Recenze: Colours zažily svou nejdražší kapelu. Ze zoufalých The Cure čišela radost

Foto: Libor Fojtík
Daniel Konrád Daniel Konrád
22. 7. 2019 18:46
Když je hudba anglické kapely The Cure tak temná, proč je u ní člověku tak dobře? A jestliže zpěvák Robert Smith cítí takovou úzkost, proč se tváří natolik slastně?

Ani sobotní koncert, kterým vyvrcholil letošní festival Colours of Ostrava, nenarušil opatrnou výslednici sil, jejichž vzájemný odpor už čtyři desítky let vytváří jednu z nejmocnějších přitažlivostí v rockové hudbě.

The Cure v Ostravě.
The Cure v Ostravě. | Foto: Libor Fojtík

Robert Smith, šedesátiletý lídr The Cure, přišel na pódium jako vždy viditelně v nepořádku: bledý obličej zdůrazněný make-upem, vlasy natupírované do tvaru smuteční vrby, oční stíny, rudá rtěnka. Všechno vnější atributy vnitřního nepokoje, jejž tento muž v černém vyzpívává chvějivým, jaksi permanentně sklíčeným hlasem.

V nuancích a romantických metaforách vypráví, jak se člověk zmítaný pochybami, touhami, úzkostmi či výčitkami dostává do křehkých stavů. Kdy je sám, jiný, vyčnívající, "nenormální", nezapadající, citově či společensky izolovaný, a tak pro druhé nečitelný, nepochopitelný.

Silná slova nabitá emocemi, vytrvale vzněcovaná kytarami a syntezátory, se takto valí k posluchačům a ti víc nepotřebují. Smith kvůli nim neběhá po pódiu, neoslovuje je, nezapojuje do sborových zpěvů. Ke kouzlu The Cure stačí samotný zážitek, z podstaty intimní, avšak mírou citové investice vtahující.

Tak žili, byli The Cure na letošních Colours of Ostrava. Přišli a prostě byli sami sebou, z utrpení se jako vždy prohráli k radosti. V tom vnitřním štěstí, které sálalo z Roberta Smithe, se posluchači na okamžik krásně ztratili.

Tedy na okamžik: čtyři Angličané a jeden Američan hráli bezmála půltřetí hodiny, nejvíc ze všech účinkujících letošního festivalu. Kdo je však v Česku sleduje - a že sem pravidelně jezdí od roku 1990, kdy v Praze koncertovali jako první západní rocková kapela od pádu režimu, dokonce dřív než Rolling Stones na Strahově -, ví, že dvě a půl hodiny jsou nic.

Při obou posledních pražských zastávkách v letech 2008 a 2016 měli k dispozici víc času. Nemluvě o jejich rekordu z Mexika, kde před šesti roky hráli nepřetržitě čtyři hodiny a několik minut. Před koncertem The Cure aby se člověk doma na dlouho rozloučil.

Jason Cooper v The Cure bubnuje od roku 1995.
Jason Cooper v The Cure bubnuje od roku 1995. | Foto: Libor Fojtík

Živá vystoupení jsou dnes pro kapelu důležitější než kdy dřív. The Cure, kteří letos slaví 40 let od vydání debutového alba, prošli několika personálními obměnami, mnohokrát se málem rozpadli. Momentálně, sužováni bezprecedentním tvůrčím blokem, nevydali desku už 11 let. O to intenzivněji koncertují.

Roku 2012 s příchodem kytaristy Reevese Gabrelse ustálili sestavu. A Ostrava může dosvědčit: byť se to po desítkách let zdá nepravděpodobně, momentálně jsou The Cure ve vrcholné, snad až historické formě.

Postupující roky jim přejí. Letos byli uvedeni do Rokenrolové síně slávy, po čtvrtstoletí se vrátili na anglický festival Glastonbury a nedávno před kamerami absolvovali obří koncert v londýnském Hyde Parku, který promítala i česká kina.

