Tragickou událost z léta 1415 zaznamenal Petr z Mladoňovic v latinsky psaném pojednání Relatio de magistri Joannis Hus causa in Constantiensi consilio acta. Vyšli jsme z českého překladu z roku 1917, vyprávění jsme převedli do soudobé češtiny, v některých pasážích mírně zkrátili a přidali mezititulky. Autentický styl Petra z Mladoňovic připomínající soudobé reportáže jsme se snažili zachovat. Zde je jeho vyprávění popisující poslední okamžiky Husova života:
Žoldnéři: Ať je upálen s čerty, pány svými
Když Mistra Jana Husa přivedli na místo, kde měl zemřít, poklekl na kolena, sepjal ruce, oči zvedl k nebi a modlil se "Smiluj se nade mnou, Bože", "V tebe, Pane Bože, doufal jsem" a "V ruce tvé, Pane Bože, poroučím duši svou". Modlitby opakoval vyrovnaně a hlasitě, takže ho okolostojící mohli dobře slyšet.
Místo, které čekalo na jeho popravu, je velká louka na předměstí Kostnice. Když se tam Hus modlil, spadla mu z hlavy potupná papírová koruna s namalovanými ďábly. Usmál se při tom. Žoldnéři, kteří stáli okolo, řekli: "Dejte mu ji zase na hlavu, ať je upálen s čerty, pány svými, kterým sloužil."
Pak Jan Hus na příkaz kata vstal. Opět se modlil tak, aby to bylo dobře slyšet: "Pane Ježíši Kriste, tuto strašlivou, potupnou a krutou smrt pro tvé evangelium a pro kázání slova tvého chci poslušně a pokorně podstoupiti. Odpusť prosím všem mým nepřátelům!" Snažil se také vysvětlit okolostojícím lidem, kolem kterých ho vedli, že se nedopustil ničeho z toho, z čeho je křivě obviňován, a poprosil, aby mohl ještě promluvit se svými žalářníky. Když přistoupili, řekl: "Děkuji vám, milí bratři, za vše dobré, co jste pro mne udělali, nebyli jste jen mými strážci, ale i mými milými bratry. Pevně věřím svému milému Spasiteli, pro jehož svatý zákon chci tuto smrt vytrpět, že s ním dnes budu kralovat."
Přivázán k prknu, řetěz kolem krku
Pak ho svlékli do košile a přivázali ho provazy k tlustému prknu. Přivázán byl na několika místech - nad nárty, pod koleny, nad koleny, mezi třísly, na bedrech, v půli trupu a pod pažemi. Svázané měl také ruce. Prkno, které bylo dole naostřené, pak zasadili do země.
Byl obrácen tváří k východu, ale někdo z kolemstojících řekl: "Otočte ho na západ, protože je kacíř." Což se také stalo. Pak ho k prknu upevnili ještě černým řetězem špinavým od sazí, uvázaným kolem krku.
Když Jan Hus ten řetěz uviděl, zasmál se a řekl katům hlasitě: "Pán Ježíš Kristus, můj milý vykupitel a spasitel, ukrutnějším a těžším řetězem pro mě svázán byl a já bídný se nestydím být svázán tímto pro jeho svaté jméno."
Pod nohy mu položili dvě otepi dřeva a kolem něj pak postavili hranici ze dřeva a otepí slámy, která sahala až po krk.
Jsou to falešná obvinění. Bože, smiluj se
Dříve, než zapálili hranici, přijel k Husovi říšský maršálek Hoppe z Pappenheimu společně s Klemovým synem (vévodou Ludvíkem III., falckrabětem rýnským) a vyzvali ho, aby odvolal své učení a zachránil si tak život.
Mistr vzhlédl k nebi a odpověděl: "Bůh je mi svědkem, že jsem nikdy nekázal ani neučil věci, které mi připisují falešná svědectví. Hlavním cílem mého učení, kázání i psaní bylo to, abych vyvedl lidi z hříchu. A v té pravdě, kterou jsem psal, učil a kázal ze zákona Božího i z výkladů svatých doktorů, dnes radostně chci zemřít."
Když to katové uslyšeli, zapálili hranici. Mistr vysokým hlasem zazpíval: "Kriste, synu Boha živého, smiluj se nad námi!" A potom: "Kriste, synu Boha živého, smiluj se nade mnou!" A když chtěl potřetí zapět "Jenž jsi se narodil z Marie Panny", zvedl se vítr a plameny mu začaly šlehat přímo do tváře.
Husův hlas umlkl, modlil se už jen potichu. Bylo vidět, jak beze slov pohybuje rty a hýbe hlavou, jako by rychle odříkával dva nebo tři otčenáše. Pak vydechl naposledy.
Srdce na rožni, popel ve vodách Rýna
Když otepi slámy, kterými byl Jan Hus obložen, shořely a opadaly, jeho tělo stále stálo u prkna vztyčeného uprostřed plamenů. Viselo na řetěze, který měl uvázaný kolem krku. Katové prkno s tělem vyvrátili ze země, aby spadlo do ohně, do kterého pak začali hojně přikládat. Obcházeli při tom kolem a kyji mlátili do Husových kostí, aby dříve shořely. Když našli hlavu, rozdrtili ji. A když našli mezi vnitřnostmi srdce, nabodli ho na zašpičatělé dřevo podobné rožni, opékali ho v plamenech a jiným dřevem do něj tloukli.
Jeho roucho se všemi dalšími osobními věcmi, které měl u sebe kat, na příkaz vévody Ludvíka III. také vhodili do ohně. "Čechové by je považovali za svátost a uctívali by je," řekl a slíbil katovi, že mu za to zaplatí. Pak všechen popel i s do hloubky vyrytou zemí, která byla pod hranicí, naložili na vozy a vysypali do nedalekého do Rýna, aby Mistr Jan Hus upadl do věčného zapomnění.
(Text vychází z překladu spisu Petra z Mladoňovic nazvaného Zpráva o odsouzení Mistra Jana Husa v Kostnici. Použitý překlad původního středověkého díla z latiny do češtiny vyšel v roce 1917 a zpracoval ho V. Flajšhans).
