Příběh z října 1972, jejž vyprávěl i americký film Přežít s Ethanem Hawkem v hlavní roli, teď z trochu jiného než jen dobrodružného úhlu líčí přeživší architekt Eduardo Strauch Urioste. Knihu, kterou napsal s Mireyou Soriano, pod názvem Z ticha právě vydalo nakladatelství Kalich v českém překladu Anežky Charvátové.
Zachycuje především duchovní rovinu události a podává vysvětlení, která pro skeptického ateistu mohou být nepřijatelná. Na stránkách však mají opodstatnění. Těžko jinak uvěřit, že 16 mladíků přežilo 72 dní ve vysokých horách, bez zásob a teplého oblečení, sužovaní nejen mrazem a hladem, ale také lavinami a vědomím, že svět na ně zapomněl. V rádiu, které jim nepřestalo fungovat, slyšeli, jak bylo pátrání odvoláno.
"Jedli jste králíky a ptáky?" zeptala se Eduarda matka, když se shledali v nemocnici. Syn chvíli uvažoval, zda lhát. Nakonec se rozhodl pro pravdu. "Ne mami, takhle vysoko králíci ani ptáci nejsou. Jedli jsme mrtvé."
Hned první polovina knihy bez patosu popisuje, jak se trosečníci v ledové pustině museli rozhodnout, jestli zemřou, nebo se budou živit mrtvolami kamarádů. "Proměnili jsme se v pokrevní sourozence, my, kdož jsme sdíleli tento kalich, s těmi, kteří už nebyli naživu, ale nechali nám svá těla jakožto dar života," píše pamětník.
Vznik publikace podnítila zvláštní náhoda. V únoru 2005 zavolal Eduardovi Strauchovi Uriostemu mexický horolezec Ricardo Peña. Při expedici do míst, kde se letadlo zřítilo, našel jeho modré sako - mladík ho oblékl po startu z argentinské Mendozy, kde měla linka mezipřistání kvůli špatnému počasí.
Tři dekády poté mu horolezec donesl také sluneční brýle značky Ray-Ban, peněženku s bankovkami, občanský průkaz, řidičák a pas. Nalezené doklady totožnosti jako by Eduarda Straucha Uriosteho přenesly zpět k té části osobnosti, kterou hluboko v horách zanechal. Až po tomto nálezu svůj hluboce tělesný i vysoce spirituální zážitek doopravdy zpracoval a začal hledat odpovědi na otázky, jež si dlouho neodvažoval položit. Rozhodl se vypovědět, co se "naučil ve vysokohorském tichu".
Protože to jej provází dodnes. Kniha sice vypráví tragédii, boj o přežití a vše s nimi související, zároveň je to ale vyznání lásky vysokým horám. Autora na jednu stranu málem zahubily, na druhou mu právě darovaly svoje ticho, prožitek velkoleposti a přesvědčení, že také hory jsou svým způsobem entity plné tajemství a života. "Navzdory nepoměru mezi mnou a horou jsem mezi námi vnímal jakési zvláštní souznění, jako by se ta kamenná masa ve mně odrážela a uvědomovala si sama sebe prostřednictvím mého vědomí," píše.
Textem se proplétají především úvahy o přírodě, její podstatě, o tom, co znamená pro člověka, který v ní musí přežít bez civilizačních vymožeností. "Není hodná ani zlá, je to prostě příroda. Její jedinou nezpochybnitelnou vlastností je, že je velkolepá," uvažuje.
Eduardo Strauch Urioste vypráví také o zvláštních náhodách, jež letecké neštěstí provázely, o údajném praktikování "primitivní telepatie", kdy "trosečníci z And" neměli funkční vysílačku, a tak zkoušeli poslat vzkazy blízkým alespoň svou myslí. Soustředili se zejména na matky a snoubenky. Ty jim po opětovném shledání tvrdily, jak ani jednou nezapochybovaly, že jsou muži naživu.
Svědectví o havárii příhodně vychází dnes, kdy Evropa možná bojuje o přežití. Je to jedinečný důkaz, že když lidé táhnou za jeden provaz, dokážou neuvěřitelné věci.
Kniha
Mireya Soriano a Eduardo Strauch Urioste: Z ticha
(Přeložila Anežka Charvátová)
Nakladatelství Kalich 2022, 244 stran, 329 korun.