To vše asi přispělo k tomu, že cena The Cure stoupla natolik, až se teď s honorářem v řádu vyšších stovek tisíc eur stali nejdražšími interprety v osmnáctileté historii Colours of Ostrava.

Udělali vše pro to, aby si ho zasloužili. Na festivalu uvedli 27 skladeb krásně ilustrujících, jak do stadionových rozměrů vyrostla kapela dlouho označovaná za novou vlnu, alternativu vzešlou z punku, psychedelického rocku, ale stejně tak inspirovaná citlivým písničkářem Nickem Drakem nebo teatrálním rockem Davida Bowieho.

The Cure mívali temnější období, vždy ale též dovedli napsat hit: ten nejstarší, Boys Don't Cry, pochází z roku 1979. Píseň o tom, jak člověk přestává usilovat o znovunalezení ztracené lásky a "jen se směje, skrývá slzy v očích, protože kluci nepláčou", ostravský koncert samozřejmě završila.

Se skladbou Boys Don’t Cry letos The Cure vstoupili do Rokenrolové síně slávy. | Video: Rock & Roll Hall Of Fame

Nejvíc skladeb pocházelo z umělecky asi nejoceňovanějšího alba Disintegration, kterého se koncem 80. let minulého století prodaly 3 miliony kusů. Na Colours z něj kapela zařadila pět položek, včetně Lovesongu s prudce chytlavým baskytarovým riffem, singlu o ztracené lásce Pictures of You nebo Lullaby, tom zhudebněném, zřejmě Smithově dětském zlém snu.

Písně rychle střídaly jedna druhou, spojené vším, co je pro The Cure typické: dlouhými instrumentálními úvody, v mixu vysoko vytaženou, skočnou a trsátkem tepanou baskytarou Simona Gallupa, jenž čile křižoval po pódiu.

Nejdůležitější ale byly mezihry frontmana Roberta Smithe, klávesisty Rogera O’Donnella a kytaristy Reevese Gabrelse. Přestože hudba The Cure je převážně kytarová, podstatnou roli v ní nemají rocková sóla, individuální hlasy: ty se splétají v hutný celek.

Služebě nejmladší člen sestavy, kytarista Reeves Gabrels.
Služebě nejmladší člen sestavy, kytarista Reeves Gabrels. | Foto: Libor Fojtík

Nástroje se vzájemně podpírají a splývají do barvitě orchestrovaných ploch, plných komplexních figur a barev. Navenek to může vypadat jednoduše, hráčsky to ale vyžaduje nesmírnou citlivost, soustředění, aby se balanc nevychýlil ani jedním směrem.

V tomto ohledu měl v Ostravě nejvíc práce třiašedesátiletý kytarista Reeves Gabrels, jediný Američan v sestavě a dříve dlouholetý doprovazeč Davida Bowieho.

Sešlapával jeden kytarový pedál za druhým: jedním se zvukově blížil klávesám typu Fender Rhodes, efektem flanger napodoboval startující tryskáč. Vibrato pedálem vytvářel dojem kolísavého tónu, boosterem si zvýrazňoval signál a chorusem simuloval hru na více nástrojů naráz. Ve skladbě From the Edge of the Deep Green Sea dokonce musel hrát obouručně, to znamená přiklepávat tóny na hmatníku.

Své, byť v menší míře, na kytaru odehrál i lídr kapely Smith, střídající elektrické a akustické nástroje pro něj speciálně vyrobené firmou Schecter. A nemohla chybět píšťala v písni Burn, složené pro film Vrána o pomstě ze záhrobí.

Just Like Heaven, jeden z největších hitů, jak ho The Cure hráli v Ostravě. | Video: Martin Dybala

Robertu Smithovi sice po desítkách let maličko klesl jeho lítostivý, plačtivý hlas, způsobem projevu a témbrem však dál zůstává nezaměnitelný.

