Baku - Přehlídka pokleslých estrádních vystoupení, bizarních kostýmů a kýčovitých popových melodií, nebo také monstrózní televizní show, která každým rokem přitáhne k obrazovkám 120 milionů diváků na celém světě. Písňová soutěž Eurovize, jejíž 57. ročník začal v úterý v azerbajdžánském hlavním městě Baku možná vzbuzuje svým pojetím popu jako nabubřelé estrády úsměv, klání národů o to, kdo nazpívá nejlepší šlágr, i tak sleduje od padesátých let celá Evropa.
Jen Česká republika znovu stojí mimo. Po neslavném učinkování Kabátu, Terezy Kerndlové a Gipsy.cz, kteří v ročnících 2007 - 2009 neprošli do finálových kol neobnovila Česká televize svoje národní kolo Eurosong, a tak letos bude český zástupce třetí rok v řadě chybět.
V tom je naše země naprostý unikát, vždyť do letošního klání jde čtyřicet dva evropských států a když nepočítáme trpasličí národy (Andora, Monako, Lichtenštěnjsko a Luxembursko) chybí už jen Polsko (v televizi vrcholí přípravy na Euro) a Arménie, která je s Azerbajdžánem v dlouhodobém sporu o Náhorní Karabach a svoji účast stáhlo z obavy o bezpečí interpretů.
Pořadatelství vždy připadne zemi, která zvítězila v minulém ročníku a tak se soutěž díky překvapivému loňskému triumfu písně Running Scared dvojice Ell & Nikki stěhuje na Kavkaz. Azerbajdžán těžící z bohatých nalezišť ropy dokonce kvůli Eurovizi postavil za šest milionů euro novou arénu Baku Crystal Hall, která pojme 23 tisíc lidí.
Prezident Ilham Alijev se nechal slyšet, že Eurovize představí světu „hodnoty, kulturu a toleranci" jeho ambiciózní země, jejíž HDP v posledních letech roste raketovou rychlostí. Azerbajdžán ale také čelí kritice za nedodržování lidských práv a věznění aktivistů. Nestandardní postup mělo prý i vyvlastnění půdy pod novou arénou, díky níž přišly tisíce obyvatel o střechu nad hlavou bez náhrady.
Vyhraje etno-disco či pop-metal?
První semifinálový večer letošního ročníku Eurovize proběhl už v úterý večer a hlasující z jednotlivých zemí osmnácti účastníků poslali do finále deset nejúspěšnějších. Je mezi nimi irské sourozenecké duo Jedward, které už bodovalo v soutěži X-Factor a má za sebou dvě platinové desky, ale také třeba internetový fenomén zpívajících poduralských babiček známých jako Buranovskije Bábušky (reprezentují Rusko). Právě jejich etno-disco Party for Everybody pěkně shrnuje brakové kvality valné části soutěžících písní, které často míří na nejnižšího společného jmenovatele vkusu.
V druhém semifinále, které je na programu ve čtvrtek se představí také zástupce Slovenska - košický rodák Miroslav Šmajda, který je u nás známý z premiérové řady soutěže Česko Slovenská Superstar, kde v roce 2009 skončil na druhém místě. V Baku se ale objevuje pod svým novým pseudonymem Max Jason Mai s pop-metalovou písní Don't close your eyes.
Díky masivní podpoře soutěže má finálovou účast zajištěnou Velká Británie, kterou letos zastupuje šestasedmdesátiletý popový veterán Engelbert Humperdinck. Svoji nejslavnější éru zažil na konci šedesátých let, kdy jeho orchestrální balada Release Me nepustila na číslo jedna britského žebříčku slavný singl Beatles Strawberry Fields Forever/Penny Lane. Po hubených letech teď Humperdinck věří, že by mu úspěch skladby Love Will Set You Free mohl vydláždit velkolepý comeback.
Jenže podporu nemá ani z vlastních řad - singl zatím provází vlažný ohlas a nevyšplhal se výše než na 64. místo v britském žebříčku. Británie už na pořádný úspěch v Eurovizi čeká spousty let. Poslední medailovou příčku vybojovala před deseti lety welšská zpěvačka Jessica Garlick, vítězství naposledy na ostrovech slavili v roce 1997. V posledních letech navíc britští účastníci často končili ve finále na potupném posledním místě.
Kdo prorazí hlasující bloky
Britům do karet nehraje ani tradiční řevnivost mezi největšími evropskými státy a také to, že mezinárodnímu klání poslední roky dominují zástupci z post-jugoslávských a post-sovětských republik, které se mohou spolehnout na tzv. hlasující bloky, v nichž si pro sebe body navzájem posílají národy sdílející podobné kulturní či etnické pozadí.
Za neúspěchy kolébky evropského popu je ale i fakt, že největší hvězdy ostrovního popu se estrádní přehlídce s pochybnou pověstí spíše vyhýbají. Vítězství v ní totiž jen výjimečně vede k opravdu stabilní mezinárodní kariéře. Ačkoliv soutěž v minulosti zrodila několik veleúspěšných příběhů - v roce 1974 v ní na sebe upozornila švédská skupina ABBA nebo zpěvačka Céline Dionová soutěžící za Švýcarsko - vitální populární hudba se už dávno rozešla estrádním charakterem prezentace, který televize nabízí.
V situaci, kdy MTV nastolila zcela jiné principy a standardy konzumace popu, stalo se z Eurosongu spíš odkladiště pro Daniely Nekonečné celé Evropy. Písňová soutěž Eurovize nicméně předznamenala obrovský úspěch pěveckých talentových soutěží typu Superstar či X-Factor na začátku tisíciletí. I v nich je osud adeptů popové slávy vložen do rukou hlasujících diváků, na rozdíl od Eurovize se ale jedná o čistě pěveckou soutěž, kde autorské pokusy účinkujících nahradily coververze hitů, jež lépe rezonují se společně sdílenými vzpomínkami diváků.
Na druhou stranu tyto talentové soutěže nefungují na mezinárodní úrovni - jediným pokusem bylo finále vítězů národních soutěží World Idol v roce 2003, které se ale už nikdy nezopakovalo.
