Teď v industriální Dolní oblasti Vítkovice opět rostou pódia. Od středy začnou potrubí někdejších vysokých pecí znovu vodit desítky tisíc lidí za hudbou všech žánrů. Čtyřdenní ostravské Colours se však vracejí v situaci, kterou jejich ředitelka označuje za bezprecedentní. "Je to vážnější souboj než kdykoliv dřív. My ho ale vyhrajeme," věří.
Důvodem je zrychlující inflace způsobená dvěma lety pandemie, zpřetrhanými dodavatelskými řetězci a teď ruskou válkou na Ukrajině. "Nic není jako dřív. Z koncertního průmyslu vymizely technické profese, těch lidí se vrátila možná polovina. Stánkaři nemají na to, aby zaplatili zálohy. Pořadatelé z celé Evropy stojí fronty na kamiony, které vozí techniku. A když každý měsíc zdražuje benzin, je nemožné cokoliv naplánovat," vypočítává Holušová, proč rozpočet narostl na letošních 160 milionů korun.
Colours jsou tak s přehledem nejdražší akcí svého druhu v Česku, podobně nákladnou jako karlovarský filmový festival. Například přehlídka Rock for People letos poprvé hospodařila s více než 100 miliony, Pražské jaro s 85 miliony. "Všichni pořadatelé teď jen zíráme, jak astronomicky rostou náklady. Pro nás je to strhující bitva o naprosto každou položku," zdůrazňuje Holušová.
Uplynulá dvě léta jen počítala ztráty. V prvním pandemickém roce 2020 přišla o zhruba 12,5 milionu korun, mimo jiné kvůli rozhodnutí krajské hygieny, jež pár hodin před začátkem zakázala komornější náhradu za Colours. Vloni následovala podobná ztráta. "Většina peněz šla na udržení týmu, abychom nemuseli propouštět. A samozřejmě na propagaci, dokud to vypadalo, že festival bude. Finanční polštář, který jsme měli před covidem, tak úplně zmizel, teď už jdeme na dřeň. Tím spíš jsme pyšní, že to není znát na programu," shrnuje Holušová.
Zadlužit se nemusela díky kompenzačním programům minulé vlády. Tu novou pak festival poprvé požádal o pomoc, od ministerstva kultury dostane 9,2 milionu korun. "Roky jsme od státu podporu nechtěli, byli jsme hrdí, že si na sebe dokážeme vydělat. O pomoc jsme si řekli až teď, kdy nás to opravdu bolí," vysvětluje ředitelka.
Festival kromě toho obdrží 2,7 milionu korun od Moravskoslezského kraje a 5,3 milionu od ostravského magistrátu, zbylých více než 142 milionů však musí sehnat od sponzorů a ze vstupného. Jenže významná část lidí lístky koupila v posledním předpandemickém roce 2019, za tehdejší ceny. "V covidové době nás lidé podrželi, vraceli jsme asi jen tři procenta vstupenek. I to nám pomohlo přežít," zmiňuje Holušová.
Podle ní teď Colours státní podporu potřebují. "Kdybychom zanikli, žádný český subjekt už za této situace festival nevybuduje. Leda nadnárodní agentury, jako to dělají v zahraničí. Lidé by měli vědět, že bojují o svůj festival, že když letos přijdou, pomáhají mu přežít třeba i pro generaci svých dětí," argumentuje.
Na Colours je navázaná část sezonní ostravské ekonomiky. Stálý tým čítá okolo dvacítky pracovníků, v době festivalu se při započtení všech od techniků přes uvaděče po stánkaře rozroste na 5000 lidí. A díky návštěvníkům z jiných měst mají tržby ostravské hotely, restaurace i taxikáři. "Nechci ale strašit. I když je to teď opravdu napjaté, návštěvníci nic nepoznají," deklaruje ředitelka.
Ekonomická situace otřásá něčím, co Zlata Holušová buduje celý život. A není to její první krize. Když někdejší učitelka češtiny a rozhlasová redaktorka koncem 80. let minulého století prvně pořádala festival, zakázali ho komunisté. Její první akce po sametové revoluci skončila v dluzích, které po odchodu obchodních partnerů splácela sama.
Až pak uspěla nejprve s hudebním klubem Boomerang v ostravské Stodolní ulici a následně s komorním festivalem world music Dolnolhotský buben. Ten se roku 2002 proměnil v Colours of Ostrava. Tehdy s rozpočtem pár milionů korun, za účasti 7000 lidí.
