








Na státní svátek 28. října se v areálu Fakultní Thomayerovy nemocnice v Krči odehrál souboj, jaký by leckdo čekal spíš v přírodopisném dokumentu než mezi nemocničními pavilony. Dva rivalové se do sebe pustili s takovou vervou, že rány byly slyšet snad přes půlku nemocnice. Video, které zachytil a na sociálních sítích zveřejnil Jiří Tuček, se okamžitě stalo virálním.



Valensole 1965 - příběh, který dodnes nahání husí kůži. Farmář paralyzovaný záhadným paprskem, půda proměněná v beton a vyšetřovatelé, kteří museli případ uzavřít jako „nevysvětlený“. Po šedesáti letech ožívá tato francouzská UFO záhada na filmovém plátně v novém snímku Valensole 1965. Projděte si v galerii jedno z nejlépe zdokumentovaných setkání třetího druhu.



V září 1961 se manželé Hillovi stali ústředními postavami případu, který zásadně ovlivnil dějiny pozorování UFO. Jejich příběh odstartoval fenomén mimozemských únosů a definoval vzhled cizí a tajemné civilizace. Ztráta paměti, zastavené hodinky, podivné stopy na autě a vyprávění pod hypnózou o únosu na palubu vesmírné lodi. To všechno manželé popsali. Co doopravdy viděli a co se jim stalo?



V noci 13. března 1997 se nad Arizonou ve Spojených státech objevila záhadná světla, které pozorovaly tisíce lidí včetně herce a pilota Kurta Russella. Právě on je jako jeden z prvních nahlásil. Dodnes zůstává záhadou, zda šlo o tajnou vojenskou technologii, nebo o nevysvětlený jev, který je předmětem zkoumání.



Problémem číslo jedna bývá při pozorování UFO nedostatek spolehlivých důkazů nebo důvěryhodných svědků. To se však o případu z konce roku 1980 v americkém Texasu rozhodně říct nedá. Co se tehdy stalo a proč si zrovna tento incident zaslouží více pozornosti než mnohdy slavnější případy? Druhý červenec patří Světovému dni UFO, v galerii proto přinášíme připomínku texaského příběhu.



Do Prahy přijel na motorce, chlap jako hora, s hlubokým hlasem a očima, které toho viděly víc, než měly. Fedja Štukan, bývalý voják, poté herec, narkoman, alkoholik, je mužem, který budí přirozený respekt. Ne kvůli póze, ale kvůli tomu, co přežil - válku, drogy i vlastní smrt. Tohle musíš napsat, řekl mu hollywoodský herec Brad Pitt, když slyšel o jeho životě. Stalo se, Štukan sepsal román Blank.



V půl třetí ráno přiběhla do kravína vyděšená krmička, že právě potkala třímetrového chlapa se psem. Zaměstnanci se jí údajně vysmáli. Desítky dalších svědků ale tou dobou pozorovaly obří světelné koule, které se pohybovaly zcela neuvěřitelným způsobem. Experti dodnes uváděné jevy neumí vysvětlit. Díky výzkumu Projektu Záře v galerii nabízíme obří záhadu z Miličína krok za krokem podle svědků.



Svědčit proti pachateli zločinu je pro mnohé lidi psychicky náročné. Bojí se možné odvety. Od policie tak požadují skrytí svých osobních údajů, jako je jméno či adresa. Ta tomu ale ne vždy vyhoví. Tvrdí, že skrytí identity je možné u případů organizovaného zločinu. Jinak jsou prý obavy svědků liché. Aktuálně.cz líčí příběhy lidí nespokojených s tím, že policie neutajila jejich identitu.



Je to příběh o hrůzách druhé světové války, ale také o odhodlání a statečnosti. Nový dokumentární film Popel sleduje pátrání rodin ze Španělska po svých předcích, které válečné události zavály až na území Protektorátu Čechy a Morava, a mapuje nenápadnou odvahu Františka Suchého a jeho syna.



Ruští vojáci Oleksije Sivaka celé týdny mučili v ledovém sklepě v jihoukrajinském Chersonu. Za trest, že se postavil jejich nadvládě nad tímto městem, mu dávali elektrické šoky do genitálií. Když Cherson předloni na podzim osvobodili Ukrajinci, dostal Sivak celý seznam zdravotnických odborníků, na které by se mohl obrátit, a měl zaškrtnout ty, které potřeboval. O jeho příběhu píše The Guardian.



