Ofer a Galja se rozvedli. Pouhý rok po svatbě, zdánlivě bez důvodu a jejich rodiny zpřetrhaly kontakty. Mladý židovský architekt však nikdy nikomu neřekl pravdu. Co viděl onoho úterý kolem jedenácté hodiny dopoledne, když v rodinném penzionu své manželky vstal od stolu a vydal se hledat staré stavební plány do suterénu. Nedlouho poté přišla poštou žádost o rozvod.
Dalo by se říct, že jde o ságu několika generací žijících v ústí fjordu. Nebo že se v té knize vůbec nic neděje. Novela To je Ales norského držitele Nobelovy ceny za literaturu Jona Fosseho, kterou v českém překladu Ondřeje Vimra nedávno vydalo nakladatelství Pistorius & Olšanská, je silná svou neuchopitelností.
Jsou proti válce a proti Vladimiru Putinovi, ale musí se dívat, co jejich země páchá na Ukrajině. Jak se takoví Rusové cítí? Odpovídají na to dvě nedávno česky vydané knihy: Válka a trest Michaila Zygara a Moje Rusko Jeleny Kosťučenkové.
Běloruské úřady zatkly otce spisovatele Saši Filipenka, který kvůli pronásledování žije ve Švýcarsku. Do bytu jeho rodičů v Minsku ve čtvrtek vtrhlo sedm policistů s automatickými zbraněmi, odnesli elektronické přístroje i další dokumenty a otce odvlekli, informovala agentura AP. "Matce řekli, že má poděkovat synovi," uvedl Filipenko.
Čtyřiašedesátiletý norský dramatik a spisovatel Jon Fosse se ve čtvrtek stal nejnovějším laureátem Nobelovy ceny za literaturu. Vyznamenán byl za inovativní prózy a poezii, jimiž vyslovil nevyslovitelné, řekl Mats Malm, tajemník udílející Švédské akademie. Zdůraznil, že autor se prosadil v celosvětovém měřítku, přestože píše variantou norštiny zvanou nynorsk, kterou mluví jen menšina obyvatel.
Už více než rok je Vladimir Sorokin exilovým autorem. Když se zřejmě nejznámější současný ruský prozaik prochází po Berlíně, kde dnes žije, zakouší novou situaci. "Začneme se s přáteli bavit rusky a v tu chvíli se dostaví pocit blízký studu. Uvědomění, že mluvím jazykem agresora," říká. "Po druhé světové válce nebo během ní se podobně museli cítit Němci, například emigranti v USA," srovnává.
V nejznámější knize Vladimira Sorokina vládne Rusku car. Jeho osobní hrdlořezové, barbaři zvaní opričníci, křižují Moskvu v červených mercedesech s psími hlavami nasazenými na náraznících. Dospělé mučí, vraždí a znásilňují, děti unášejí. V duchu dobyvatele Čingischána dí, že „největším potěšením je vítězit nad nepřáteli, drancovat jejich majetek a milovat jejich ženy“.
Černouši, vlnouši, černoksichti, huňáči či chluporypáci se jmenují bytosti, které v posledním románu Vladimira Sorokina obývají nekonečné, svárlivé a rozdrobené Rusko 22. století.
Na rakovinu toto úterý zemřel pětaosmdesátiletý renomovaný izraelský spisovatel s českými předky Avraham B. Jehošua. Držitel tamní Izraelské ceny patřil ke stejné generaci autorů jako Amos Oz nebo David Grossman. Čtyři desítky let vyučoval srovnávací literaturu na univerzitě v Haifě.
Miloval jsem impérium. Už není a můj život je teď šedivý, praví první. Rusko může být jedině velké a mocné, nebo nebýt, dí druhý. Rusové jsou Bohem vyvolený národ, tvrdí třetí. Nejsou to hlasy vyhecované současnou propagandou a válkou na Ukrajině: to jsou výpovědi, které už na přelomu tisíciletí sesbírala spisovatelka Světlana Alexijevičová.
Izraelský prozaik Eškol Nevo je sice vnukem třetího tamního premiéra Leviho Eškola a také byl po něm pojmenován, nicméně hrdinský étos generace zakladatelů státu a velkolepé příběhy kolektivu od něj nečekejme. Soustředí se spíš na současné problémy své země, které zachycuje hlubokými ponory do nitra postav.
