Ještě před koncertem plánovaným na 27. listopadu vydal herec a zpěvák Vojtěch Dyk s projektem D.Y.K. novou píseň. Jmenuje se Armáda lásky a vypráví o vztahu pravdy a lži v době, kdy jsme zaplavení spoustou informací a může být těžké rozeznat, které jsou důvěryhodné. "Jdou a lžou do očí nám / Lžou z těch míst, které už znám," zpívá tu. V doprovodném videoklipu vystupuje jako záludný moderátor televizních zpráv i jejich konzument.
Přiznává, že sám se v tom, co je pravda a co nikoliv, ztrácí pravidelně každý den. "Snažím se na zprávy moc nekoukat, ale když už to dělám, víc než dřív si musím všechno dělit dvěma. Říkat si, že je to jen nějaký úhel pohledu, dát si na to víc času a informacemi se důkladně probírat. V písni se snažím naznačit, že pravdu nám nakonec nejlépe řekne intuice," věří.
Zároveň má pocit, že ve společnosti panuje snaha lidi rozdělovat a přitáhnout je na svou názorovou stranu. "To mě trochu děsí, já se naopak snažím svým uměním lidi spojovat," říká. "I když má druhý člověk úplně jiný názor, můžeme ho respektovat. Odkazuje k tomu i podtitul chystaného koncertu - Jsme jeden kmen. Přijde mi, že se čím dál víc drolíme na malé a ještě menší frakce, které se navzájem nerespektují," pokračuje. Zároveň je přesvědčený, že umělec by se měl vyjadřovat především tvorbou, aby "neztrácel své tajemství".
Nedůvěra ke světu informací a technologií vede hudebníka víc k přírodě a sobě samému. "Společnost, která má zapotřebí vytvářet umělou inteligenci a zbrojit jadernými hlavicemi, mi způsobuje, že si buduju bublinu, ve které tato témata vůbec neřeším. Častěji také jezdím do přírody, zrovna dnes jsem se vrátil z chalupy," říká. "V mé bublině jsou stromy, kamarádi, respekt, láska a hudba. Paradoxně mě to vede k větší důvěře v sebe sama," dodává.
Dyk je kromě informací ostražitý také vůči technologiím, které je šíří. Ostatně i na začátku interview, jež probíhalo formou videohovoru, zmiňuje, že tento typ kontaktu nemá rád. "Vždycky jsem raději za živé setkání, seznámím se, potřesu si rukou. Nevím třeba ani, jestli se mnou doopravdy mluvíte, jestli nejste součástí umělé inteligence," říká v nadsázce. Období před koncertem je pro něj ale hektické, a tak občas volí i variantu kontaktu na dálku.
Stejně tak ve své hudbě se technologickým vychytávkám nebrání, pokud je to pro dobro věci. V O2 areně třeba poprvé použije technologii 3D zvuku. "Ve výsledku to totiž bude znít mnohem přirozeněji. Pokud je na koncertu 2D zvuk, který se line ze dvou ‘banánků’ beden, zvukař má šanci jej pouze zvýšit nebo ztlumit. 3D zvuk ale zní, jako by muzikanti hráli akusticky, i když je to hodně nahlas. Ve výsledku je to tak přirozenější," vysvětluje. V libeňské hale poprvé vystoupí také s kompletní scénografií, tanečníky a vizuální show.
Malý český rybník
Velký koncert jej zároveň motivuje k tomu, aby mířil dál. "Rok a půl hrajete s kapelou a jste schopni udělat největší halu. Další meta by mohl být třeba ještě Eden, v mém případě spíš Letná, protože jsem Sparťan. Je to ale pořád stereotyp a ten nemám rád. Česko je hrozně malé. Můžu buď tvořit český repertoár a hrát stále ve stejných halách, nebo jít do nejistoty a opustit svou komfortní zónu," naráží na možnost účinkování za hranicemi. "Přesvědčovat lidi svým talentem je na hudbě vůbec to nejkrásnější. Tady je můj ksicht už profláklý, takže tuhle možnost mám jen v zahraničí," doplňuje.
I proto své uskupení nazval D.Y.K. tak, aby bylo jméno použitelné ve vícero jazycích. Zatím se mu podařilo hrát třeba v Berlíně. "A bylo to super. Vystupovala tam řada zahraničních projektů včetně jednoho gospelového sboru. Já z gospelové hudby vycházím, černošskou muziku miluju, a oni na to dobře reagovali, tleskali si, tancovali. Byl to pro mě signál, že i já jako středoevropský běloch jsem schopný to dělat nějak přijatelně," říká.
Zároveň zmiňuje, že se svým repertoárem inspirovaným afroamerickou hudbou musí české posluchače někdy tak trochu přesvědčovat. "Je to složité, protože ten rytmus nemáme v sobě. Na druhou stranu se mi ještě nikdy nestalo, že bych lidi na koncertu nepřesvědčil," říká. Pozoruje také, jak se posouvá těžiště mainstreamové hudby. "Dřív chodily sedmnáctileté holky na Nightwork, teď chodí na Calina a Viktora Sheena," zmiňuje s tím, že dřív se rap vůči mainstreamu vymezoval, kdežto nyní je součástí hlavního proudu. Dyk sám dává přednost staršímu rapu, třeba PSH.
Ostatně, jak zmiňuje, má prý starou duši. "Na druhou stranu se stále cítím jako takové nedospělé dítě. Rozumím si jak s dvacetiletými, tak s šedesátiletými, ale nesmíme narazit na něco, co hraničí s mou životní zkušeností," vysvětluje. "Někdy mám pocit, že mladší lidé, dvacátníci, zahánějí sami sebe do hyperkorektního světa. Tomu já vůbec nerozumím," dodává.
Potřeba napojit se
Skladby pro D.Y.K. psal nejprve v angličtině, pár posledních je česky. Zlom přišel po vydání písně Šumavský otčenáš, k níž ho rovněž inspirovala potřeba obrátit se v zahlcení informacemi k přírodě. "Psal jsem si poezii a po Šumavském otčenáši jsem měl potřebu si vyzkoušet a sám před sebou si obhájit, jestli zvládnu v češtině napsat i písňový text tak, abych s ním souzněl, ale zároveň aby v tom byl humor a nadhled. Navíc z otčenáše se stal hit, přestože je to šestiminutová meditativní skladba," vysvětluje svou motivaci.
Úspěch skladby podle něj tkví krom jiného právě v tom, že k publiku promlouvá jazykem, který je mu blízký a na nějž se může napojit. A není jediný, kdo takto na české scéně v posledních letech uvažuje. Na češtinu se nedávno přeorientovala kapela Monkey Business nebo spousta mladých hudebníků z alternativní scény. "Alespoň moje publikum texty v angličtině úplně nezvládá. Třeba na ně dýchne energie dané písně nebo celého koncertu, ale jen s češtinou se mohou skutečně ztotožnit," říká Vojtěch Dyk.
Jemu osobně je prý jedno, v jakém jazyce zpívá; jedná se prostě o dorozumívací prostředek. Stejně tak mu nezáleží na tom, jestli hraje pro komorní publikum, nebo ve velké hale. "Jde mi o to, aby se lidé propojili, ať už někde v garáži, nebo v O2 areně. Velká pódia nejsou pro každého, je to specifický druh komunikace s publikem. My ale uděláme všechno pro to, abychom k srdcím posluchačů měli co nejblíže," láká na vystoupení.
Video: Lidem hrabe. Psychopatům, co nás vedou, nevěřím, říká Dyk (12. 6. 2023)