Uplynuly přesně dva roky od masakru, který se stal jedním ze symbolů brutality války na Ukrajině. Při tragédii ve věznici Olenivka v Doněcké oblasti zahynulo nejméně 54 ukrajinských válečných zajatců a dalších 150 bylo zraněno. Stovky rodin stále neví, kde jsou jejich blízcí, a přestože ukrajinští novináři získali důkazy o pachatelích, spravedlnosti se v blízké době nedočkají.



Osmadvacetiletý voják ukrajinské Národní gardy Andrij padl do ruského zajetí v květnu 2022, když Putinovo vojsko dobylo město Mariupol na východě Ukrajiny. Spolu s několika dalšími muži tam do posledního dechu bránil ocelárny Azovstal. Dostal se do známé věznice Olenivka, kde ho okupanti drželi skoro dva roky. "Bylo to zlé. Lidé tam hnili zaživa," popsal.



Propuštěná ukrajinská válečná zajatkyně a armádní kuchařka Taťána El Diabová poskytla svědectví o místě, kde se odehrál jeden z nejkrvavějších ruských útoků. Loni na jaře ji okupanti zajali a odvezli do věznice nedaleko Doněcku, v níž loni v červenci výbuch zabil 53 ukrajinských zajatců. "Když vstoupíte do Olenivky, všechno se změní. Najednou nejste lidé a nejste hodni žít," říká.



Je docela možné, že kdyby žil v dnešní době, byl by Petr z Mladoňovic velmi dobrým reportérem. Mladý písař ve službách rytíře Jana z Chlumu byl průvodcem Mistra Jana Husa při jeho cestě na kostnický koncil. Ve svém spisku velmi podrobně zaznamenal Husovy poslední chvíle. A je to opravdu drsné čtení.



Byla to zvláštní tragédie, nebo zázrak. Možná obojí. Před půlstoletím se v jihoamerických Andách do ledové horské pustiny zřítilo letadlo se 45 mladými členy a fanoušky ragbyového týmu z uruguayského Montevidea, kteří letěli na přátelský zápas do Chile. To, co následovalo, je jedním z nejsilnějších důkazů o lidské soudržnosti a jejím významu pro přežití v nelidských podmínkách.



Jednatřicetileté Alině Beskrovnové se s matkou před několika dny podařilo uprchnout z obléhaného Mariupolu do Polska. V rozhovoru pro agenturu Associated Press označila situaci v přístavním ukrajinském městě za “humanitární krizi”. Podle jejího svědectví tam nefungují telefonní služby a lidé žijí ve sklepích bez pitné vody, plynu, elektřiny a topení. "Je to masová vražda v režii Rusů," uvedla.



Je to vyprávění jen deseti lidí. Zároveň je to však deset svědectví o tom, co je v Evropě v roce 2022 stále ještě možné. Ruští okupanti již vyhnali z Ukrajiny přes dva miliony lidí. Desetitisíce z nich přitom hledají bezpečí v Česku. Netuší, co bude dál. Aktuálně.cz přináší příběhy titěrného zlomku z nich, ale i ty dokreslují, o jak nesmírně krutou situaci jde. A že je nutné pomoci.



Jak vypadá dnešní Velká Británie a co je vlastně anglické? Na tyto otázky se ve svém projektu Svědectví o individualitě pokouší odpovědět fotograf James Bannister. Zároveň řeší problémy identity a různorodosti v současné společnosti. Projekt vznikl díky grantu, za kterým stojí prestižní magazín British Journal of Photography a výrobce fotoaparátů Leica.



Přestože dnes vystupuje v italském parlamentu a je veřejně známou osobností, před pár lety její pravé jméno neznaly ani její dcery. Piera Aiellová posledních 28 let tvrdila, že je Paola ze střední Itálie. Ze strachu, aby ji neobjevila mafie, proti které vypovídala před soudem. Nyní proti ní bojuje i v parlamentu.



Pražská policie prověřuje, zda expremiér Petr Nečas křivě nesvědčil v kauze zneužití Vojenského zpravodajství. Informovala o tom Česká televize. Bývalý šéf vlády čelí podezření, že u soudu lhal, aby pomohl své manželce Janě Nečasové, a dopustil se tak trestného činu křivé výpovědi. Nečas u soudu řekl, že si sledování své bývalé ženy Radky sám objednal, původně přitom tvrdil, že o sledování tehdejší manželky neměl tušení. Za křivou výpověď by mu v případě prokázání viny mohly hrozit až tři roky vězení.