Praha - Už za necelé dva měsíce poputuje nejprestižnější české umělecké ocenění – Cena Jindřicha Chalupeckého – do rukou nového laureáta. Tentokrát už ale ne pouze metaforicky. Poprvé v historii soutěže dostane i fyzickou podobu, o níž se postaral designér Maxim Velčovský, který jí dal formu mosazného kolíku.
Slavnostní pětadvacáté předávání sice proběhne až 20. listopadu, už teď ale lze práce pětice finalistů prozkoumat zblízka. Martin Kohout, Richard Loskot, Tereza Velíková, Roman Štětina a Lucie Sceranková ve středu v rámci doprovodného programu zahájili ve Veletržním paláci první společnou výstavu Finále 2014. Vystavuje s nimi i loňský vítěz soutěže Dominik Lang.
Výstavu otvírá svou instalací Richard Loskot, který opět - a pro svou tvorbu už typicky - pracuje s prostorem a psychologickým momentem sdílení určitého místa. Místnost rozdělil pomocí zrcadel na dva časoprostory – toho co se v daný okamžik zrcadlí a toho, co teprve přijde. Loskotovo hlavní tvůrčí téma je světlo, což se promítlo i do jeho aktuální instalace, kterou pojmenoval Barva je to, co není.
Světlo zaujalo i další finalistku Lucii Scerankovou, která připravila výstavu analogově pořízených fotografií nazvanou Staré světlo. „Světelné částice, které se nás běžně dotýkají, jsou vlastně velmi staré. Mohou být staré i sto sedmdesát tisíc let, a tento banální prvek mě zaujal. Stejně jako čas, který je takový tichý živel, který je neustále přítomný,“ vysvětlila Sceranková svojí původní motivaci. Na fotografiích pracuje s materiály, vrstvením a prostorem. „Držím se sochařských principů,“ popsala fotografka svou techniku.
Martin Kohout připravil sérii šesti objektů ze dřeva, drátů a kabelů, kterou pojmenoval Dreadlocks. Evokuje vertikálně visící houpací sítě nebo také nebezpečně vypadající plot. Pro Kohouta je kromě estetické stránky důležité i řemeslo, objekty si proto opracovával a vytvořil sám.
Čtvrtý vystavující Radim Štětina do Veletržního paláce svůj počin neumístil. Na ten si budete muset zajít vždy v neděli po dobu konání výstavy do kina Ponrepo, protože Štětina tentokrát prezentuje svůj první celovečerní film Ztracený případ.
Jedná se o detektivku, kterou Štětina vytvořil tak, že přestříhal všech 69 dílů seriálu Colombo s Petrem Falkem. Hlavní protagonista ve filmu přirozeně stárne, okolí ale naopak včetně hudby a rekvizit vypadá stále mladší a mladší. Zajímavé je také to, že plakát ke Štětinově filmu vytvořil někdejší známý tvůrce filmových plakátů Zdeněk Ziegler. Ten použil jeden svůj nevyužitý plakát ze sedmdesátých let a upravil ho pro Štětinovu potřebu. Plakát v galerii visí jako pozvánka.
S videem pracuje i Tereza Velíková, jejíž videoinstalace Hra o knize opět pracuje se zamotanými a nejasnými dialogy i chováním a připomíná trochu divadelní představení. Velíková natáčela bez střihu na dvě kamery a i její instalace má dvě roviny, kdy hlavní aktér přechází po místnosti i s ním i divák v galerii. Repliky v tvorbě Terezy Velíkové často připomínají absurdní divadlo, což je podle autorky i záměr.
„Není jasné, kdo je vypravěč a komu se to děje. Herec nevyjde ze záběru, takže se vlastně točí v kruhu,“ popsala Velíková.
Všech pět finalistů doplnil ještě loňský laureát Dominik Lang, který do prostoru Veletržního paláce umístil několikero nesourodých židlí na sádrových podstavcích a úmyslně vytvořil kolem dojem staveniště. Jeho hlavní myšlenkou je motiv čekání.
Výstava Finále 2014 je výrazně různorodá stejně jako umělci, které letos porota vybrala. Přesto expozice velmi dobře drží pohromadě a zapadá do sebe jako puzzle. Čas, světlo, prostor, neznámé i naopak velmi známé jsou hlavní linie, které výtvarníky svádí dohromady. Všichni jsou navíc velmi současní. Kdo ale nakonec zvítězí? To si zatím můžete pouze tipovat.
Výstava bude k vidění v pátém patře Veletržního paláce až do 4. ledna.