Rok od roku však Zlata Holušová s kolegy sestavovala ambicióznější program. Zásadní skok přišel před deseti lety, kdy festival přestěhovali z menší Černé louky a Slezskoostravského hradu do Dolní oblasti Vítkovic. Tu začínal revitalizovat podnikatel Jan Světlík s architektem Josefem Pleskotem.
Zlata Holušová si doteď vybavuje, jak mezi koksovnou a hlubinným dolem ležely jen haldy s náletovými dřevinami. "Byl to risk, ale nikdy jsem toho ani na vteřinu nelitovala," vzpomíná na následující roky, kdy se synonymem Colours stala kulisa někdejšího ostravského železného města.
V programu začalo přibývat světových hvězd jako Björk, The Cure nebo Pharrell Williams, paralelně se zvětšoval rozpočet. Dramaturgie se od alternativy nebo jazzu rozkročila k popu i taneční muzice. A návštěvnost narostla na téměř 44 tisíc lidí v roce 2015.
V tu chvíli Zlata Holušová rozhodla, že číslo nebude dál zveřejňovat. "Colours jsou o pestrosti, sounáležitosti a poznávání cizích kultur, ne o číslech. Neděláme je s cílem každý rok přitáhnout větší dav," vysvětluje. Ani teď údaje nesdělí. V roce 2017 byl festival poprvé vyprodaný, letos zatím lidé vykoupili přes 90 procent vstupenek.
Organizátoři každý rok využívají nově zpřístupněné části památkově chráněné Dolní oblasti Vítkovic. Nejdřív to byl plynojem přestavěný na koncertní sál Gong.
Orientačním bodem v okolí se stala nadstavba vysoké pece Bolt Tower s bíle svítícím, záměrně nakřiveným ochozem ve výšce 80 metrů. A rekonstrukce Dolu Hlubina otevřela prostor k tomu, že se trvalou součástí Colours stalo diskusní fórum Meltingpot. "Letos ho máme špičkově obsazené, i díky tomu, že jsme na přípravu měli dva roky. Meltingpot je největší česká konference a neznám jiný hudební festival v Evropě, který by měl takhle rozsáhlou debatní část. Myslím, že po všem, co se poslední roky stalo, si lidé o to víc potřebují povídat," vysvětluje Holušová.
Na Meltingpotu vystoupí přes 200 řečníků včetně propagátora otužování Wima Hofa, v Česku žijící britské spisovatelky Helen Oyeyemi nebo sociologa Daniela Prokopa. Mladší návštěvníci se setkají s herečkou Annou Kadeřávkovou, youtuberem Kovym či influencerkou Annou Šulc.
Také letos festivalový areál dozná drobných změn. "Vznikla třeba nová plocha pro Full Moon Stage," zmiňuje Zlata Holušová scénu nazvanou po českém hudebním časopisu. Přesunula se blíž k plynojemu Gong, vystoupí na ní česká písničkářka Amelie Siba, kapela Dukla nebo brněnští rockeři Sinks.
Největší boj Colours vždy svádějí o zahraniční hvězdy. Z tohoto důvodu už několik let místo čtvrtka startují ve středu. "Uprostřed týdne máme lepší šanci dosáhnout na sestavy, o které se promotéři z Anglie nebo Německa přetahují na pátek nebo sobotu a nabízejí jim vyšší honoráře. Ale samozřejmě pak také prodávají dražší vstupenky," vysvětluje Holušová.
Jak kapely v novém tisíciletí přestaly vydělávat prodejem fyzických nosičů, začaly rok od roku zvyšovat ceny za koncert. Dnes hlavní hvězdy požadují stovky tisíc eur. Letošní headlineři z USA, popové duo Twenty One Pilots a rockeři The Killers, jsou tak opět nejdražšími interprety v dějinách festivalu. Přesnou částku ale Holušová říct nesmí.
Protože honoráře platí v eurech, bedlivě sleduje kurz. "Teď, kdy euro stojí o něco méně, je to určitá výhoda. Nebavíme se o drobných, když se hne kurz, znamená to rozdíl v milionech korun. Snažíme se samozřejmě o fixaci kurzu, ale stejně máme třeba oproti Slovensku nevýhodu," zmiňuje ředitelka. Na Slovensku se platí eurem od roku 2009.
Tím spíš musejí mít Colours silnou dramaturgii a objevovat interprety dřív, než dosáhnou celosvětové slávy. Například američtí Imagine Dragons přijeli do Ostravy v roce 2017, kdy vydali svůj nejpopulárnější singl Believer. Ten má dnes na YouTube přes 2,2 miliardy přehrání a sestavu na dvou nedávných večerech v pražských Letňanech sledovalo okolo 120 tisíc lidí.
