předloze. Z pohledu generace a cílové skupiny, která na bergmanovských psychologických sondách vyrůstala, se to odhaduje stěží, navíc obojí divácká predispozice může mít své výhody i nevýhody.

 

Právě se děje

před 31 minutami

Růst průměrné mzdy ve 4. čtvrtletí podle odhadů zpomalil

Průměrná mzda loni ve čtvrtém čtvrtletí zřejmě po zohlednění inflace stoupla o méně než jedno procento. Růst byl tedy nižší než ve třetím čtvrtletí. Někteří analytici ale nevylučují výraznější růst. Nominální růst průměrné mzdy, který nezohledňuje inflaci, analytici odhadují za čtvrté čtvrtletí většinou kolem tří procent. Zároveň ekonomové upozorňují, že v současné situaci ovlivněné pandemií jsou odhady velmi nejisté, mimo jiné i kvůli přístupu firem k vyplácení odměn na konci roku.

Za celý rok 2020 by mohl podle odhadů činit nominální růst průměrné mzdy více než tři procenta, průměrná míra inflace přitom loni byla 3,2 procenta. Data zveřejní Český statistický úřad v pondělí 8. března.

Loni ve třetím čtvrtletí průměrná mzda v Česku meziročně vzrostla o 5,1 procenta na 35 402 korun. Zaměstnanci tak brali o 1716 Kč hrubého více než před rokem. Reálně, tedy při zohlednění inflace, stouply platy o 1,7 procenta.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Rodná čísla budou v občanských průkazech až do roku 2023

Rodná čísla se budou zapisovat do občanských průkazů až do konce roku 2023. Původně neměla být v dokladech vydávaných od příštího roku. Schválila to sněmovna v rámci návrhu zákona, který má usnadnit sdílení informací mezi úřady. Předloha kvůli tomu upravuje na 170 zákonů. Změny nyní posoudí Senát.

Původně měla být rodná čísla v dokladech nahrazena jiným číslem, z něhož by nebylo možné určit věk a pohlaví, už od loňského roku. Sněmovna ale předloni schválila dvouletý odklad tohoto opatření. Odklad navrhla vláda kvůli tomu, že se úřady na změnu nestihly připravit. Norma má také o rok na 1. ledna 2023 odložit ostré spuštění elektronické sbírky zákonů, což navrhnul vicepremiér Jan Hamáček (ČSSD).

"Obíhat mají data, nikoli lidé," shrnul smysl zákona Hamáček. Návrh má zajistit, aby občané nemuseli státním institucím poskytovat opakovaně stejné informace, což patří mezi cíle zákona o právu občanů na digitální služby.

Změny jsou podle ministerstva vnitra nutné kvůli tomu, že platné předpisy fakticky neumožňují širší sdílení údajů vedených v různých informačních systémech úřadů. V českých zákonech jsou totiž proti běžné zahraniční praxi často uzavřené výčty případů, kdy lze údaje využít. Vláda navrhla proto tyto seznamy zrušit.

Zdroj: ČTK
Další zprávy