Vypadá to jako kočka, mňouká to jako kočka, ocas to má jako kočka. Dost možná to ale kočka nebude. Kniha izraelského spisovatele Eškola Neva nazvaná Poslední interview, kterou vydalo nakladatelství Pistorius & Olšanská, vypadá jako rozhovor, je tak strukturována, ale málo platné, rozhovor to není.
Tento pátek udělila Janáčkova akademie múzických umění v Brně čestný doktorát nejhranějšímu norskému dramatikovi současnosti Jonu Fossemu. Dvaašedesátiletý literát jej převzal při slavnostním zasedání umělecké rady.
Jako kladivo na italské čarodějnice by se dalo, ovšem nedostatečně, shrnout téma románu Chiméra od Sebastiana Vassalliho. Spisovatel, který žil v letech 1941 až 2015, v knize italsky prvně vydané před 30 lety a ověnčené významnou cenou Premio Strega líčí skutečný otřesný příběh z počátku novověku. A nejpozoruhodnější je právě způsob, jakým jej vypráví.
To je tedy jízda. Formát, kterému se kdysi říkalo minutové romány, tedy mikropovídky na pár odstavců či stránek, proměnila dvaašedesátiletá finská spisovatelka Rosa Liksom v hutné střelivo. Nešetří nikoho.
Kauza bývalého dvojitého agenta Sergeje Skripala z Ruska, který byl předloni otráven nervovou látkou novičok, inspirovala román Debutant spisovatele Sergeje Lebeděva. Letos vyšel nejprve v českém, polském a anglickém překladu, přičemž na ruský trh se dostal až na podzim – shodou okolností týden poté, co látka druhu novičok byla potvrzena také v krvi tamního opozičního aktivisty Alexeje Navalného.
Té válce se říká Velká vlastenecká a nezačala napadením Polska hitlerovským Německem ani třeba napadením Finska stalinským Sovětským svazem. Začala až roku 1941, kdy Německo přepadlo svého dosavadního spojence SSSR. Ljudmila Petruševská, narozená roku 1938, tehdy v Rusku vyrůstala. O jejím dětství pojednávají autobiografické prózy, nyní česky vydané pod názvem Nezralé bobule angreštu.
Mladý běloruský spisovatel Saša Filipenko dokáže vylíčit i historické téma tak, aby se dotýkalo současnosti. Daří se mu to také v česky nedávno vydané knize Rudý kříž, která zveřejňuje dopisy mezi mezinárodní organizací Červený kříž a sovětským ministerstvem zahraničí za druhé světové války. Přeložil ji Libor Dvořák.
Běloruská držitelka Nobelovy ceny za literaturu Světlana Alexijevičová zakládá nakladatelství, které bude publikovat pouze autorky. Informoval o tom běloruský týdeník Naša Niva.
Poválečné Norsko, v němž se odehrává česky právě vydaný román Oči nemlčí: země se vzpamatovává ze ztrát, odbojáři na mírových ulicích potkávají kolaboranty, krajinou táhnou uprchlíci. A také ostrovanka Ingrid. Je v patách Rusovi s ohořelýma rukama, svému tajemnému milenci, jehož dítě nese s sebou.
Renomovaný izraelský romanopisec Avraham B. Jehošua se v Praze ptal, proč literatura ztratila ze zřetele mravní zásady. Svůj způsob čtení textu ilustroval na příběhu o Kainu a Ábelovi.
Hostem pražského veletrhu Svět knihy bude tento týden izraelský prozaik Asaf Gavron, jehož román Osada na pahorku nedávno vyšel v překladu Magdalény Křízové. Ta za něj byla nominována na cenu Magnesia Litera.
Vše, co víme o válkách, vypráví mužský hlas, tvrdí běloruská držitelka Nobelovy ceny za literaturu Světlana Alexijevičová. V knize Válka nemá ženskou tvář dává hlas pilotkám, spojařkám, řidičkám či zdravotním sestrám, které v Rudé armádě bojovaly proti nacistickému Německu.
Běloruská spisovatelka Světlana Alexijevičová byla za favoritku považována už od roku 2012, ale teprve letos jí Švédská královská akademie cenu udělila. A to za "polyfonické psaní, které je památníkem utrpení a odvahy v naší době".
Ve švédském Stockholmu byla oznámena laureátka čtvrté letošní Nobelovy ceny - za literaturu. Stala se jí sedmašedesátiletá spisovatelka z Běloruska. Její dílo je podle Švédské královské akademie "památníkem utrpení a odvahy v naší době".