"Dnes už bychom na Imagine Dragons peníze neměli, ale přesně to je úkol festivalů. Nacházet hvězdy předtím, než vyletí do vesmíru," míní Holušová.
Coby bývalá rozhlasová redaktorka se snaží, aby dramaturgie v čtyřdenním festivalovém rytmu dávala smysl. První den zařazuje náročnější tvorbu, dokud na ni lidé mají energii, zatímco závěrečný sobotní večer patří taneční hudbě. Tu letos obstará šestadvacetiletý nizozemský DJ Martin Garrix, jehož set začne v půl jedné ráno. "Samozřejmě je lákadlem hlavně pro mladou generaci. Ale je to také snad nejsympatičtější umělec v historii Colours. Když jsme ho poprosili, jestli by nepůjčil svá LED světla na jiný koncert, hned na to kývnul," zmiňuje Holušová.
Mladší posluchače na Colours láká brooklynská raperka Princess Nokia, anglická dvojice Sleaford Mods nebo písničkářka Phoebe Bridgers. V sále Gong, ideálním na soustředěnější poslech, vystoupí jazzová klavíristka Hiromi se smyčcovým kvartetem nebo Španěl kombinující folklor s elektronikou Rodrigo Cuevas.
Africkou hudbu zastoupí malijská kytaristka Fatoumata Diawara nebo sedmašedesátiletý Cheikh Lô ze Senegalu. "Na Colours se vrací, udělal si v Česku spoustu přátel," vzpomíná Holušová, jak zpěvák před čtyřmi lety strávil podstatnou část festivalu v karavanu zvukaře Milana Cimfeho, s nímž také natáčel. Tuto sobotu Cheikha Lô doprovodí sestava King’N’Doom, kterou s africkými hudebníky založili Pavel Šmíd a Martin Píro z brněnského labelu Rustical Records.
Cheikh Lô je jedním z interpretů, jež Zlata Holušová objevuje na cestách. Po skončení Colours chvíli odpočívá na Srí Lance, od podzimu už ale objíždí takzvané showcaseové akce. Na nich agentury nebo exportní kanceláře z různých zemí představují nové talenty. "Letos jedu hned v srpnu do Jižní Koreje na dva festivaly, hned poté do Velké Británie. Tam jsem naposledy objevila Sama Rydera," zmiňuje třiatřicetiletého zpěváka, jenž nejnověji reprezentoval Velkou Británii v soutěži Eurovize. Na Colours vystoupí tuto středu.
Dalšího účinkujícího ředitelka slyšela v Lisabonu: pařížského fotografa a dokumentaristu Vincenta Moona. Divákům se představí hned čtyřikrát, včetně debaty a koncertu s multiinstrumentalisty Irenou a Vojtěchem Havlovými. Jiné hosty ředitelka Colours našla v indických městech Kalkata a Goa. Další v německém Rudolstadtu.
Fakt, že se na světové scéně orientuje, v roce 2019 podtrhlo, když Zlatu Holušovou proslulý veletrh world music Womex jmenoval svou samurajkou neboli jednou ze sedmi porotců. "Být samurajem Womexu je největší pocta v mém hudebně profesním životě," řekla tehdy pořadatelka, která se pravidelně umisťuje také v anketě Top ženy Česka.
Někdy si ale i Zlata Holušová nechá poradit. Jako když jí dva kolegové nezávisle na sobě doporučili ukrajinsko-kanadskou kapelu Balaklava Blues, jež míchá elektroniku s lidovou hudbu. "Oba řekli, že to byl životní zážitek, že z koncertu odcházeli v slzách. Tak jsme napnuli všechny síly a podařilo se domluvit, že Balaklava Blues přeruší kanadské turné a přiletí na jediný koncert do Evropy," popisuje.
Toto sobotní vystoupení bude vzhledem k ruské invazi na Ukrajinu také symbolické. A jedinečné, neboť Balaklava Blues několik písní nacvičí s karvinským dětským pěveckým sborem Permoník. Choreografii s ukrajinskými tanečnicemi pro tuto příležitost sestavuje Yvona Kreuzmannová, ředitelka festivalu Tanec Praha. "Přemýšlela jsem, nakolik se k válce postavit, jestli podobných gest v hudbě nebylo moc. Došla jsem k názoru, že jich bylo málo. A proto z toho uděláme opravdu velký koncert," slibuje Holušová.
Když válka v únoru začala, zvažovala, jestli v takové době není nepatřičné festival pořádat. "Podle mě je ale hudba nejzákladnější emoce, kterou máme proti jakékoliv frustraci. A jestli se lidé na Colours budou radovat, je to naše odpověď na všechno, co se ve světě děje," uzavírá Zlata Holušová.