Jak plynula hodina za hodinou, jeho majitel se v Ostravě uvolňoval. Když došlo na přídavky, půvabné citoslovce v písni The Caterpillar už prskal přes úsměv na rtech.

Následovalo Close To Me, song líčící frustraci z nepovedeného dne, kdy se člověku nic nedaří, a tak strčí hlavu pod polštář a už chce jenom vypnout a mít vše za sebou. To už Smith odložil kytaru, s bezdrátovým mikrofonem v ruce se přiblížil k lidem a komicky jim tančil, prsty opatrně osahávaje mikrofon jako pavouk. V předposlední skladbě večera Why Can't I Be You? se pak dokonce odvážil na molo vedoucí z pódia, ten okatý symbol rockové hudby, jakým se The Cure vždy pokud možno vyhýbali.

The Cure

Česká spořitelna stage, Colours of Ostrava, 20. července

"Něco bych chtěl říct, ale nevím co," pravil Robert Smith charakteristicky, ale pak si to srovnal. "Vy jste ten nejkrásnější dav, jaký jsem kdy slyšel!"

Silná slova, jaká patří k silné hudbě a vůbec silnému večeru. Colours of Ostrava letos končily tak, že na ně člověk hned tak nezapomene.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Hischier prodloužil s New Jersey smlouvu o sedm let

Švýcarský hokejový útočník Nico Hischier prodloužil o sedm let kontrakt v NHL s New Jersey. Nová smlouva jedničce draftu z roku 2017 vynese celkem 50,75 milionu dolarů. Od sezony 2020/21 tak bude brát v průměru 7,25 milionu dolarů. Dvacetiletý Hischier má v této sezoně ještě poslední rok platnou nováčkovskou tříletou smlouvu se základním příjmem 925 tisíc dolarů a s možností získat na bonusech dalších 2,85 milionu dolarů.

"Jsme šťastní, že máme celý ten proces za sebou a domluvili jsme se s Nicem a jeho týmem na kontraktu, který bude přínosný pro obě strany. Vyzrál v komplexního centra, který odvádí skvělou práci s pukem i bez něj. Těšíme se na jeho další růst," řekl generální manažer Devils Ray Shero.

Hischier, který ve čtvrtečním duelu při výhře nad New York Rangers 5:2 chyběl v sestavě New Jersey kvůli zranění v horní části těla, si v šesti zápasech v této sezoně připsal dvě asistence. V NHL hraje třetí sezonu a má na kontě 157 zápasů a 101 bodů za 37 branek a 64 přihrávek. V pěti zápasech play off si připsal jednu asistenci.

před 1 hodinou

Kornfeil v Japonsku odstartuje z 3. řady, Salač kvalifikaci kvůli těžkému pádu a zlomenině nejel

Jakub Kornfeil obsadil v kvalifikaci na motocyklovou Velkou cenu Japonska sedmé místo a na startu sobotního závodu Moto3 bude stát ve třetí řadě. Filip Salač po pátečním pádu do dnešního programu nezasáhl a teprve se rozhodne, zda v neděli absolvuje Grand Prix.

Kornfeil zajel třetí nejlepší kvalifikaci v sezoně a vyrovnal výkon z Nizozemska, pouze v Alcaňizu a na Sachsenringu si vybojoval druhou řadu. Na základě pátečních jízd, v nichž zajel třetí čas, postoupil přímo do druhé části kvalifikace, protože dnešní třetí trénink se jel na mokré trati a pořadím nezamíchal. V podobných podmínkách se rozhodovalo i o pořadí na startu, Kornfeil zaostal o 863 tisícin za nejrychlejším Niccolem Antonellim z Itálie.

Salač měl těžký pád v pátečním druhém tréninku a se zlomeným malíčkem na pravé noze a potlučeným tělem v druhém dnu v Motegi odpočíval. Pokud bude v neděli závodit, odstartuje z uličky v boxech v důsledku trestu za příliš pomalou jízdu v prvním tréninku.

Další zprávy