Los Angeles - Ke třicátému výročí svého prvního loutkového filmu si Tim Burton dopřál nostalgickou radost. Vrátil se do dob svých začátku, kdy natočil půlhodinový hraný snímek o tom, jak chlapci zamilovanému do filmů zemře při nehodě pes a on ho po vzoru Frankensteina oživí. Frankenweenie: Domácí mazlíček se letos dočkal předělávky a Burton si při tvorbě vzal na pomoc svou oblíbenou animační formu. Jen je záhadou, proč se tentokrát do titulu filmu nedostalo i režisérovo jméno.
Piplavá práce s loutkami
Právě Burton figuruje jako ikona metody klasické animace ve světě, který zcela pohltilo čistě digitální zpracování animace na počítačích. Vedle něj se dlouhodobě úspěšně daří britskému studiu Aardman nebo studiu Laika. Frankenweenie je dalším typickým zástupcem svého animačního druhu, přestože se animátoři nebojí do procesu tvorby zapojit i pomocné obvody počítačů.
Práce na oživení mrtvého psa začaly už v roce 2005 a jako vždy to je proces, který zabere delší dobu. „Protože je okénková loutková animace tak vzácná a vyžaduje trpělivost," potvrzuje sám Burton. Během natáčení se skutečnými loutkami se navíc často stane, že je potřeba něco spravit. Proto během natáčení fungovala jakási obdoba nemocnice pro loutky, kde na ně každý den dohlíželi a opravovali je. Vedle nemrtvého psa měli na starosti i krysu vlkodlaka nebo kočičího upíra.
Příběh lásky mezi malým chlapcem a jeho psem není neobvyklý. Ve skutečném životě se nevyhnul ani Burtonovi, kterému pak vzpomínky posloužily, když v roce 1984 poprvé zfilmoval příběh Frankenweenie. „Měl jsem velmi silný vztah s rafanem, kterého jsme pojmenovali Pepe. Podobně jako první láska to bylo velmi silné. Věděli jsme, že kvůli nemoci nebude žít příliš dlouho, ale nakonec se dožil slušného věku. Máte takové silné pouto a pomyslíte si, jak dlouho to může vydržet. V té době je vám koncept smrti ještě cizí," svěřil se režisér agentuře Reuters.
Smrti se nebojte, bude veselo
Posmrtný život se objevil v několika Burtonových filmech a odhaluje jak jeho fascinaci tímto fenoménem, tak touhu publika dozvědět se něco víc, i když by to byla jenom umělecká vize. V Burtonově podání je pak záhrobní svět vybarven spíš duhově než hřbitovními odstíny. Je to zábavný svět, který tvoří protipól sucharskému a mrtvolnému živoření na povrchu, jak předvedl ve svém posledním animovaném filmu nazvaném Mrtvá nevěsta.
„Se smrtí jsem se seznámil při sledování Frankensteina a Drákuly. Ačkoli tomu úplně nerozumíte, pochopíte. A to je vlastně účel těchto příběhů, aby nás připravily na tyhle abstraktní věci, o nichž nic nevíte," osvětluje Tim Burton, kde vzal inspiraci pro frankensteinovské téma.
Po dvou pestrobarevných muzikálových animovaných filmech představuje Frankenweenie navzdory recyklaci příběhu velkou změnu. Burtonův dlouholetý hudební spolupracovník Danny Elfman sice musí zadržet slzu, že si tentokrát nezazpívá, jako to udělal v hlavní roli Ukradených Vánoc a vedlejší roli kostlivce v Mrtvé nevěstě, ale věrně složil nový soundtrack. Muzikál to ale není a navíc si tentokrát snímek vystačí s barvami černou, bílou a jejich odstíny. Staromódní vizuál úplně neladí s moderními projekčními schopnostmi 3D, o něž není Frankenweenie připraven, ale upomíná na staré horory ze třicátých let, s nimiž studio Universal získalo velkou slávu.
Vzestupy a pády při práci u Disneyho
Oživlý domácí mazlíček však vznikal pod hlavičkou jiného studia. Od uvedení Alenky v říši divů před dvěma roky navázal Tim Burton znovu spolupráci s hollywoodským gigantem Disney. V jeho animačních studiích začínal, v podstatě zde trpěl při práci na konvenčních kreslených projektech a vznik původního snímku Frankenweenie byl jedním z předpokladů k vyhazovu kvůli nevhodnosti témat a jejich zpracování. Až dodnes je pak jeho jméno spojováno především se studiem Warner Bros.
„Padáka jsem dostal už tolikrát. V případě Frankenweenie dělám odkaz na Bambiho, protože Disney založil svůj podnik na odhalování těchto témat - smrt Bambiho matky. Nebo Lví král - tam je smrt všudypřítomná. Zjistil jsem, že lidi z té společnosti zapomněli na staré filmy značky Walt Disney jako Zrzoun nebo Sněhurka a sedm trpaslíků. Ty snímky zahrnují děsivé prvky. Ve Frankenweenie není žádné ječení a křičení či drcení těl, ale myslím, že je to nejbezpečnější a nejschůdnější způsob, jak ta témata uvést," říká Burton o práci s Disneym. „Řeknu vám, že nedošlo k žádným hádkám o to, jestli bude film černobílý, za což jsem rád, neboť bez toho bych se do filmu nepustil."
Kritika sílí a není to jen z nedostatku originality
Letos čtyřiapadesátiletý režisér nepouští svůj styl, co se týká účesu a oblékání, a zůstává svůj i v otázce vizuálního ztvárnění. Síla jeho režijní osobnosti však v posledních letech povážlivě slábne. Už Alenka v říši divů schytala nejedno záporné hodnocení, ale hlavně letošní film Temné stíny byl kritizován hodně ze široka. Největší vadou se stává mizející originalita. Další adaptaci klasické dětské knížky by měl přinést Pinocchio, diváci by přitom raději viděli nového Střihorukého Edwarda a nemíní se tím jeho pokračování.
Kenneth Turan v Los Angeles Times o Temných stínech s Johnny Deppem napsal: „Z filmu se stává nejistá kombinace prvků, které se neúspěšně pokouší být z půlky strašidelné a z půlky vtipné, každopádně divné."
Mnohem víc se zatím daří snímku Frankenweenie, který si koncem září odbyl světovou premiéru a nyní startuje v amerických kinech, kde se postaví jiné strašidelné konkurenci - Normanovi a duchům a Hotelu Transylvánie, jako by hororová témata byla letos v dětském filmu v kurzu. Roger Ebert o něm poznamenal, že není nejlepším Burtonovým filmem, ale je plný nadšení a horlivosti. Michael O'Sullivan z Washington Post napsal: „Je navržen tak, aby se zalíbil vybíravým dospělým a starším dětem. Nádherný černobílý stop-motion snímek je svěží, chytrý a vřelý milostný dopis korespondovaný klasickým hororům."
V českých kinech Burtonův animovaný miláček ožije 3. ledna 2013.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
